Neděle 22. července

Tábor skončil. Hned po snídani začali do tábořiště přicházet rodiče, kteří nám pomohli s balením a indiánští bojovníci(a bojovnice) se začali navracet do svých domovů. Počasí nám letos moc nepřálo, ale snad právě proto jsme si ověřili, že "Indiáni z Hadovky nejsou žádné bábovky!" Tak zase za rok!
 P.S. Omlouvám se, nějak jsem se rozepsala víc, než je zdrávo :-)

sobota 21. července

Sobota byla slavnostní. Nemuseli jsme na rozcvičku, bohoslužba byla opět v lese a Vašek - tedy Hiawatha - nám vyprávěl o čestnosti a poctivosti. Jednak příběhy ze svého bohatého života, a jednak příběh o králi, který hledal svého nástupce pomocí semínka. Po obědě jsme si odpočinuli a pak vyrazili za pokladem. S plněním úkolů nám pomohly živly a k vyzdvižení pokladu jsme potřebovali měsíční kameny. Opět trochu pršelo, ale už jsme si na to pomalu všichni zvykli. Poklad byl vyzdvižen a bojovníci správně přišli na to, že největším pokladem není zlato (ani čokoláda), ale kamarádi, příroda a Velký Duch. Po návratu do tábora jsme dočetli v teepee Pocahontas, a pak proběhlo vyhodnocení a s ním rozdání odměn. Dostali jsme orlí pero, přívěšek s obrázkem Indiána, vybrali jsme si nějakou drobnost mezi hračkami a nakonec jsme dostali od AFG zásilku vojenských obrázků (že by přímo z Afghánistánu? :-) Večer nás čekaly poslední, slavnostní skupinky i s pohoštěním a s rozdáváním diplomů a pak společný oheň, u kterého bylo opravdu veselo. Kromě písniček totiž proběhla ještě soutěž o nejlepší vtip. Zlatým hřebem večera bylo bezesporu vystoupení kuchyně, která si pro nás připravila super RAP. Celý text můžete najít v táborové kronice. Opravdu stojí zato. Večerka byla sice později, ale nakonec na ni došlo. Trubka se rozezněla táborem a tábor Hadovka 2012 se pomalu stával minulostí....

pátek 20. července

Tábor se začal chýlit ke konci, byl tu opět pátek a s ním příprava na sobotní den. Kromě práce jsme se ještě zvládli tetovat henou a opět moc dobrý oběd. Odpoledne nás (už zase) trochu zaskočil déšť, a také bledé tváře, které nám ukradli totemová zvířata a návod na cestu k pokladu předků, který náš kmen dlouho opatroval. A tak nezbývalo, než vykopat válečnou sekeru a vyrazit do boje. Naše válečně pomalované tváře trochu pobledly, když jsme v blízkosti pevnosti slyšeli burácivé "BOJ, BOJ, BOJ!", vypadalo to na přesilu. Boj byl krutý a dlouhý, ale nakonec se nám podařilo jak získat zpět všechna totemová zvířata, tak zjistit, jak za pokladem. Vítězství bylo naše! Velkou měrou se na něm tentokrát podílel Honzík Klimeš, který jako první získal "svoji" žábu, ale také pomohl najít zvířata ostatních kmenů. Poté jsme se v klidu a míru vrátili do tábora a tentokrát šli pěkně včas do pelíšku, abychom se na poslední táborový den pěkně vyspali...

čtvrtek 19. července

Ctvrteční ráno jsme kromě práce věnovali výrobě luku a šípů. Odpoledne se nám hodily na velkou zkoušku bojovníků, na kterou jsme ve dvojicích vyráželi. Museli jsme ukázat, jestli už umíme všechno, co indiánský bojovník potřebuje. A tak jsme házeli tomahawk, ukazovali obratnost při přechodu zavěšené klády, prokazovali, jak známe druhy ohnišť a orientaci, stříleli z vlastních luků, vázali uzly, stopovali a procházeli poslepu bludiště z lan. Všichni úkoly úspěšně zvládli, a tak bylo jasné, že případný boj s bledými tvářemi určitě zvládneme :-)

