Zimní expedice

Ještě nám ani neoschla pololetní vysvědčení a už jsme spěchali na vlak a mířili směrem k Hojsovce. Zdejší fara nám poskytla azyl od čtvrtka do neděle. Velbloudům i Včelám a od soboty dokonce i Broučkům.
Cesta od vlaku byla docela dobrodružná. Lilo jako z konve a tma byla jako v pytli. Nakonec jsme ale faru našli, ubytovali se, najedli a ještě večer něco pozpívali a přečetli. Expedice se jmenovala vzhůru na pól a tak jsme si o dobývání pólu povídali vážně i nevážně.
V pátek jsme po jitřence vyrazili na vlak a dojeli na Špičák. Odtud jsme podnikli náročný výstup na Pancíř. Tam nás zahřála teplá polévka. A protože vytrvale sněžilo, nic nás nemohlo zadržet. Sáňkovali jsme, bobovali jsme, někteří i "prknovali" a to v naprosto nečekaných polohách (koukněte na fotky). Cesta zpátky byla sice dlouhá, ale zato z kopce, takže jsme mohli svoje vozítka opět použít i k přesunu směrem domů. Po návratu jsme se nabaštili dobrot, které nám připravily maminky a zase si něco povyprávěli a zazpívali. Únava byla značná, a tak jsme šli do hajan docela rádi.

Zdroj Zimní expedice - Hojsovka

Sobota byla sváteční, navštívili jsme místní kostel, kde jsme si mohli zazpívat, Pepa pro nás měl připravenou úvahu a opět nás neminul oběd. Na ten už dorazili i Broučci, a tak jsme byli komplet. Odpoledne jsme si zase užívali sněhu a večer jsme ještě jednou vyrazili ven, tentokrát na noční hru. Sbírali jsme části zprávy, která byla zašifrovaná. Luštění bylo náročné, ale Katka s Tádou na to přišli a vyluštili citát polárníka Scotta. Večer utekl jako voda a už nás čekala jen noc a balení a cesta domů. Někteří ještě stihli sáňkování za farou, něteří bojovali s chorobami a únavou raději v teple. Po obědě jsme naložili batohy do aut a spěchali na vlak domů.  Hymnou nám celou dobu byla píseň proti trudnomyslnosti. Na nádraží jsme si ji naposledy zazpívali, a pak už nás vláček dovezl zpátky k maminkám a tátům.

První noc v kostele

V sobotu 19. ledna jsem se nesešli jen na bohoslužbu, ale KVK centrum se kolem páté odpolední začalo znovu plnit. Tentokrát především dětmi a omladinou. Měli jsme v plánu prožít společný večer a noc. Sešlo se nás nakonec 26 dětí a několik dospěláků.
Tématem byla Bible - Boží slovo. Naučili jsme se novou písničku, zahráli jsme si hry, vyzkoušeli jsme si, zda si přečtený biblický text pamatujeme a rozumíme mu, pátrali jsme po dopisech a na oplátku jsme také nějaké psali (a kreslili).
Celým večerem (a později i nedělním ránem) nás provázel příběh o Valdenských. Zlatým hřebem bylo setkání s jedním z nich. Se zaujetím jsme si poslechli jeho příběh a přijali od něj plamen světla, které nese do světa.
Z takto zapálených svíček jsme pak vytvořili symbol prvních křesťanů. Díky silnému větru bylo těžké si svůj plamínek světla uchránit. (Stejně, jako je to někdy těžké v životě). Nejúspěšnějšími ochránci světla byli Elenka a Kamil, kteří jediní svoji svíčku donesli hořící až zpátky do KVK centra.
Příjemnou součástí našeho setkání byla také společná večeře. A tak bychom rádi touto cestou moc a moc poděkovali ochotným a šikovným kuchařkám - babičkám a maminkám, které nám nachystali plno dobrot. Bylo to mňam!
Večer utekl jako voda a tak jsme po společné modlitbě postupně zalezli do spacáků.
Ráno bylo hned, ani se nám moc nechtělo vstávat. A tak jsme se nasnídali, zazpívali si, poslechli poslední příběh a už tu byli rodiče, aby si rozebrali děti a věci, které jim patří :-)
 Noc v kostele byla za námi a snad jsme si ji docela pěkně užili. Alespoň Broučci určitě ano :-)

Několik fotek z Radkova foťáku najdete ZDE
Ostatní fotky jsou TADY 

Výprava 9. prosince

Na první letošní výpravě bylo nejnáročnější se na ní vypravit. Někteří marodili, někteří byli nastydlí, no a my ostatní jsme bojovali s časem a mrazem unavenou autobaterií. Po roztlačování auta a dobíhání vlaku někteří (hádejte kdo:-) byli už dostatečně unavení, ale naše skupina nejstatčnějších nakonec zvládla opravdu zimní přechod ze Šťáhlav do Starého Plzence.

