Velbloudí rafty

Všechno začalo panikou. V úterý jsme zjistili, že nemáme objednané rafty, a tak musíme jet o týden dřív, nebo vůbec. Naštěstí mohli skoro všichni, a tak jsem v neděli 3. června v osm hodin ráno vlakem vyráželi směr Přeštice. V plánu jsme měli pokořit alespoň část řeky Úhlavy. Když jsme se šťastně shledali s Lebedovými, Jardou Bartičkou, čluny, vestami, pádly, barely, pumpami a jinými proprietami, dali jsme se do práce. Napumpovat rafty, převlíct, sbalit věci do barelů (hlavně převlečení a svačinu) a hurá na vodu. Původně jsme se rozdělili na dva týmy. Ty se ovšem už na první zastávce začaly míchat, a tak už postupně nikdo netušil, ve kterém barelu že má svoje věci. Co dál psát, pádlovali jsme, povídali, zpívali, koukali na ptáčky a stromy, občas přenesli nebo stáhli nějaký ten jez, no a, jak je u Velbloudů zvykem, SVAČILI :-) Někteří se (neplánovaně) vykoupali - začal Táda, kterému při skoku do raftu jeho kraj odpružil a teleportoval ho přímo do vody. Ale nezůstal sám. Obzvlášť na posledním jezu byl docela proud, což se stalo osudným Martince, v zápětí Zuzance a než se holčičky převlékly, zahučel tam i Vašík. Ani jsme se nenadáli a den se začal sklánět k večeru. A tak nezbývalo, než zakotvit, rozdělit věci beznadějně smíchané v barelech, umýt a vypustit rafty a hlavně zavolat rodiče a popsat jim cestu, jak se k nám dostanou. Tento bod programu se ukázal být obzvláště náročným, ale nakonec všichni úspěšně dorazili a dorazily. Nedopluli jsme daleko - jenom před Čižice, ale užili jsme si to pěkně. Děkujeme Lebedovým, Bartičkovým a Karlu Hricovi za dovoz a odvoz raftů a všeho potřebného. A děkujeme Pánu Bohu, že nám dopřál příjemné počasí, na které to podle předpovědi vůbec nevypadalo. Pro letošek jsou rafty za námi, ale brzy zase na vodě - AHOJ!