Rozloučení

Závěrečný program byl za námi a z Velbloudího roku už zbývala jen poslední, ale o to důležitější kapička. Svitek, který jsme získali na hradě Rabí, jsme stále měli my. Jak ho dopravit Jeho výsosti Vladanovi? Nevěděli jsme, ale poradili jsme si. On nám celý rok psal dopisy, a tak jsme napsali i my jemu. Že svitek máme, ale nerozumíme mu, neboť je psán nám neznámým písmem. Vladan odpověděl obratem. Slavní a udatní rytíři řádů Ostrých mečů a Dračích jezdců! Vaše poslední zpráva mne naplnila radostí! Svitek zákona Božího je tedy objeven?! Budu ho moci studovat a spravedlivě vládnout, jako Jošiáš! Písmem hebrejským také nevládnu, jako vy, ale mám spolehlivé písmoznalce, kteří mi pečlivě slovo za slovem vše přeloží. Těším se na setkání s Vámi, svými rytíři, třetího dne po svatém Janu LP 2011. Vladan, Král a Vládce Stříbrného Království Třetího dne po svatém Janu jsme tedy byli připraveni na audienci. Nastoupili jsme ve slavnostních pláštích, se štíty a samozřejmě se svitkem. Král Vladan se skutečně dostavil!

Zdroj schůzky duben-červen

Pochválil nás za získání svitku a královsky nás za naše úsilí odměnil! Měli jsme i čas mu povyprávět, co jsme za celý rok prožili a dokázali a jak naše cesta do Svaté země proběhla. Rozloučili jsme se naším závazkem "věrni Králi zůstaneme!" a nemysleli jsme jen krále Vladana. A byl konec naší poslední letošní schůzky rozloučili jsme se s králem i spolu navzájem. Ale na smutnění není čas, protože nás čeká co? No přece tábor!

Zdroj schůzky duben-červen

Závěrečný program

K běžnému roku Velbloudů už tradičně patří i závěrečný program. Zveme na něj rodiče, babičky, dědečky, kamarády, strýčky a tetičky ze sboru a vůbec všechny, které zajímá, co jsme celý rok podnikali. Společně s Divokými včelami a s Broučky jsme tentokrát program sestavili tak, že každá družinka měla vyplnit svou čtvrthodinku.

Zdroj závěrečný program

My jsme nacvičili kratičké divadlo o tom, že i nás dneska může čekat boj s drakem, a dokonce každý den a doplnilli jsme ho písničkami a hudebním přednesem. Broučci nás seznámili s Klubem Pathfinder a také s tím, co celý rok podnikali. No a Divoké včely měli (nebo měly?) připravenou soutěž - podle popisu o obrázků, které se postupně odkrývaly jsme měli poznávat hrady a zámky. A kdo první poznal, vyhrál med! Po vstupu Davida Čančíka - vedoucího Klubu Pathfinder jsme ještě mohli zavzpomínat nad výběrem fotek z celého roku. A to nejlepší přišlo nakonec. Jednak jsme za celoroční práci dostali odměny a ještě jsme měli připravenou zmrzlinu pro všechny hosty. No co byste řekli? Zbyla i na nás!!! :-)MŇAM

Zdroj závěrečný program

Cesta do Svaté země

Zdroj Expedice - rafty

Naše cesta za svitky se chýlila ke konci. Čekala nás ale ještě jedna velká překážka – do Svaté země bylo nutné se přeplavit! Na tuto náročnou výpravu jsme se vydali v pátek 17. dne měsíce června LP 2011. Moře nám nahradila řeka Otava. Na ohnivých ořích jsme dojeli do královského města Sušice, a tam rozložili první rytířské ležení. Po noci plné deště nás přivítalo přívětivé ráno a po vydatné snídani jsme se nalodili a pluli směrem ke královskému hradu Rabí. Někteří z nás pluli bez nesnází, některé lodice občas uvízly (hlavně ta naše :-) a počasí nám ukázalo svou méně vlídnou tvář. Zpočátku jen kapalo, pak už pršelo a nakonec lilo. Druhé rytířské ležení jsme rozbyli za deště pod hradem Rabí. Po obědě jsme se podle rad z dopisu Jana Palečka ze Stráže, který jsme během cesty obdrželi, vydali na hrad. A skutečně, ve sklepení hradu tohoto jsme bez nesnází objevili svitek, za kterým jsme celý rok putovali. Náš úkol byl tedy splněn a my se bez výčitek mohli vrátit zpět. Návrat byl proti plánu urychlen, ale počasí si nedá poroučet. Ještě jsme se v podhradí ovocnými knedlíky posilnili, všechno spěšně zabalili a na železných ořích se vydali zpět. A to k lítosti rytířů, ale všeobecné radosti rodičů a nakonec i Velbloudářů :-)

