Hadovka, aneb bahna 2012-úvod

Tábor máme za sebou, a protože letos bude fotek ještě víc než jindy, bude chvilku trvat, než budou zpracované. Proto jsem se rozhodla nedočkavým rodičům alespoň slovně popsat, jak jsme se měli a co jsme dělali. Tak tedy: Sjelo se nás nakonec o něco méně, než bylo přihlášených, ale ve středu 11.7. v podvečer se na nástupu sešlo 36 indiánských bojovníků a bojovnic, 10 vedoucích a sačemů, velký náčelník Hiawatha, jeho zástupce Vakantanka, šamanka Stojí s pěstí, medicinmanka Ester, obchodník s bledými tvářemi Dan a v neposlední řadě veledůležité osazenstvo kuchyně - Jana, Blanka a Jirka. Byli jsme rozděleni do týmů, zatím podle barev (na zelené, hnědé, modré, červené a oranžové). Tábor mohl začít a u plamenů ohně jsme poprvé otevřeli knížku Pocahontas, která nás provázela celým táborem.

Velbloudí rafty

Všechno začalo panikou. V úterý jsme zjistili, že nemáme objednané rafty, a tak musíme jet o týden dřív, nebo vůbec. Naštěstí mohli skoro všichni, a tak jsem v neděli 3. června v osm hodin ráno vlakem vyráželi směr Přeštice. V plánu jsme měli pokořit alespoň část řeky Úhlavy. Když jsme se šťastně shledali s Lebedovými, Jardou Bartičkou, čluny, vestami, pádly, barely, pumpami a jinými proprietami, dali jsme se do práce. Napumpovat rafty, převlíct, sbalit věci do barelů (hlavně převlečení a svačinu) a hurá na vodu. Původně jsme se rozdělili na dva týmy. Ty se ovšem už na první zastávce začaly míchat, a tak už postupně nikdo netušil, ve kterém barelu že má svoje věci. Co dál psát, pádlovali jsme, povídali, zpívali, koukali na ptáčky a stromy, občas přenesli nebo stáhli nějaký ten jez, no a, jak je u Velbloudů zvykem, SVAČILI :-) Někteří se (neplánovaně) vykoupali - začal Táda, kterému při skoku do raftu jeho kraj odpružil a teleportoval ho přímo do vody. Ale nezůstal sám. Obzvlášť na posledním jezu byl docela proud, což se stalo osudným Martince, v zápětí Zuzance a než se holčičky převlékly, zahučel tam i Vašík. Ani jsme se nenadáli a den se začal sklánět k večeru. A tak nezbývalo, než zakotvit, rozdělit věci beznadějně smíchané v barelech, umýt a vypustit rafty a hlavně zavolat rodiče a popsat jim cestu, jak se k nám dostanou. Tento bod programu se ukázal být obzvláště náročným, ale nakonec všichni úspěšně dorazili a dorazily. Nedopluli jsme daleko - jenom před Čižice, ale užili jsme si to pěkně. Děkujeme Lebedovým, Bartičkovým a Karlu Hricovi za dovoz a odvoz raftů a všeho potřebného. A děkujeme Pánu Bohu, že nám dopřál příjemné počasí, na které to podle předpovědi vůbec nevypadalo. Pro letošek jsou rafty za námi, ale brzy zase na vodě - AHOJ!

Robinzonáda 2012 aneb Divoký západ na Severní hvězdě

Vyrazili jsme čtyřmi vozy jednoho parného pátečního odpoledne. Jak už to po pátečním vedru bývá, měl nás čekat studený deštivý víkend. Už za tmy a bubnování kapek dešťové vody jsme třemi povozy dorazili do kempu v Hrádku nad Nisou. Naštěstí zima byla jen trochu a ani toho deště jsme si nakonec příliš neužili. Před námi byly dva dny plné her, klábosení a dobrodružství. Sobotu jsme začali samozřejmě snídaní. Program pokračoval mocnými chvalozpěvy, multimediálním kázáním o Ptahfinderovi a pátráním po tom, co se vlastně bude dít dál. A dělo se. Padání, tápání, jízda na vozíku, plavení se, házení, chytání a mnoho mnoho dalších kuriozit. Také jsme poseděli na trojzemí, místě, kde se zázračným způsobem stékají hranice tří států a proudu řeky Nisy a malého potůčku, který se tak zábavně přesakuje. Večer patřil slavnostnímu slibu početné skupiny Pathfinderů. bylo to opravdu večer, opravdu slavnostní. Bylo hezky, nad ztichlým jezerem planul oheň a nesly se hlasy slibujících. A to je dobře.