Cesta netrvala dlouho, ale mráz byl tuhý, a tak nám ty necelé tři hodinky úplně stačily. Užili jsme si koulovačku, klouzačku a rozbíjení ledu, no a opět tryskový přesun na nádraží. I zpáteční vlak jsme stihli, a tak se Nikolka, Honzík, Matěj a Vítek se Zuzkou mohli vymrzlí a unavení vrátit zpátky do Plzně.
Chcete-li se podívat na pár fotek, jsou tady: fotky

Martinská podkova 2012

Letošní, už desátý ročník, Martinské podkovy byl věnován putování po českých městech. Během necelých dvou hodin se v Borském parku pohybovalo asi sedmdesát dětí a jejich rodičů. Putovali do města k městu a plnili úkoly s nimi spojené - například město Písek si připomněli stavbou mostu, Mladou Boleslav závodem s autíčky na dálkové ovládání, v Liberci skládali puzzle s obrázkem Ještědu, v Pardubicích hledali radar, v Třeboni provedli výlov a jako Plzeňáci museli dokázat, že poznají "naše" památky.
Úkolů bylo celkem devět a u některých bylo nejnáročnější pročekat se frontou. Nakonec ale byly úspěšně splněny, kartičky vyplněny, diplomy a odměny byly rozdány a můžeme se těšit zase za rok.

Další fotky

A co na to Zuzanka?
Chodili jsme po stanovištích a  účelem bylo jít po všech stanovištích a dorazit do cíle. Mně se to moc líbilo. Ale boužel nevím, jestli se to líbilo i ostatním, což je škoda.

Expedice Múzička telegraficky

19.-21.10. 2012, Selesiánské divadlo Praha, Téma: Oslava
Domlouvání, nacvičování, masky, kulisy, balení, nádraží, vlak, generálka, večer v tělocvičně, akrobatický večer, noc v tělocvičně, snídaně, zjištění, že jiná parta má stejné divadélko, chvíle zoufalství, Pepé, Pepé káže, dopoledne zpěvů a básní, oběd, dramatické odpoledne, žlutěbílomodrý tanec, a teď my, zvládli jsme to na jedničku, Včely na jedničku s hvězdičkou zářivým hřebem večera, zase tělocvična, zase noc, spánek, chrápání, zase ráno, ráno bych zrušil, snídani ne, MHD, v zahradě, v botanické zahradě, ve skleníku v botanické zahradě, kytky, krásné kytky, stromy, malé stromy, velké stromy, rybičky, rybky, ryby, ve vodě, v jezírku, motýli, barevní motýli, ve vzduchu, na zábradlí, na ruce, kapky, kapičky, vodopád, zase doma, to byl ale matroš.
Fotky:
Vítězové, dopoledne, odpoledne, naše fotky

A co se nejvíc líbilo Velbloudům?
Táda: Nejvíc se mi líbilo, jak jsme to celý sehráli

Honzík: Ze soboty se mi nejvíc líbila role velikonočního kuřete, protože jsem byl umazaný od nutely a pak jsem si jí mohl slízat. V neděli mě zaujaly masožravky v botanické zahradě.
Vítek: mně se líbila ta holka ze Slovenska – moc hezky zpívala, a pak taky ten malý kluk, co zpíval „kapří Vánoce“, jo a taky ten brácha, co šel na pódium s malým bráchou, aby se nebál, když recituje
Vašík: nejlepší bylo plzeňské divadlo, a pak spousta kamarádů, které jsem zase mohl potkat
Zuzka: V sobotu se mi líbilo, jak jsme hráli a rozdávání cen, v neděli skleník botanické zahrady.
Kamča: Líbilo se mi v tělocvičně, jak jsme si hráli na tom malém hřišťátku na fotbal a houpání na provaze.
Niki: Nejvíc se mi líbilo ve skleníku
Dominik: Nejvíc mě bavilo poslouchat od druhých, co si připravili pro nás, a pak promítání 20 let Múzičky.