středa 18. července

Ve středu se do tábora Indiánů přiblížil hlad (jenom ve hře, jinak nám kuchyně doslova podstrojovala), a proto bylo třeba prověřit, jací lovci a bojovníci Indiáni z Hadovky jsou. Vyzkoušeli si sběr plodů na rychlost, ale ověřili si také, jestli poznají jedovaté a jedlé. Lovecké dovednosti prokázali při střelbě z luku a při hodu tomahawkem a jací jsou bojovníci, to se ukázalo při boji muže proti muži (nebo ženy proti ženě :-) na kládě se dřevci. Nejlepším na celém dnu ale bylo, že se konečně ukázalo sluníčko, což někteří okamžitě využili k očistě, ať už ve vodě teplé, anebo v Hadí řece... Večer měla "Stojí s pěstí" vidění, že bojovníci v noci musí projít cestu Země a cestu Měsíce. Cestu Země procházeli sami podle světel a na konci stvrdili svou odvahu podpisem a získali kamínek na památku. Cestu Měsíce absolvoval každý kmen tak, že po dobu svitu jedné prskavky jeden bojovník sbíral lístečky, jakmile mu prskavka dohořela, musel ho vysvobodit další bojovník a opět se snažit nasbírat co nejvíc. Za lístečky potom kmen získal měsíční kámen.

úterý 17. července

Po odloženém budíčku se nám vstávalo lépe. Úterý tedy začalo jako vždy, jen trochu později. Rozcvička, tentokrát i otužování a co dál? Každý kmen si už včera vybral soušku, pomocí pořízu sundal kůru a kmen nazdobil. Dneska došlo na přidělání "křídel" a zasazení totemů ke stanům do země. Vypadají úžasně! O poledním klidu byla vyhlášena hra "na medvěda" - všichni leží ve spacáku a kdo usne, vyhrál :-) Bylo potřebí načerpat síly, protože odpoledne nás čekal opravdový boj! Střílelo se čísly. Tedy každý měl na zádech číslo a snažil se "přečíst" co nejvíc nepřátel a nenechat přečíst sebe. Po svačině si pro nás hru připravili Mlsní hadi. Byla to stopovačka s opravdu záludnými otázkami z přírody. Některým se dařilo lépe, jiným hůř, ale večer skončil opět v míru u písniček a Pocahontas, ve vyhřátém teepee.

pondělí 16. července

Pondělí jsme zahájili opět v táboře, jako vždycky. Jen rozcvička byla dnes pod vedením AFG, což byl náš nový zdravotník, který dorazil v sobotu večer a v neděli si přebral štafetu od Esterky. Při workshopu jsme vyráběli a zdobili čelenky, abychom měli kam umisťovat svoje orlí pera. Na získávání dalších bodů za ně jsme měli tentokrát čas i odpoledne, abychom jich získali co nejvíc. Po svačině jsme se vydali na stezku lesem, kde bojovníci hledali schovaná zvířátka a na konci si napsali všechna, která si zapamatovali. Některým šel lov dobře, někteří si poněkud pletli zvířata. Večerní čtení a zpívání tentokrát nebylo závěrem dne. Do blízkosti tábora se totiž dostali neznámí muži. Bojovníci se tedy rozdělili na dvě části. Starší šli na výzvědy do lesa. Měli se připlížit k vetřelcům, zjistit, kolik jich je a jaké věci mají s sebou. Po počátečním ostychu nakonec přece jen někteří zjistili alespoň počet vetřelců a i některé jejich vybavení. Mladší bojovníci zatím v táboře hlídali kmenové koně. Ještě, že tu zůstali. Bledé tváře vypadaly strašidelně, a navíc byly velmi chamtivé. Hru si nakonec všichni dobře užili, jen večerka byla přece jen o něco později. Proto jsme si posunuli i budíček :-)

neděle 15. července

Neděle byla dobrodružná. Vydali jmse se na výlet k bledým tvářím. Cestou jsme pátrali po obrazech indiána, který nám postupně sdělil tanou zprávu. Ale popořádku. Nejprve jsme dobíhali železného oře, po pěší tůře jsme dorazili pod hrad Buben, kde chyběl most, který strhla povodeň. No a protože "Indiáni z Hadovky nejsou žádné bábovky", rozhodli jsme se přebrodit. Vzhledem k tomu, že předtím hodně pršelo, bylo vody víc, než jsme počítali. Publikum jsme měli hojné a Mži jsme statečně překonali, opět beze ztrát na životech, pouze některé kusy oblečení vodě podlehly... Na statek do Újezda nade Mží jsme dorazili o hodně později, ale tím nesnáze skončily. Čekalo nás povídání o Keltech, kde jsme si vyzkoušeli, jak žili, a povídání o koních, na kterých se všichni bojovníci svezli. Zpátky nás dovezla už od loni osvědčená Máňa, takže závěrečná bouřka s vydatným lijákem už nás nemohla rozhodit... A co nám tedy sdělila indiánova zpráva? "Nádherné je modré nebe a zelená tráva, avšak nádhernější je mír mezi lidmi." (Omahové)

