Návštěva v Techmánii

Když nadešel čas na naši další výpravu, leželi venku haldy sněhu a proto jsme vyrazili místo do lesů do Techmánie. Sraz byl v 10:45 hod.u 5.brány do Škodovky. Když jsme se svlékli, ujala se nás jedna hodná čarodějnice, která pro nás měla připravený program plný kouzel. Nejprve jsme začali hledáním klíče, kterým jsme odemkli komnatu plnou hezkých básniček a říkanek. Pokračovali jsme vysvobozením světelného panáčka a dalšími kouzly se světlem a s elektřinou.Čarodějnice nás postupně provedla všemi částmi Techmánie. Po skončení programu jsme se posilnili svačinkou a po ní jsme vyrazili na samostatný průzkum všech zbývajících atrakcí. Obzvláště se nám líbily pokusy s elektřinou u Van de Graaffova generátoru. Zuzance vstávali vlasy obzvláště dobře. Nakonec se nám podařilo postavit iglů, jeden srub a spoustu staveb z dřevěných kostek. V Techmánii se nám moc líbilo a doufáme, že se sem zase brzy podíváme. Martinka a Pavlík

Velbloudí sáňkování - jak ho viděl Pepa

Zdroj Velbloudí sáňkování 10.1.10

Když napadl sníh, potkali jsme se na severozápadní konečné tramvaje číslo 16. V neděli. Protože jsme měli s sebou sáně a boby a včely a velbloudy, museli jsme jít sáňkovat a bobovat. První svah, který za něco stál, byl prudký a v cestě stály stromy. Když jsme jeli dolů kolem těch stromů, zákonní zástupci a jiní dozoři ječeli hrůzou a ti, co jim odešly hlasivky, sledovali dění se zavřenýma očima a zatajeným dechem. Když se delší dobu nikomu nic nestalo, změnili jsme lokál. Prostě jsme šli jinam. Krátký, prudký kopec U Jiřího nehyzdily žádné stromy. Ani nevadilo, že dojezdová rovinka končí v řece, protože se tam stejně nikomu nepodařilo dojet. Po louce chodili psi, v řece se cachtaly kachny a kachnami a kačery. Po břehu chodily slípky zelenonohé a dívaly se na kachny. Kachny. Pak jsme šli domů. Byl to hezký den..

Výprava za pergameny velblouda Bartoloměje

Měli jsme sraz na náměstí. Potom, jsme šli hledat, jak se jmenovaly starý domy dřív. Jako U Červenýho srdce, U Zlatý lodi, U Zlatého růžence, U Dvou zlatých zvonů a U Kotvy... Potom jsme šli hledat pergamen od velblouda Bartoloměje. Šli jsme na prohlídku. Viděli jsme hodně studen, hodně vchodů do domů a ještě co našli v těch studnách - třeba kostru hlavy koně, starý hrnečky nebo nějakou keramiku (maminka říká, že to bylo v podzemí). Na dalším pergamenu jsme měli napsáno, že se máme jít podívat na pradědečka velblouda Bartoloměje někam, kde je Hurvínek. Pak jsme našli další pergamen a tam bylo, že máme jít do zbrojnice, kde jsou uložený zbraně právě z doby, kdy ještě žil ten prapradědeček velblouda Bartoloměje. Viděli jsme tam různý náboje, pistole a truhlu, do které si vojáci dávali peníze, když nějaký dostali. Šli jsme taky do kostela, protože nám napsal velbloud Bartoloměj. Měli jsme zjistit, co je na Betlému zvláštního. A zjistili jsme, že zvláštního je to, že tam nebylo ani miminko, ani Marie, ani Josef. Potom jsme šli k fontáně a hledali jsme poslední pergamen.A bylo to hrozně těžký. A tam bylo od Bartoloměje, že máme pěkně cvičit na program do sboru a že nám přeje hezké Vánoce. A že nám příští rok pošle další pergamen. A to je všechno. Docela se mi to líbilo. Bylo docela hezký počasí. Jen jsme chtěli pořád svačit a museli jsme počkat, až obejdeme všechny značky starých domů. Nikolka Vrbová

Druhá výprava

...přišel další svitek. Tentokrát v něm stojí: Milí Velbloudi, nadešel den druhé výpravy Vaší. Nyní do města Nová Plzeň se vydáte. Druhou adventní neděli, dvě hodiny před polednem. Pergamen s první stopou bude hlídat: Boží posel s křídly, co ve velkém kostele bydlí. V kostele, jenž má moje jméno, kéž je Vám tajemství odhaleno! Váš velbloud Bartoloměj Takže tuhle neděli, v deset hodin se sejdeme u kostela svatého Bartoloměje, který je na plzeňském náměstí Republiky. Doražte včas a nezapomeňte svačinu!

"Světýlka"

Letos už 6. ročník Martinské podkovy nás přivedl na putování po Sluneční soustavě. Počasí nám přálo, nezmokli jsme, ani nezmrzli. Vlastně cestou od Sluníčka nám bylo chladněji a chladněji. U každé planety jsme si poslechli nějakou zajímavost, porovnali její velikost s naší Zemí a splnili zadaný úkol. U poslední planety Neptun jsme jako odměnu za náročnou cestu raketoplánem dostali každý svítící náramek. Byla s ním báječná zábava i večer před usnutím. Cesta zpátky temným Borským parkem nám přinesla ještě jedno překvapení – nález ztracené čelovky, která hned v pondělí našla svého majitele. Děkujeme Katce Breuerové a všem jejím malým i velkým pomocníkům.

Martin a Marek Vávrovi