Expedice Múzička telegraficky

19.-21.10. 2012, Selesiánské divadlo Praha, Téma: Oslava
Domlouvání, nacvičování, masky, kulisy, balení, nádraží, vlak, generálka, večer v tělocvičně, akrobatický večer, noc v tělocvičně, snídaně, zjištění, že jiná parta má stejné divadélko, chvíle zoufalství, Pepé, Pepé káže, dopoledne zpěvů a básní, oběd, dramatické odpoledne, žlutěbílomodrý tanec, a teď my, zvládli jsme to na jedničku, Včely na jedničku s hvězdičkou zářivým hřebem večera, zase tělocvična, zase noc, spánek, chrápání, zase ráno, ráno bych zrušil, snídani ne, MHD, v zahradě, v botanické zahradě, ve skleníku v botanické zahradě, kytky, krásné kytky, stromy, malé stromy, velké stromy, rybičky, rybky, ryby, ve vodě, v jezírku, motýli, barevní motýli, ve vzduchu, na zábradlí, na ruce, kapky, kapičky, vodopád, zase doma, to byl ale matroš.
Fotky:
Vítězové, dopoledne, odpoledne, naše fotky

A co se nejvíc líbilo Velbloudům?
Táda: Nejvíc se mi líbilo, jak jsme to celý sehráli

Honzík: Ze soboty se mi nejvíc líbila role velikonočního kuřete, protože jsem byl umazaný od nutely a pak jsem si jí mohl slízat. V neděli mě zaujaly masožravky v botanické zahradě.
Vítek: mně se líbila ta holka ze Slovenska – moc hezky zpívala, a pak taky ten malý kluk, co zpíval „kapří Vánoce“, jo a taky ten brácha, co šel na pódium s malým bráchou, aby se nebál, když recituje
Vašík: nejlepší bylo plzeňské divadlo, a pak spousta kamarádů, které jsem zase mohl potkat
Zuzka: V sobotu se mi líbilo, jak jsme hráli a rozdávání cen, v neděli skleník botanické zahrady.
Kamča: Líbilo se mi v tělocvičně, jak jsme si hráli na tom malém hřišťátku na fotbal a houpání na provaze.
Niki: Nejvíc se mi líbilo ve skleníku
Dominik: Nejvíc mě bavilo poslouchat od druhých, co si připravili pro nás, a pak promítání 20 let Múzičky.

Nový pathfinderovský rok

...tak nám zase začala škola, ale naštěstí i pravidelné schůzky Velbloudů. Na té první, 17. září, jsme si povídali o tom, co nás letos čeká. Je před námi  nováčkovská zkouška, kterou bychom rádi splnili a na konci roku složili slavnostní slib. Naším letošním tématem budou slavní cestovatelé a objevitelé a cesty vůbec. 
A co akce? Minulou neděli jsme se s většinou Velbloudů a Velbloudic sešli na Skvňanském trakaři, tuhle sobotu je v plánu slavnostní slibový oheň některých Divokých včel a 7. října oblíbená Drakiáda. No a 19. až 21. října vyrážíme do Prahy na Múzičku, takže nácviky nás neminou :-)
Snad se letošní rok povede, my se na něj tedy těšíme!

Velbloudáři

Neděle 22. července

Tábor skončil. Hned po snídani začali do tábořiště přicházet rodiče, kteří nám pomohli s balením a indiánští bojovníci(a bojovnice) se začali navracet do svých domovů. Počasí nám letos moc nepřálo, ale snad právě proto jsme si ověřili, že "Indiáni z Hadovky nejsou žádné bábovky!" Tak zase za rok!
 P.S. Omlouvám se, nějak jsem se rozepsala víc, než je zdrávo :-)

sobota 21. července

Sobota byla slavnostní. Nemuseli jsme na rozcvičku, bohoslužba byla opět v lese a Vašek - tedy Hiawatha - nám vyprávěl o čestnosti a poctivosti. Jednak příběhy ze svého bohatého života, a jednak příběh o králi, který hledal svého nástupce pomocí semínka. Po obědě jsme si odpočinuli a pak vyrazili za pokladem. S plněním úkolů nám pomohly živly a k vyzdvižení pokladu jsme potřebovali měsíční kameny. Opět trochu pršelo, ale už jsme si na to pomalu všichni zvykli. Poklad byl vyzdvižen a bojovníci správně přišli na to, že největším pokladem není zlato (ani čokoláda), ale kamarádi, příroda a Velký Duch. Po návratu do tábora jsme dočetli v teepee Pocahontas, a pak proběhlo vyhodnocení a s ním rozdání odměn. Dostali jsme orlí pero, přívěšek s obrázkem Indiána, vybrali jsme si nějakou drobnost mezi hračkami a nakonec jsme dostali od AFG zásilku vojenských obrázků (že by přímo z Afghánistánu? :-) Večer nás čekaly poslední, slavnostní skupinky i s pohoštěním a s rozdáváním diplomů a pak společný oheň, u kterého bylo opravdu veselo. Kromě písniček totiž proběhla ještě soutěž o nejlepší vtip. Zlatým hřebem večera bylo bezesporu vystoupení kuchyně, která si pro nás připravila super RAP. Celý text můžete najít v táborové kronice. Opravdu stojí zato. Večerka byla sice později, ale nakonec na ni došlo. Trubka se rozezněla táborem a tábor Hadovka 2012 se pomalu stával minulostí....

pátek 20. července

Tábor se začal chýlit ke konci, byl tu opět pátek a s ním příprava na sobotní den. Kromě práce jsme se ještě zvládli tetovat henou a opět moc dobrý oběd. Odpoledne nás (už zase) trochu zaskočil déšť, a také bledé tváře, které nám ukradli totemová zvířata a návod na cestu k pokladu předků, který náš kmen dlouho opatroval. A tak nezbývalo, než vykopat válečnou sekeru a vyrazit do boje. Naše válečně pomalované tváře trochu pobledly, když jsme v blízkosti pevnosti slyšeli burácivé "BOJ, BOJ, BOJ!", vypadalo to na přesilu. Boj byl krutý a dlouhý, ale nakonec se nám podařilo jak získat zpět všechna totemová zvířata, tak zjistit, jak za pokladem. Vítězství bylo naše! Velkou měrou se na něm tentokrát podílel Honzík Klimeš, který jako první získal "svoji" žábu, ale také pomohl najít zvířata ostatních kmenů. Poté jsme se v klidu a míru vrátili do tábora a tentokrát šli pěkně včas do pelíšku, abychom se na poslední táborový den pěkně vyspali...