Robinzonáda 2011

Na letošní Robinzonádu jsme se vydali sice do Vlastějovic u Zruče nad Sázavou, ale ve skutečnosti jsme se dostali do Palestiny v roce 1187, kdy muslimský vládce sultán Saladin bojoval čestně a rytířsky s králem Balduinem IV. o Jeruzalém. Všichni Pathfindeři s eproměnili ve vojáky kříže (modrá a bílá armáda) nebo půlměsíce (červená a černá armáda). Velbloudů jelo devět, takže se rozdělili mezo bílé, modré a červené bojovníky. Každou z armád čekal jiný program, takže když jsme se sešli, bylo si o čem vyprávět. Už v pátek večer se křesťanští bojovníci plavili na raftech přes řeku a čekal je pěší přesun zpátky do tábora, "muslimové" hledali tajné schránky v táboře a dávali dohromady jejich obsah.

Zdroj Robinzonáda - sobota

V sobotu dopoledne po duchovním zamyšlení, které provedl v křesťanském táboře mnich a v muslimském nejvyšší mulla, se armády rozdělily. Modří bojovali proti červeným v osobních soubojích a bílá armáda se proměnila v karavanu, která nese zásoby do obleženého Jeruzaléma. Cestou je napadli černí a snažili se zásoby uloupit. Bylo jich velká přesila, ale bílí zvítězili! Po vydatném obědě nás čakal další program. Tentokrát jsme se učili spolupracovat - červení a bílí vytvořili společné týmy a museli přes překážkovou dráhu přenést krabice tak, aniž by se pustili. Černí a modří si vyzkoušeli stavbu vodovodu a štafetou měli přenést co nejvíce vody. Na podvečerní zamyšlení se kněz a mulla vyměnili a vyprávěli nepřátelským vojákům o svém náboženství. Noční hra byla náročná. Šlo o to proniknout nepozorovaně do Jeruzaléma a pronést život, nebo dokonce zásoby (svítící tyčinky). Ale muslimští vojáci, které tentokrát představovali vedoucí, byli bdělí a zákeřní, takže málokdo prošel!

Zdroj Robinzonáda - neděle

V neděli po snídani jsme za táborem objevili opravdový Jeruzalém a zanedlouho o něj vypukla lítá bitva. Naštěstí padlých nebylo mnoho :-) Tak jako v roce 1187, i v roce 2011 se armády rytířů kříže a půlměsíce rozešli smírně. Saladin umožnil volný přístup všem poutníkům do Jeruzaléma a nebylo už tedy pro co válčit... Domů jsme jeli unavení, ale plní zážitků a už se těšíme na příští Robinzonádu!

Zdroj Robinzonáda - neděle

Volfštejn

Za krásného slunného dne třetího měsíce dubna se výprava naše k dalšímu hradu ubírala. Počátek cesty zraněním odvážné panny Martiny byl zkalen, ale dále už žádné nástrahy nás nečekaly, krom kilometrů nesčíslných. Všichni rytíři správnou cestu našli a až k hradu Volfštejnu se dobrali.

Zdroj 16. výprava - Volfštejn

Zdi jeho již podlehly zubu času, ale věž jeho stále strmí do výšky 23 metrů a síla zdí jeho úctu k stavitelům budí. Hrad jsme si prohlédli, vydatný oběd pojedli a dokonce poklad skrytý našli (prý dnešním jazykem "keška" se nazývá a lidé s mašinkami podivnými ho hledají). Po krátkém odpočinku jsme na cestu zpáteční vyrazili, neboť na dlohou cestu času nebylo mnoho. Všichni Velbloudi statečně urazili celých čtrnácte kilometrů a domů se zdárně navrátili...

Zdroj 16. výprava - Volfštejn