sobota 14. července

První sobotu měl na povel Pavel Smolka a zavedl nás na bohoslužbu do lesa. S chutí jmse si zazpívali a všechny zaujalo podobenství o Božím požehnání, které Bůh vložil do soboty. Pavel totiž vložil do obálky s nápisem sobota tisícikorunu, což si všichni pamatovali ještě na konci tábora :-) Po obědě a odpočinku každý bojovník dostal orlí pero, které měl udělit jednomu z kamarádů a vysvětlit, proč mu ho dává (o tom jsme si povídali ve skupinkách). No a ještě jsme zkoušeli vymyslet zvíře, které neexistuje, ale nám by se líbilo. Nápady byly pestré a veselé. Místo večeře jsme si opekli buřty, no a samozřejmě nechyběla knížka a zpívání. No a pak už rychle do hajan...

pátek 13. července

Pátek byl ve znamení příprav na sobotu. Někteří náčelníci stavěli teepee, a my ostatní jsme pracovali na čem bylo třeba. Potom jsme si na trička doplnili své totemové zvíře. A jak jsme si nakonec zvířata rozdělili? Červení si vybrali ještěrku, oranžoví orla, modří bobra, zelení hada a hnědí žábu. Odpoledne jsme se vykoupali, abychom na sobotu byli čistí, a pak nás čekala další hra. Úkolem bylo postavit z přírodnin vor a na něm převést hořící svíčku přes Hadovku. Nejnáročnější úkol to byl pro žáby, které sice statečně bojovaly, ale vor se potápěl a svíčka s ním. Zato Modří bobři byli ve vodě jako doma a přeplavili svíčku v rekordním čase 1:05! Večer bylo dostavěno, a tak jsme si sobotu mohli zahájit v teplíčku v teepee.

čtvrtek 12. července

Ve čtvrtek ráno nás vzbudila trubka a po rozcvičce a nástupu jsme se hned pustili do práce. Bylo třeba připravit dřevo, pomoci v kuchyni, napumpovat vodu a tak dále. Ve workshopu jsme si nazdobili svá kmenová trička. Odpoledne nás čekala první hra - boj o totemové zvíře. V lese jsme hledali schovaná zvířátka (každý to, které si vylosoval)a podle pořadí, ve kterém jsme se umístili jsme si mohli vybrat své totemové zvíře. Zabodoval hlavně malý Šimi, který jako první našel hnízdo, ve kterém byly schované kachny, a které nikdo dlouho nemohl objevit. Následovala svačina a odchod náčelníků - šli vyjednávat do pevnosti bledých tváří. Ty je ale zradili, zajali a unikl pouze Vakantanka, který dal o zradě vědět bojovníkům a šamanka, která jim opradila, jak vysvobodit a vyléčit raněné náčelníky. Všichni bojovníci byli stateční, a tak jsme se do tábora úspěšně vrátili v plném počtu a beze ztrát na životech :-) Prostě, jak stojí v táborové kronice: "hodně pršelo a byla zima, ale stejně to bylo prima".

Hadovka, aneb bahna 2012-úvod

Tábor máme za sebou, a protože letos bude fotek ještě víc než jindy, bude chvilku trvat, než budou zpracované. Proto jsem se rozhodla nedočkavým rodičům alespoň slovně popsat, jak jsme se měli a co jsme dělali. Tak tedy: Sjelo se nás nakonec o něco méně, než bylo přihlášených, ale ve středu 11.7. v podvečer se na nástupu sešlo 36 indiánských bojovníků a bojovnic, 10 vedoucích a sačemů, velký náčelník Hiawatha, jeho zástupce Vakantanka, šamanka Stojí s pěstí, medicinmanka Ester, obchodník s bledými tvářemi Dan a v neposlední řadě veledůležité osazenstvo kuchyně - Jana, Blanka a Jirka. Byli jsme rozděleni do týmů, zatím podle barev (na zelené, hnědé, modré, červené a oranžové). Tábor mohl začít a u plamenů ohně jsme poprvé otevřeli knížku Pocahontas, která nás provázela celým táborem.