Robinzonáda 2010

Byli jsme na Robinzonádě. Moc se mi tam líbilo. Byla legrace, jak jsme jeli vlakem. Pak jsme šli po silnici a já (Vítek) jsem upad. Ráno jsme místo rozcvičky sosali papírky a kdo jich nasosal nejvíc, šel první na snídani. Samozřejmě vyhráli Včeláci, protože mají sosání v popisu práce. Byl tam stolní fotbálek, ale hráli jsme i opravdický fotbal. Ve skupině, kterou jsme pojmenovali Divočáci, s námi byli i Jeník a Dominik z Turnova. Byli fajn. Ze všeho nejvíc se mi líbila sobotní hra. Na té jsme lezli do vody, šplhali po laně, hádali 25 hádanek, pak jsme běhali mezi lahvemi a tak. Na odhadu vzdálenosti jsem trefil akorát tři metry. Pak bylo to stanoviště hádání předmětů. Poznali jsme montážní klíč, ladičku a pak už nevím. Večer jsme se na raftech přeplavili "do Ameriky", tam jsme si opekli buřty. V neděli jsme si dali k snídani kakajíčko a vánočku a vyrazili na nedělní hru. Nejdřív jsme podle fotek hledali kuličky a pak se vydali za Indiány po stopách Davida Zeisbergera. Největší práci nám dalo přeložit zprávu do indiánské řeči. Potom jsme ji museli nést a ukrývat se před zlými Brity a Francouzi. Nakonec nás chytili, ale zprávu nenašli. Poprvé ji měl Vítek a oni ji hledali u Honzíka. Podruhé ji měl Honza a hledali ji u Matěje. Taky jsme se namalovali jako Indiáni, no koukněte se sami, na fotky. Pak už nás čekalo jen vyhodnocení, oběd a cesta domů. Robinzonáda se nám moc líbila a těšíme se na příští, že si zase užijeme spoustu legrace. Vítek, Zuzka, Katka

Plzeňská pečeť

V: Byli jsme na Plzeňské pečeti a víte, co se mi nejvíc líbilo? že jsme byli na věži. A taky, jak jsme tam přespávali. Z: A taky bylo dobrý, jak jsme s kamarádkou a s klukama hráli volejbal. Mně se taky líbilo, jak nám máma četla před spaním. K: Hlavní náplní byla soutěž. Rozdělili jsme se na družstva. Každý tým měl jméno podle jedné z částí plzeňského znaku. To nám dělalo trochu problém, protože označení "Velbloud" bylo nejednoznačné :-) Soutěž byla pěkná a dozvěděli jsme se při ní ledacos nového o plzeňské historii. Večer nás čekala zoologická zahrada. Průvodce sice nakonec nedorazil, ale i tak to byl moc pěkný zážitek. No a v neděli nás čekal výstup na věž. Ten byl pro mě osobně nejnáročnější částí programu a pokládám za úspěch, že jsem přežila :-) P:Na tom, že jsme museli jít hrozně daleko PĚŠKY a bez JÍDLA bylo nejlepší to, jak jsme si potom sedli a pořádně se nadlábli!

Giganti

Zdroj Giganti

V úterý 23. března jsme byli v muzeu. Tam jsme viděli zvířata z doby ledové. Byly opravdu gigantický. Největší byl mamut, ale nevyšší byl pštros - Dinornis Giganteum. Byl tam i medvěd jeskynní, velký nosorožec (fakt velký, až 6 metrů dlouhý) - ten jedl trávu stejně jako velký los (ten tam taky byl). Představte si, že jeho paroží vážilo asi 40 kilo. To se docela nadřel. Ještě tam byl velebobr, pásovec a lenochod a dokonce tygr šavlozubý, co prý vůbec není tygr. Všichni se mi moc líbili. A hodně z nich žilo i u nás. Dokonce i ten nosorožec. A pak nás také bavilo plnit úkoly. Měli jsme vyhledat, co jedli, jak byli veliký, kolik vážili a kde žili. Jestli chcete, jděte se na ně také podívat. Ale pozor, sahat se na ně nesmí! Protože jsou chemicky ošetření. A také si můžete koupit pohledy a vzít si je domů. My je taky máme. Vítek

Návštěva v Techmánii

Když nadešel čas na naši další výpravu, leželi venku haldy sněhu a proto jsme vyrazili místo do lesů do Techmánie. Sraz byl v 10:45 hod.u 5.brány do Škodovky. Když jsme se svlékli, ujala se nás jedna hodná čarodějnice, která pro nás měla připravený program plný kouzel. Nejprve jsme začali hledáním klíče, kterým jsme odemkli komnatu plnou hezkých básniček a říkanek. Pokračovali jsme vysvobozením světelného panáčka a dalšími kouzly se světlem a s elektřinou.Čarodějnice nás postupně provedla všemi částmi Techmánie. Po skončení programu jsme se posilnili svačinkou a po ní jsme vyrazili na samostatný průzkum všech zbývajících atrakcí. Obzvláště se nám líbily pokusy s elektřinou u Van de Graaffova generátoru. Zuzance vstávali vlasy obzvláště dobře. Nakonec se nám podařilo postavit iglů, jeden srub a spoustu staveb z dřevěných kostek. V Techmánii se nám moc líbilo a doufáme, že se sem zase brzy podíváme. Martinka a Pavlík

Velbloudí sáňkování - jak ho viděl Pepa

Zdroj Velbloudí sáňkování 10.1.10

Když napadl sníh, potkali jsme se na severozápadní konečné tramvaje číslo 16. V neděli. Protože jsme měli s sebou sáně a boby a včely a velbloudy, museli jsme jít sáňkovat a bobovat. První svah, který za něco stál, byl prudký a v cestě stály stromy. Když jsme jeli dolů kolem těch stromů, zákonní zástupci a jiní dozoři ječeli hrůzou a ti, co jim odešly hlasivky, sledovali dění se zavřenýma očima a zatajeným dechem. Když se delší dobu nikomu nic nestalo, změnili jsme lokál. Prostě jsme šli jinam. Krátký, prudký kopec U Jiřího nehyzdily žádné stromy. Ani nevadilo, že dojezdová rovinka končí v řece, protože se tam stejně nikomu nepodařilo dojet. Po louce chodili psi, v řece se cachtaly kachny a kachnami a kačery. Po břehu chodily slípky zelenonohé a dívaly se na kachny. Kachny. Pak jsme šli domů. Byl to hezký den..