Návštěva "U Hasičů"

V pondělí 8. dubna jsme se společně s Broučky vydali na exkurzi na hasičskou stanici. Sešlo se nás docela dost, ani někteři rodiče a prarodiče neodolali a vydali se s námi prozkoumat, jak to u hasičů chodí. Vyprávěl nám samozřejmě Petr Vrba, který na stanici pracuje a provedl nás skutečně důkladně. Prohlédli jsme si auta (tedy zásahová vozidla) i stříkačky (tedy proudnice), zázemí hasičů i jejich vybavení a dokonce jsme mohli slyšet i cvičný poplach. Všechno jsme si poslechli,  prohlédli i vyzkoušeli a hodinka a půl utekla jako voda. Určitě se tam ještě někdy vydáme, a možná i dřív, než za pět let :-)   

Zdroj Hasiči

24. výprava - výstup na vrch Drsník

...že žádný takový neznáte? To se ani nedivím. Takto se asi do 17. století jmenoval kopec nad Plzní s rozhlednou, kterému později lidé začali říkat podle množství krkavců - Krkavec :-)
Sešli jsme se na vlakovém nádraží a vydali se vláčkem do Třemošné. A pak už nás cesta i necesta vedly směrem na Krkavec.
Cestou jsme sbírali body za všímavost a hledali rozbitá okna, ptačí hnízda, živé koně, křížky, housenky a ještě ledacos jiného. Nesměla chybět pravidlná schovka, obohacená tentokrát i o povodeň (do 10 se každý musel vyškrábat co nejvýš, aby ho povodeň nesmetla). Opět jsme pašovali na cizí batohy a bundy kolíčky (které se opět před koncem výpravy záhadně ztratily) a samozřejmě svačina, oběd, zase svačina, "nemáte někdo bonbón?"..."kdy už tam budem?" ....."já už nemůžu"...
Ušli jsme toho dost, a nakonec dorazili i pod rozhlednu. Zvenku se nám zdála malá, podle počtu schodů velká a z ochozu tak akorát. Prohlédli jsme si z výšky přilehlé  luhy a háje, no a samozřejmě Plzeň.
Na zpáteční cestě jsme pro velký úspěch opět budovali domečky pro skřítky. Když byla stavba ukončená, nastěhovali se do nich gogouni :-)
Na třetí jsme to zpátky nestačili, dokonce ani na půl čtvrtou, ale rodiče nám přišli naproti, a tak jsme se všichni šťastně shledali. Ráno a během dne sice ještě poletoval sníh, ale odpoledne už vykouklo i sluníčko. A tak věříme, že příští výprava, už bude konečně "jarní" :-)

Zdroj 24. výprava

 

23. výprava

Bylo to super! Navzdory předpovědi počasí, která nebyla valná, se sluníčko nejen ukázalo, ale i vydatně hřálo. A tak jsme vyrazili na další, už 23. výpravu. Sraz byl v jednu na konečné tramvaje číslo jedna v Bolevci. Sešlo se nás 8 Velblodů a 2 Velbloudáři. Vydali jsme se přes trať a kolem rybníků do lesa, kde jsme se nejen vyslunili, ale i zahráli nějaké ty hry. Osvědčené počítání - schovku, dva týmy si navzájem schovaly poklad, s pomocí svých špiónů pak zase poklady našly a snědly a tentokrát zbyl čas i na stavění domečků "z mechu a kapradí".
Cestou jsme viděli bažanta a srnky, spoustu berušek (Táda z nich měl hotovou farmu) a posed, který jsme samozřejmě navštívili :-) Po celou dobu bylo ovšem třeba být ve střehu, protože ve hře byly ještě dva kolíčky, které fungovaly jako černý petr a nikdo je nechtěl mít na sobě, ani na batohu, až se vrátíme.
Když se sluníčko pomalu začalo naklánět k západu a ukázaly se nějaké ty mraky, vydali jsme se zpátky k tramvaji. Nedošli jsme nijak daleko, ale den jsme si parádně užili a těšíme se na příště!

Matějova soutěž - chyť si bonbón :-)

Zdroj 23. výprava

Baterková stopovačka

Ani ne týden po expedici - v pátek 8. února - se konal další ročník baterkové stopovačky. Změnilo se místo - místo dosavadní Radyně byl naším cílem Buben a nové bylo samozřejmě i téma. Letos jsme se vydali na putování s hobitem Biblo Pytlíkem a jeho přáteli - trpaslíky. Cesta byla dobrodružná. Cestou na nás číhali vrci, zlobři,skřeti, museli jsme ukrývat "miláška" před zákeřným Glumem a sledovat tajnou zprávu. Odpočinout jsme si mohli v Roklince, kde nás čekal kouzelný svítící strom, který nesl jako plody bonbóny. V cíli jsme dotali odměnu - podíl z pokladu trpaslíků a ještě něco na zub :-)

Bylo to moc krásné, hvězdy nám svítily o stošest a opravdu jsme si to užili. Škoda že nás nebylo víc. Snad příště!

Zdroj Baterková stopovačka

Zimní expedice

Ještě nám ani neoschla pololetní vysvědčení a už jsme spěchali na vlak a mířili směrem k Hojsovce. Zdejší fara nám poskytla azyl od čtvrtka do neděle. Velbloudům i Včelám a od soboty dokonce i Broučkům.
Cesta od vlaku byla docela dobrodružná. Lilo jako z konve a tma byla jako v pytli. Nakonec jsme ale faru našli, ubytovali se, najedli a ještě večer něco pozpívali a přečetli. Expedice se jmenovala vzhůru na pól a tak jsme si o dobývání pólu povídali vážně i nevážně.
V pátek jsme po jitřence vyrazili na vlak a dojeli na Špičák. Odtud jsme podnikli náročný výstup na Pancíř. Tam nás zahřála teplá polévka. A protože vytrvale sněžilo, nic nás nemohlo zadržet. Sáňkovali jsme, bobovali jsme, někteří i "prknovali" a to v naprosto nečekaných polohách (koukněte na fotky). Cesta zpátky byla sice dlouhá, ale zato z kopce, takže jsme mohli svoje vozítka opět použít i k přesunu směrem domů. Po návratu jsme se nabaštili dobrot, které nám připravily maminky a zase si něco povyprávěli a zazpívali. Únava byla značná, a tak jsme šli do hajan docela rádi.

Zdroj Zimní expedice - Hojsovka

Sobota byla sváteční, navštívili jsme místní kostel, kde jsme si mohli zazpívat, Pepa pro nás měl připravenou úvahu a opět nás neminul oběd. Na ten už dorazili i Broučci, a tak jsme byli komplet. Odpoledne jsme si zase užívali sněhu a večer jsme ještě jednou vyrazili ven, tentokrát na noční hru. Sbírali jsme části zprávy, která byla zašifrovaná. Luštění bylo náročné, ale Katka s Tádou na to přišli a vyluštili citát polárníka Scotta. Večer utekl jako voda a už nás čekala jen noc a balení a cesta domů. Někteří ještě stihli sáňkování za farou, něteří bojovali s chorobami a únavou raději v teple. Po obědě jsme naložili batohy do aut a spěchali na vlak domů.  Hymnou nám celou dobu byla píseň proti trudnomyslnosti. Na nádraží jsme si ji naposledy zazpívali, a pak už nás vláček dovezl zpátky k maminkám a tátům.