Baterková stopovačka

Ani ne týden po expedici - v pátek 8. února - se konal další ročník baterkové stopovačky. Změnilo se místo - místo dosavadní Radyně byl naším cílem Buben a nové bylo samozřejmě i téma. Letos jsme se vydali na putování s hobitem Biblo Pytlíkem a jeho přáteli - trpaslíky. Cesta byla dobrodružná. Cestou na nás číhali vrci, zlobři,skřeti, museli jsme ukrývat "miláška" před zákeřným Glumem a sledovat tajnou zprávu. Odpočinout jsme si mohli v Roklince, kde nás čekal kouzelný svítící strom, který nesl jako plody bonbóny. V cíli jsme dotali odměnu - podíl z pokladu trpaslíků a ještě něco na zub :-)

Bylo to moc krásné, hvězdy nám svítily o stošest a opravdu jsme si to užili. Škoda že nás nebylo víc. Snad příště!

Zdroj Baterková stopovačka

Zimní expedice

Ještě nám ani neoschla pololetní vysvědčení a už jsme spěchali na vlak a mířili směrem k Hojsovce. Zdejší fara nám poskytla azyl od čtvrtka do neděle. Velbloudům i Včelám a od soboty dokonce i Broučkům.
Cesta od vlaku byla docela dobrodružná. Lilo jako z konve a tma byla jako v pytli. Nakonec jsme ale faru našli, ubytovali se, najedli a ještě večer něco pozpívali a přečetli. Expedice se jmenovala vzhůru na pól a tak jsme si o dobývání pólu povídali vážně i nevážně.
V pátek jsme po jitřence vyrazili na vlak a dojeli na Špičák. Odtud jsme podnikli náročný výstup na Pancíř. Tam nás zahřála teplá polévka. A protože vytrvale sněžilo, nic nás nemohlo zadržet. Sáňkovali jsme, bobovali jsme, někteří i "prknovali" a to v naprosto nečekaných polohách (koukněte na fotky). Cesta zpátky byla sice dlouhá, ale zato z kopce, takže jsme mohli svoje vozítka opět použít i k přesunu směrem domů. Po návratu jsme se nabaštili dobrot, které nám připravily maminky a zase si něco povyprávěli a zazpívali. Únava byla značná, a tak jsme šli do hajan docela rádi.

Zdroj Zimní expedice - Hojsovka

Sobota byla sváteční, navštívili jsme místní kostel, kde jsme si mohli zazpívat, Pepa pro nás měl připravenou úvahu a opět nás neminul oběd. Na ten už dorazili i Broučci, a tak jsme byli komplet. Odpoledne jsme si zase užívali sněhu a večer jsme ještě jednou vyrazili ven, tentokrát na noční hru. Sbírali jsme části zprávy, která byla zašifrovaná. Luštění bylo náročné, ale Katka s Tádou na to přišli a vyluštili citát polárníka Scotta. Večer utekl jako voda a už nás čekala jen noc a balení a cesta domů. Někteří ještě stihli sáňkování za farou, něteří bojovali s chorobami a únavou raději v teple. Po obědě jsme naložili batohy do aut a spěchali na vlak domů.  Hymnou nám celou dobu byla píseň proti trudnomyslnosti. Na nádraží jsme si ji naposledy zazpívali, a pak už nás vláček dovezl zpátky k maminkám a tátům.