Neděle 22. července

Tábor skončil. Hned po snídani začali do tábořiště přicházet rodiče, kteří nám pomohli s balením a indiánští bojovníci(a bojovnice) se začali navracet do svých domovů. Počasí nám letos moc nepřálo, ale snad právě proto jsme si ověřili, že "Indiáni z Hadovky nejsou žádné bábovky!" Tak zase za rok!
 P.S. Omlouvám se, nějak jsem se rozepsala víc, než je zdrávo :-)

sobota 21. července

Sobota byla slavnostní. Nemuseli jsme na rozcvičku, bohoslužba byla opět v lese a Vašek - tedy Hiawatha - nám vyprávěl o čestnosti a poctivosti. Jednak příběhy ze svého bohatého života, a jednak příběh o králi, který hledal svého nástupce pomocí semínka. Po obědě jsme si odpočinuli a pak vyrazili za pokladem. S plněním úkolů nám pomohly živly a k vyzdvižení pokladu jsme potřebovali měsíční kameny. Opět trochu pršelo, ale už jsme si na to pomalu všichni zvykli. Poklad byl vyzdvižen a bojovníci správně přišli na to, že největším pokladem není zlato (ani čokoláda), ale kamarádi, příroda a Velký Duch. Po návratu do tábora jsme dočetli v teepee Pocahontas, a pak proběhlo vyhodnocení a s ním rozdání odměn. Dostali jsme orlí pero, přívěšek s obrázkem Indiána, vybrali jsme si nějakou drobnost mezi hračkami a nakonec jsme dostali od AFG zásilku vojenských obrázků (že by přímo z Afghánistánu? :-) Večer nás čekaly poslední, slavnostní skupinky i s pohoštěním a s rozdáváním diplomů a pak společný oheň, u kterého bylo opravdu veselo. Kromě písniček totiž proběhla ještě soutěž o nejlepší vtip. Zlatým hřebem večera bylo bezesporu vystoupení kuchyně, která si pro nás připravila super RAP. Celý text můžete najít v táborové kronice. Opravdu stojí zato. Večerka byla sice později, ale nakonec na ni došlo. Trubka se rozezněla táborem a tábor Hadovka 2012 se pomalu stával minulostí....

pátek 20. července

Tábor se začal chýlit ke konci, byl tu opět pátek a s ním příprava na sobotní den. Kromě práce jsme se ještě zvládli tetovat henou a opět moc dobrý oběd. Odpoledne nás (už zase) trochu zaskočil déšť, a také bledé tváře, které nám ukradli totemová zvířata a návod na cestu k pokladu předků, který náš kmen dlouho opatroval. A tak nezbývalo, než vykopat válečnou sekeru a vyrazit do boje. Naše válečně pomalované tváře trochu pobledly, když jsme v blízkosti pevnosti slyšeli burácivé "BOJ, BOJ, BOJ!", vypadalo to na přesilu. Boj byl krutý a dlouhý, ale nakonec se nám podařilo jak získat zpět všechna totemová zvířata, tak zjistit, jak za pokladem. Vítězství bylo naše! Velkou měrou se na něm tentokrát podílel Honzík Klimeš, který jako první získal "svoji" žábu, ale také pomohl najít zvířata ostatních kmenů. Poté jsme se v klidu a míru vrátili do tábora a tentokrát šli pěkně včas do pelíšku, abychom se na poslední táborový den pěkně vyspali...

čtvrtek 19. července

Ctvrteční ráno jsme kromě práce věnovali výrobě luku a šípů. Odpoledne se nám hodily na velkou zkoušku bojovníků, na kterou jsme ve dvojicích vyráželi. Museli jsme ukázat, jestli už umíme všechno, co indiánský bojovník potřebuje. A tak jsme házeli tomahawk, ukazovali obratnost při přechodu zavěšené klády, prokazovali, jak známe druhy ohnišť a orientaci, stříleli z vlastních luků, vázali uzly, stopovali a procházeli poslepu bludiště z lan. Všichni úkoly úspěšně zvládli, a tak bylo jasné, že případný boj s bledými tvářemi určitě zvládneme :-)

středa 18. července

Ve středu se do tábora Indiánů přiblížil hlad (jenom ve hře, jinak nám kuchyně doslova podstrojovala), a proto bylo třeba prověřit, jací lovci a bojovníci Indiáni z Hadovky jsou. Vyzkoušeli si sběr plodů na rychlost, ale ověřili si také, jestli poznají jedovaté a jedlé. Lovecké dovednosti prokázali při střelbě z luku a při hodu tomahawkem a jací jsou bojovníci, to se ukázalo při boji muže proti muži (nebo ženy proti ženě :-) na kládě se dřevci. Nejlepším na celém dnu ale bylo, že se konečně ukázalo sluníčko, což někteří okamžitě využili k očistě, ať už ve vodě teplé, anebo v Hadí řece... Večer měla "Stojí s pěstí" vidění, že bojovníci v noci musí projít cestu Země a cestu Měsíce. Cestu Země procházeli sami podle světel a na konci stvrdili svou odvahu podpisem a získali kamínek na památku. Cestu Měsíce absolvoval každý kmen tak, že po dobu svitu jedné prskavky jeden bojovník sbíral lístečky, jakmile mu prskavka dohořela, musel ho vysvobodit další bojovník a opět se snažit nasbírat co nejvíc. Za lístečky potom kmen získal měsíční kámen.