Zprávy od Velbloudů

Zdroj Dopravní hřiště

Od začátku letošního školního roku jsme toho už stihli docela dost. Naše řady se rozrostly o Kamílka Hrice (moc vítáme!), a tak všechno už podnikáme v počtu 10+2. Během první schůzky jsme navštívili společně s Divokými včelami dopravní hřiště, na konci září jsme si na Drakiádě vyzkoušeli pouštění draků a minulé pondělí jsme se vydali na Expedici stromy, na které jsme opravdu důkladně zkoumali stromy rostoucí v okolí klubovny. A tak jsme se členů skupiny Velbloudi zeptali, co se jim líbilo nejvíc? A jak tohle interview dopadlo? Honzík: „jak jsme jezdili na silnici…“ Kamílek: „jo, nejlepší bylo, jak jsme jezdili na červenou!“ Zuzanka: „Mně se nejvíc líbí ta nová písnička, co jsme se učili a Drakiáda“ Nikolka: „Mně taky drakiáda, jak jsme pekli buřty a pouštěli draky. Jo a taky balónky!“ Mareček: „Jo, mně taky, my jsme pak měli plný auto balónků…“ Martinka: „nám se ani nevešly do auta!“ Táda: „Mně se líbí, jak po schůzce dostáváme usměváčky, a taky písničky a stopovačka (pozn. Na okraj – stopovačka byla už loni).“ Matýsek: „Mně se nejvíc líbily silničky, jak jsme jezdili…“ Pavlík: „Mně taky kola. Jo a hry….“ Vítek: „Mně taky hry.“ Martinka: „Jo, třeba jak jsme se chytali za ocásky!“ (pozn. Hra „Na draky“) Mareček: „Mně se ještě líbilo měřit stromy.“ Tak tolik zprávy od Velbloudů. Alespoň pro tentokrát

Zdroj Drakiáda 08

Třetí výprava

Zdroj 3. výprava

V neděli 4. 5. 2008 se konala další výprava Velbloudů. Místo srazu na polní cestě, bylo naštěstí dobře popsáno v instrukcích, a tak jsme jej našli i uprostřed rozlehlých lánů u obce Druztová. Velbloudáři tam již čekali v plném počtu. Postupně se sjeli velbloudi ze všech stran a my se mohli vydat na cestu ve složení: Tedýsek, Vítek, Zuzanka, Pavlík, Martinka, Matýsek, Nikolka. Vyrazili jsme polní cestou k prvnímu cíli. Tím bylo získat jméno mlynáře z Čertova mlýna. Na informační tabuli byla pohádka o tom, jak Čertův mlýn přišel ke svému jménu a i námi hledané jméno mlynáře. Ačkoliv jsme původně neplánovali výpravu k samotnému mlýnu, nakonec jsme k němu dorazili. Z mlýna však už zbývá jen jediná polorozbořená zeď. Pokračovali jsme dál cestou, necestou, přes rozkvetlou louku plnou pampelišek zpět ke značené turistické trase. Když jsme opět našli turistickou značku, nadešel čas svačiny. Každý správný velbloud musí doplňovat zásoby, aby vydržel dlouhou cestu. A tak "padla" pod dozorem Velbloudářů nejdříve méně populární část svačiny, většinou představovaná namazaným chlebem či rohlíkem a pak i populárnější část - sušenky a jiné pochutiny. Jak se dá čekat mezi velbloudy, směnný obchod jen kvetl, jako na správném arabském tržišti. Posilněni jsme pokračovali kolem řeky, již po značené cestě, která nabízela různé pěkné výhledy. Velbloudáři nás uspořádali do úhledné karavany, kde jsme pod jejich bedlivým dozorem museli zdolávat některé technicky náročnější úseky nad propastí končící v řece. Naštěstí jsme projevili dobré vychování (nebo dostatek pudu sebezáchovy) a k prvnímu letošnímu koupání nedošlo. Další větší zastávka, spojená se stavěním bunkru z větví, byla na plácku v lese, kde o stavební materiál rozhodně nebyla nouze. Poslední část výpravy jsme pokračovali kolem obory zpět do Druztové. Nakonec jsme byli rádi, když nás velbloudáři nastrkali do připravených aut a svezli ke sladkému zakončení naší výpravy do cukrárny "U Samků". Tam jsme si dali zmrzlinu a někteří i další dobroty, jako odměnu za dlouhou cestu.

M+I

P.S. Ivaně a Martinovi patří vřelý dík nejen za předchozí řádky, ale především za spolupráci na dozoru, protože bez nich bychom asi všechny Velbloudy na pěšině neudrželi takže DÍKY!!!