Zdroj Robinzonáda 2012

V neděli jsme provedli zatěžkávací zkoušku falšovaného městečka z pravého Divokého západu. Nemyslete si, nebylo to jen střílení ze starých pušek a mladých pistolí, popíjení mléka s Indiány a cowboji a házení tomáhawkem, jakkoli to zvláště některým šlo dobře od ruky. I na kulturu došlo. Výtvarné umění, soulový zpěv a předtím, jako vrchol dne, návštěva věhlasného muzea Karla Maye. Ač nerado, nakonec přišlo jedno větrné nedělní odpoledne. Nasoukali jsme se do čtyř vozidel a po marné zastávce v libercké nemocnici nabrali kurz na Plzeň. Za námi byly dva dny plné her, klábosení a dobrodružství.

Zdroj Robinzonáda 2012

Mise ARAF

Mise ARAF byla ve svém počátku v ohrožení, protože předpověď počasí nebyla valná. Naštěstí jsme ale tuto misi neprohlásili za impossible, ale vezměme to pěkně po pořádku: vyrazili jsme (jak jinak) v pátek odpoledne. Sraz na nádraží jsme někteří sotva stačili, ale v okamžiku odjezdu už jsme byli všichni na svých místecha mířili do obce Holostřevy, kde nás čekala barokní fara. Cílem mise byl především slib pathfindera, který se rozhodli složit naši kamarádi z Divokých včel. Proto tématem byl život známých i neznámých pathfinderů. Páteční večer jsme prožili na nově opravené půdě, za svitu petrolejek a svíček.

Zdroj Mise Araf sobota

Protože jsme dostali i klíče od kostela, využili jsme je a prožili v něm biblickou hru a povídání o povolání (Gedeona i jiných, a hlavně nás). Po svačině jsme si po týmech zahráli hru podle života Kristiana Davida, jednoho z moravských bratří. Následoval výborný oběd (děkujeme všem maminkám i babičkám, které nás zásobily výbornými polévkami a pomazánkami!) a program po družinách. Nás, Velbloudy, čekala opravdu pathfinderovská hra v lese, kdy jsme hledali šifrovanou zprávu. Byla náročná na trpělivost, výdrž a pevnou vůli.

Zdroj Mise Araf sobota

Po večeři už byl připraven slavnostní slibový oheň. Jsme rádi, že jsme mohli být svědky slibu Gabči, Anežky, Klárky, Kačky, Elišky, Dominika, Vojty a Katky s Davidem. Už se těšíme, že snad příští rok budeme skládat slib my, Velbloudi :-)

V neděli nás přivítala zatažená obloha a drobný déšť. Pobalili jsme, poklidili a vyrazili na cestu. Zpáteční vláček nám totiž nejel z Holostřev, ale ze Svojšína. No a od toho nás dělilo asi 8km. Počasí se umoudřilo, a tak jsme si stačili cestou zahrát lístečkovou hru i opéct buřty k obědu. Cesta domů uběhla rychle a v Plzni nás už čekali natěšení rodiče, teplá vana a postel. Mise ARAF byla splněna!

20. výprava za kamennými obry do Žihle

Tak nám začal březen a počasí se tváří, že už by mohlo být jaro. Kvůli chorobám, které sklátily některé Velbloudy a také oba Velbloudáře jsme posouvali termín výpravy o týden. 11. března jsme se sešli na nádraží a vyrazili vláčkem do Žihle. Cestou jsme soutěžili, kdo vymyslí víc biblických příběhů, ve kterých hraje nějakou roli kámen. A možná byste se divili, kolik toho Velbloudi vymysleli. Vyhrály po zásluze holčičky, které daly dohromady asi 8 příběhů.
Po příjezdu do Žihle jsme vyrazili po žluté značce k obrovským kamenům, které nesou názvy Dědek a Bába. A protože to v okolí zdaleka nebyly jediné kameny, vyzkoušeli jsme si lezení na kameny všech možných tvarů a velikostí. U Báby jsme dali vydatnou sváču, kterou si někteří opravdu vychutnali :-)

Zdroj 20. výprava Žihle

Pak jsme si zahráli na veverky a kuny. Kuna-Pepa se sice snažil, ale veverka-Táda přesto nasbírala spoustu zásob (nevím, kolik přesně těch šišek bylo, ale myslím, že jistě přes 30 - chcete-li to vědět přesně, zeptejte se Tády :-)
Po několika stovkách metrů jsme ještě došli k viklanu, na který se dá i vylézt. Ale rozhoupat se nám ho nepodařilo.
Cestou zpátky v lese jsme objevili zbytky ledu a pořádně si na rozloučenou se zimou zaklouzali. No a jelikož Vašík vlastní nohou ozkoušel teplotu vody v blízkém potoce, bylo rozhodnuto, že je potřeba stačit dřívější vlak.
Po náročném dostihu jsme nakonec vlak stačili, i když tentokrát to bylo opravdu "s chlupem". A tak nezbývá, než se těšit na příště. O to víc, že v dubnu nás čeká víkendovka!

Zdroj 20. výprava Žihle