Volfštejn

Za krásného slunného dne třetího měsíce dubna se výprava naše k dalšímu hradu ubírala. Počátek cesty zraněním odvážné panny Martiny byl zkalen, ale dále už žádné nástrahy nás nečekaly, krom kilometrů nesčíslných. Všichni rytíři správnou cestu našli a až k hradu Volfštejnu se dobrali.

Zdroj 16. výprava - Volfštejn

Zdi jeho již podlehly zubu času, ale věž jeho stále strmí do výšky 23 metrů a síla zdí jeho úctu k stavitelům budí. Hrad jsme si prohlédli, vydatný oběd pojedli a dokonce poklad skrytý našli (prý dnešním jazykem "keška" se nazývá a lidé s mašinkami podivnými ho hledají). Po krátkém odpočinku jsme na cestu zpáteční vyrazili, neboť na dlohou cestu času nebylo mnoho. Všichni Velbloudi statečně urazili celých čtrnácte kilometrů a domů se zdárně navrátili...

Zdroj 16. výprava - Volfštejn

Homberk, nehomberk

Další naše výprava vedla na hrad Homberk. Je tak tajný, že není ani na mapě. A je tak tajný, že jsme ho ani nenalezli, ale nepředbíhejme... Za krásného slunného počasí jsme sesedli z ohnivého oře ve vsi zvané Mešno. Naše cesta vedla lesem, kolem potoka, ledu ještě všude plno. Protože správný rytíř musí stále svůj postřeh a obratnost pilovat, trénovali jsme přesnost zásahu (na šiškách), postřeh (na sbírání papírků s čísly) a dobývání hradů (na dobývání pařezů :-).

Zdroj 15. výprava - Homberk

Cestou jsme divokého zajíce spatřili, také srnec před námi utíkal a řadu ptáků lesních jsme slyšeti mohli. Protože jsme ale omylem z cesty sešli, čekala nás nelehká volba: Vydáme se ještě na hrad Homberk, anebo na ohnivého oře zamíříme, který by nás jinak k domovu nedovezl. Rytíři Václav a Vít chtěli hrad dobývat, ale my ostatní jsme k domovu mířiti chtěli. Hrad Homberk tedy stále na nás čeká, je-li vůbec nějaký :-)

Konečně se naše výprava dobrala až do slovutného města Padovy. Abychom něco moudrosti získali, zdejší univerzitu jsme navštívili. Čekaly nás náročné úkoly a znalosti svoje jsme notně prověřili. Odměnou pro nás stal se diplom magister všeho umění. Nyní jsme tedy rytíři dokonce vzdělaní!

Zdroj schůzky leden - březen

Dále jsme zamířili do známého města Venetia, česky řečeného Benátky. Město toto je zvláštní. Místo ulic má kanály plné vody, a na nich namísto vozů lodě plují. Ještě před městem jsme potlučeného a zbědovaného rytíře našli. Loupežníci ho přepadli a dokonce zrak jeho poškodili. Rozhodli jsme se k lékaři ho dopraviti a lektvar nějaký mu opatřiti. Když byl rytíř uzdraven, přeplavili jsme se s ním opět zpátky benátskými kanály. Město Benátky je překrásné. ale pokud jde o další směr cesty, radu jsme v něm nedostali. Proto se vydáme směrem na jih - k moři.