Velbloudáři

Druhá výprava Velbloudů

Zdroj 2. výprava

To Vám jednou takhle byla neděle, báječné počasí a koráby pouště, “Velbloudi“, měli sraz v 10 hodin na konečné tramvaje č. 4 na Košutce. Sešli se v hojném počtu šesti kusů, jmenovitě Matěj, Marek,Vítek, Nikolka, Zuzanka a Tedýs. A také technický dozor v podobě Pepy a jeho KC Katky a mojí maličkosti. Vyrazili jsme na výpravu po Sigmondově stezce po žluté značce.

Velbloudi nepostupovali rozvážně, jak je pro tento druh zvykem, ale svižně vykročili do neznáma. Abyste byli v obraze, Josef Sigmond byl lesmistr, který se zasloužil o zvelebení městských lesů a zavedl kvalitní lesní hospodaření. Podílel se mimo jiné na založení Borského parku. Cesta vedla lesem, po pěšinách i starých cestách, kudy jezdívali sedláci a formani před postavením silnice z Bolevce do Ledec, kterou známe teď.

Díky zcela mimořádné bystrosti Velbloudů jsme se bez problémů udrželi na žluté značce. Cestou nás naše vychovatelka Katka zasypávala množstvím informací z dějin i z přírody. Jen díky jí jsme se dozvěděli zajímavosti o ledárně, malém rybníčku, který byl v létě louka a na zimu ho majitel napustil a těžil na něm led pro plzeňské hospody. Nebo o Petrovské díře. Původně přírodou vytvořené dutiny, některé upravené lidmi. Patrně těmi, kteří pracovali v lese (dřevaři, smolaři, včelaři a loupežníci). Dnes díra vypadá, že dobře slouží nenáročnému bezdomovci.

Zastávka zvaná Okrouhlík stojí za samostatné zaznamenání proto, že jsme si dali sváču vydatnou!

Bylo to svým způsobem nešťastné řešení, protože koráby pouště pak chtěly svačit v jednom kuse.

Další zastávky byly poněkud morbidní, neboť jejich názvy prý připomínají zabitého četníka nebo zavražděného řezníka. Poté se již hbitý cval velbloudí karavany měnil v příznačnou loudavou chůzi těchto nenáročných přežvýkavců. Prošli jsme pár dalších stanic, kde Josef Sigmond pokusně vysázel dovezené dřeviny a zastavili u Kolomazné pece. Tady byl další dlabec! Usnesení rady starších vyznělo pro zkrácení trasy, abychom to vůbec přežili.

Tak jsme došli zkratkou k Šídlovskému rybníku, kde Tedýs vylovil z batohu skutečný poklad - KRABICI S CUKROVÍM! Jeho morální síla je příkladná. Já sám nevím, jestli bych se udržel! Pak už to byl kousek na čtyřku, kde si Velbloudy rozebrali praví majitelé.

Přátelé, bylo to fajn,ale měli jsme dost! Takže zase někdy.

S úctou Tyranosaurus Jarex

První výprava

Zdroj 1. výprava

Na první výpravu jsme vyrazili 20. ledna 2008. Protože nás tou dobou trápila řada nemocí, sešla se místo skupiny Velbloudů spíš hrstka statečných. Teď si můžete přečíst, jak si výpravu užili. jak jsme byli na výpravě Vyrazili jsme v neděli chvíli po rozbřesku, abychom zastihli kachny divoké a labutě velké a lysky černé a poláky velké ještě hladové. Povedlo se.

Zdroj 1. výprava

Jen co jsme dorazili k vodě, už nám doslova rvaly připravené rohlíky a veky a chleby s máslem z ruky. O něco lehčí jsme se vydali k hlavnímu cíli, hradu Pecihrádku. Přišli jsme o šest set let později. Z hradu zbyla jen podlaha obýváku zarostlá trávou a hradní příkop. Také zarostlý trávou. Pořídili jsme vrcholové foto a snědli svačiny, o které jsme nepřišli u vody. Ještě že kachny neumí rozepnout zip (zdrhovadlo). Po nezbytném bloudění jsme skončili ve slepé uličce, abychom se mohli vrátit na správnou cestu. Také jsme viděli spoustu vlaků, srovnali se zemí nějaké krtiny a porazili pár stromů dřevěnými sekerami. Pojďte příště s námi. Vaši (zprava) Nikolka, Honzík, Vítek, Matýsek a Vojta(jako host).

Pepa