Když napadl sníh, potkali jsme se na severozápadní konečné tramvaje číslo 16. V neděli. Protože jsme měli s sebou sáně a boby a včely a velbloudy, museli jsme jít sáňkovat a bobovat.
První svah, který za něco stál, byl prudký a v cestě stály stromy. Když jsme jeli dolů kolem těch stromů, zákonní zástupci a jiní dozoři ječeli hrůzou a ti, co jim odešly hlasivky, sledovali dění se zavřenýma očima a zatajeným dechem. Když se delší dobu nikomu nic nestalo, změnili jsme lokál. Prostě jsme šli jinam.
Krátký, prudký kopec U Jiřího nehyzdily žádné stromy. Ani nevadilo, že dojezdová rovinka končí v řece, protože se tam stejně nikomu nepodařilo dojet. Po louce chodili psi, v řece se cachtaly kachny a kachnami a kačery. Po břehu chodily slípky zelenonohé a dívaly se na kachny. Kachny.
Pak jsme šli domů. Byl to hezký den..
Jmenujeme se Velbloudi a naši karavanu tvoří dvanáct velbloudů (Honza, Majda, Marek, Matěj, Niki, Elen, Kamil, Táda, Vítek, Zuzka, Dominik a Vašík) a dva velbloudáři (Katka a Pepa). Příležitostně s námi vyráží i Martin, aby využil dovednosti z rádcovského kurzu. Scházíme se od října 2007 pravidelně každé pondělí od 16:30 v KVK centru.
Klub Pathfinder
oddíl ARARAT
Bezvacity
Žádné komentáře:
Okomentovat