Cesta do Svaté země

Zdroj Expedice - rafty

Naše cesta za svitky se chýlila ke konci. Čekala nás ale ještě jedna velká překážka – do Svaté země bylo nutné se přeplavit! Na tuto náročnou výpravu jsme se vydali v pátek 17. dne měsíce června LP 2011. Moře nám nahradila řeka Otava. Na ohnivých ořích jsme dojeli do královského města Sušice, a tam rozložili první rytířské ležení. Po noci plné deště nás přivítalo přívětivé ráno a po vydatné snídani jsme se nalodili a pluli směrem ke královskému hradu Rabí. Někteří z nás pluli bez nesnází, některé lodice občas uvízly (hlavně ta naše :-) a počasí nám ukázalo svou méně vlídnou tvář. Zpočátku jen kapalo, pak už pršelo a nakonec lilo. Druhé rytířské ležení jsme rozbyli za deště pod hradem Rabí. Po obědě jsme se podle rad z dopisu Jana Palečka ze Stráže, který jsme během cesty obdrželi, vydali na hrad. A skutečně, ve sklepení hradu tohoto jsme bez nesnází objevili svitek, za kterým jsme celý rok putovali. Náš úkol byl tedy splněn a my se bez výčitek mohli vrátit zpět. Návrat byl proti plánu urychlen, ale počasí si nedá poroučet. Ještě jsme se v podhradí ovocnými knedlíky posilnili, všechno spěšně zabalili a na železných ořích se vydali zpět. A to k lítosti rytířů, ale všeobecné radosti rodičů a nakonec i Velbloudářů :-)

Robinzonáda 2011

Na letošní Robinzonádu jsme se vydali sice do Vlastějovic u Zruče nad Sázavou, ale ve skutečnosti jsme se dostali do Palestiny v roce 1187, kdy muslimský vládce sultán Saladin bojoval čestně a rytířsky s králem Balduinem IV. o Jeruzalém. Všichni Pathfindeři s eproměnili ve vojáky kříže (modrá a bílá armáda) nebo půlměsíce (červená a černá armáda). Velbloudů jelo devět, takže se rozdělili mezo bílé, modré a červené bojovníky. Každou z armád čekal jiný program, takže když jsme se sešli, bylo si o čem vyprávět. Už v pátek večer se křesťanští bojovníci plavili na raftech přes řeku a čekal je pěší přesun zpátky do tábora, "muslimové" hledali tajné schránky v táboře a dávali dohromady jejich obsah.

Zdroj Robinzonáda - sobota

V sobotu dopoledne po duchovním zamyšlení, které provedl v křesťanském táboře mnich a v muslimském nejvyšší mulla, se armády rozdělily. Modří bojovali proti červeným v osobních soubojích a bílá armáda se proměnila v karavanu, která nese zásoby do obleženého Jeruzaléma. Cestou je napadli černí a snažili se zásoby uloupit. Bylo jich velká přesila, ale bílí zvítězili! Po vydatném obědě nás čakal další program. Tentokrát jsme se učili spolupracovat - červení a bílí vytvořili společné týmy a museli přes překážkovou dráhu přenést krabice tak, aniž by se pustili. Černí a modří si vyzkoušeli stavbu vodovodu a štafetou měli přenést co nejvíce vody. Na podvečerní zamyšlení se kněz a mulla vyměnili a vyprávěli nepřátelským vojákům o svém náboženství. Noční hra byla náročná. Šlo o to proniknout nepozorovaně do Jeruzaléma a pronést život, nebo dokonce zásoby (svítící tyčinky). Ale muslimští vojáci, které tentokrát představovali vedoucí, byli bdělí a zákeřní, takže málokdo prošel!

Zdroj Robinzonáda - neděle

V neděli po snídani jsme za táborem objevili opravdový Jeruzalém a zanedlouho o něj vypukla lítá bitva. Naštěstí padlých nebylo mnoho :-) Tak jako v roce 1187, i v roce 2011 se armády rytířů kříže a půlměsíce rozešli smírně. Saladin umožnil volný přístup všem poutníkům do Jeruzaléma a nebylo už tedy pro co válčit... Domů jsme jeli unavení, ale plní zážitků a už se těšíme na příští Robinzonádu!

Zdroj Robinzonáda - neděle

Volfštejn

Za krásného slunného dne třetího měsíce dubna se výprava naše k dalšímu hradu ubírala. Počátek cesty zraněním odvážné panny Martiny byl zkalen, ale dále už žádné nástrahy nás nečekaly, krom kilometrů nesčíslných. Všichni rytíři správnou cestu našli a až k hradu Volfštejnu se dobrali.

Zdroj 16. výprava - Volfštejn

Zdi jeho již podlehly zubu času, ale věž jeho stále strmí do výšky 23 metrů a síla zdí jeho úctu k stavitelům budí. Hrad jsme si prohlédli, vydatný oběd pojedli a dokonce poklad skrytý našli (prý dnešním jazykem "keška" se nazývá a lidé s mašinkami podivnými ho hledají). Po krátkém odpočinku jsme na cestu zpáteční vyrazili, neboť na dlohou cestu času nebylo mnoho. Všichni Velbloudi statečně urazili celých čtrnácte kilometrů a domů se zdárně navrátili...

Zdroj 16. výprava - Volfštejn

Homberk, nehomberk

Další naše výprava vedla na hrad Homberk. Je tak tajný, že není ani na mapě. A je tak tajný, že jsme ho ani nenalezli, ale nepředbíhejme... Za krásného slunného počasí jsme sesedli z ohnivého oře ve vsi zvané Mešno. Naše cesta vedla lesem, kolem potoka, ledu ještě všude plno. Protože správný rytíř musí stále svůj postřeh a obratnost pilovat, trénovali jsme přesnost zásahu (na šiškách), postřeh (na sbírání papírků s čísly) a dobývání hradů (na dobývání pařezů :-).

Zdroj 15. výprava - Homberk

Cestou jsme divokého zajíce spatřili, také srnec před námi utíkal a řadu ptáků lesních jsme slyšeti mohli. Protože jsme ale omylem z cesty sešli, čekala nás nelehká volba: Vydáme se ještě na hrad Homberk, anebo na ohnivého oře zamíříme, který by nás jinak k domovu nedovezl. Rytíři Václav a Vít chtěli hrad dobývat, ale my ostatní jsme k domovu mířiti chtěli. Hrad Homberk tedy stále na nás čeká, je-li vůbec nějaký :-)

Konečně se naše výprava dobrala až do slovutného města Padovy. Abychom něco moudrosti získali, zdejší univerzitu jsme navštívili. Čekaly nás náročné úkoly a znalosti svoje jsme notně prověřili. Odměnou pro nás stal se diplom magister všeho umění. Nyní jsme tedy rytíři dokonce vzdělaní!

Zdroj schůzky leden - březen

Dále jsme zamířili do známého města Venetia, česky řečeného Benátky. Město toto je zvláštní. Místo ulic má kanály plné vody, a na nich namísto vozů lodě plují. Ještě před městem jsme potlučeného a zbědovaného rytíře našli. Loupežníci ho přepadli a dokonce zrak jeho poškodili. Rozhodli jsme se k lékaři ho dopraviti a lektvar nějaký mu opatřiti. Když byl rytíř uzdraven, přeplavili jsme se s ním opět zpátky benátskými kanály. Město Benátky je překrásné. ale pokud jde o další směr cesty, radu jsme v něm nedostali. Proto se vydáme směrem na jih - k moři.

Zdroj schůzky leden - březen