Zdroj schůzky leden - březen

Vodní hrad Švihov

Zdroj 14. výprava - Švihov

Slavní a udatní rytíři řádů Ostrých mečů a Dračích jezdců! Že jste hrad můj navštívit ráčili nesmírnou poctou pro mě jest. Snažně doufám, že sídlo moje zalíbilo se Vám a že ještě mnoho udatných skutků vykonáte. Nejen pověst o vítězném boji Vašem s Černým rytířem Vás předchází, nýbrž i zkazky o úspěších stopařských a loveckých. Najmě o slavném honu na medvěda zlého, obludu to chlupatou, obrovitou a zákeřnou, kterýžto hon zakončili jste naprostou zkázou jeho. Protože víc jak pět set let dopřáno mi není lesy moje navštěvovat, zpěvu ptactva naslouchat a divočáky své lovit, s prosbou se na Vás obracím velikou. Pokud ráčíte mi vyhověti, zavítejte do mých lesů pod dvorem mým, jež se Kamýk zove. Zprávu mi poté podejte, zdalipak a jaké zvěře lesní i ptactva nebeského druhy tam přebývají. Ať na vlastní zraky své spatříte je nebo pouze stop naleznete, seznam mi prosím vyhotovte a do kláštera v Horažďovicích zašlete. Ať Vaše kroky zdar provází a dobrá vůle Vaše dny naplňuje. Půta Švihovský z Rýzmberka a ze Skály, nejvyšší sudí království Českého Další výprava naše za poznáním a dobrodružstvím na hrad Švihov zamířila. Hrad tento dobyli jsme společně s rytíři řádu Divokých včel. Mnoho pověstí o něm jsme vyslechli a dokonce výše uvedené psaní od samotného majitele hradu nás čekalo. Podle přání pana Půty jsme jeho lesy prošli a zvěř jeho prohlédli. Vše se v naprostém pořádku nachází, o čemž jsme ho následně zpraviti mohli. A výpravu zdárně zakončili.

Zdroj 14. výprava - Švihov

Hrad Dietrichstein

Stáváme se stále slavnějšími, snad nás úkoly, které cestou dostáváme neodkloní od hlavního cíle - cesty do Svaté země! Zpráva o záchraně vesnice se dostala až k sluchu Korutanského vévody. I on nás požádal o pomoc. Na hradě Dietrichstein, jenž již řadu let pustý ležel, se usadil loupeživý rytíř (hanba jeho jménu) a zle sužuje celé okolí. Podaří se nám tento hrad dobýt? Hrad jsme úspěšně dobyli, a to dokonce v klubovně :-) Hradby padly. Pověst o dobytí hradu LP 1334 však hovoří o pokladu, který zde obránci zakopali a dosud jej nikdo nenašel. Vydáme se ho tedy hledat... Cesta za pokladem byla dlouhá, ale její nástrahy jsme zdolali a poklad objevili! A nyní vzhůru, neboť město Padova nás již čeká!

Zdroj schůzky leden - březen

Výprava na hrad Lopata

Zdroj 13. výprava - Lopata

Hned na počátku naší pouti jsme museli překonat lehce rozvodněný divý tok Kornatického potoka, což jsme naštěstí bez úhony zvládli. A jakmile se výprava nás, rytířů Stříbrného království vzdálila do zasněžených lesů, obklopilo nás jejich velebné ticho a my se mohli nerušeně věnovat pozorování stop divoké zvěře. Zasněženou krajinou jsme doputovali až na to, co zbylo z někdejšího hradu Lopata. Posvačili jsme a než jsme se vydali na další cestu, zastihla nás zpráva poddaných nedaleké vesnice. Vkládají v nás prý veškěrou naději, že je zachráníme před divokým medvědem, který se předčasně probudil ze zimního spánku a nyní jim trhá ovce a i samotné lidi ohrožuje na životě. jako správní rytíři jsme se nemohli nechat zahanbit a vyrazili jsme po stopách divokého tvora. Stopa nám chvílemi mizela, ale nakonec jsme zdárně medvěda našli a několika ranami skolili. Za slávu Stříbrného království!

Po Vánocích

Podle přání rakouského markraběte jsme několik týdnů pilně cvičili a své úsilí završili vánočním programem, který byl k vidění 18. prosince Léta Páně 2010. Hra o narození našeho Pána se vydařila, což nám potvrdil i dopis, který jsme zanedlouho obdrželi od samotného krále: Rytíři Stříbrného království! Obdržel jsem právě list z Vídně od markrabí rakouského, Jindřicha II. Jasomirgotta. S velkou radostí mi oznamoval, jak převelice nádherné bylo vánoční představení vaše a jak oslavena byla díky vám pověst království našeho. Avšak vídeňské zastavení vaše končí a vám bude ubírati se dále po cestě za svitky zákona Božího. Přes hory převysoké alpské cesta vás zavede do země vlašské. V město Padovu dojdete a na slovutném učení vysokém rytíře Jana Palečka ze Stráže vyhledáte, jenž tam na studíích dlí. On vám bude nápomocen radou jak a kudy si na vaší cestě počínati. Kéž vás na vaší cestě doprovází požehnání a zdar! Vladan Král a Vládce Stříbrného Království A tak se nedlouho po svátcích Vánočních naše rytířská výprava vydala přes nehostínné horské štíty směrem k zemi vlašské.