Velbloudi na sněhu

Původně jsme chtěli jít do lesa poblíž Plzně. Bylo však poněkud vlhčí počasí. Asi by z nás byli výstavní blátenící. Zato Šumavsko nabízelo naději na sníh. A tak jsme šli, v ruce bob, v neděli ráno na vlak. Měli jsme namířeno do Zelené Lhoty, kde jsme očekávali dostatečnou vrstvu sněhu. Za okny vlaku ubíhala hnědomokrá krajina, ve které jediné bílé plochy představovaly kusy igelitu. Pak se ale v dálce objevily pobělené kopečky a boby se orosily radostí. Sněhu za okny začalo přibývat, avšak když jsme dorazili do Z.L., měla Katka pocit, že ho není na celodenní bobování dost. Nakonec byla spokojená až na Špičáku, kde jsme vystřelili z vlaku a začali hledat, kde nechal tesař otvor na šikmou plochu. Hodný pán z velehorské služby nás nasměroval na šikovně opuštěný kout sjezdovky a pak už to šlo ráz na ráz. A Táda jel z kopečka a vrzaly mu kolečka a Marek frčel bezpečnou rychlostí dolů a Zuzanka řídila bob tím jediným správným směrem a Vašík podnikal hustokruté lety za pomoci vlastnoručně vybudované sněhokosmické rampy a strýček Matěj se stal Mistrem Smyku a Ing. Dominik s hurónským megasmíchem hobloval gravitací zhuštěné vločky sněhu a Vítek nemilosrdně krájel vrstevnice superkolmým šuplerózním řezem. Sněhu bylo jako minulou zimu na sborovém pozemku a tak jsme si výlet opravdu užili.
S.T.Z.velbloud Pepa

Zdroj Špičák

Martinská podkova

Zase po roce jsme se sešli v Borském parku, abychom se vydali po světýlkách na večerní dobrodružství.

Zdroj Martinská podkova

Letos jsme se setkali s devíti více či méně známými tvory, kteří jsou něčím zajímaví. A zkoušeli jsme, jestli zvládneme to, co oni. Zhasit svíčku vodou (jako stříkoun lapavý chytá mouchy), orientovat se podle zvuku jako netopýr, překonávat překážky pozadu jako kolibřík, svázat lana jako pavouk pavučinu ...
Dařilo se někomu lépe, někomu hůř, ale procházka nočním parkem byla fajn. A protože nás na konci čekal diplom a odměna, odcházeli všichni spokojeni.
Tak zase za rok, na jubilejní 10. podkově :-)

Zdroj Martinská podkova

Múzička

V pátek 21. října jsme vyrazili vlakem do Prahy. Náš cíl byla Múzička. Po několika týdenním nácviku jsme se chystali vystoupit s písničkou "Abraham". Největší práci nám dalo sehnat lístky na metro. Zřejmě se v Praze nevyskytují tak velké skupiny dětí :-)
V devět večer jsme měli zkoušku na mikrofon v divadle a pak nás ještě čekala cesta přes devatero přechodů a devatero křižovatek do základní školy Eliáš, kde jsme úspěšně přenocovali.
Ráno jsme opět metrem zamířili do Dejvic do divadla. Trochu jsme si zazpívali a poslechli jsme si úvahu o úspěchu, což bylo hlavní téma letošní Múzičky. Moderátor Karel Bušta nám představil porotu a šlo se na to!
Dopoledne se soutěžilo ve zpívání a recitaci, přes poledne jsme se mohli podívat na vernisáž výtvarných děl našich kamarádů a odpoledne jsme zkoukli několik divadelních představení. To všechno jsme proložili výborným obědem, a několika přestávkami, při kterých jsme se protáhli na blízkém hřišti.
Večer byl krátkých koncert posluchačů konzervatoře a slavnostní vyhodnocení. Protože nás velký počet vystupujících zařadil do kategorie "sborovka", do které kromě nás patřila už jenom parta ze Smíchova, bylo to 50 na 50. A bratrsky jsme si to rozdělili. První místo porota udělila Smíchovu, v hlasování diváků jsme dopadli lépe my! Den to byl náročný, ale moc a moc zajímavý.

Zdroj Velbloudi Muzička

V neděli jsme si program rozdělili. Včely zamířily na Petřín a naším cílem byl Toulcův dvůr. Provázela nás po něm a jeho okolí Eva, která nás vzala na opravdický lov! Vydali jsme se do lužního lesa a tam jsme lovili drobné živočichy, kteří žijí ve vodě. Někteří vypadali na první podhled nenápadně, ale pod lupou už byli zajímavější. A co teprve pod mikroskopem!!! Lovecká vášeň posedla všechny a nebýt velké zimy, asi bychom lovili dodnes :-)
Cestou zpátky jsme si prohlédli ještě domácí zvířata a dokonce tajnou chodbu (protože statek byl původně tvrzí, a úniková cesta vedla až k potoku Botiči). Čas už se pomalu nachyloval a tak jsme se naobědvali a rychle mířili na "hlavák", odkud jsme jeli zpátky domů, do Plzně.

Drakiáda?

...To bývá v posledních letech synonymum pro krásné počasí a naprosté bezvětří. Stejně tomu bylo i letos. Nikoho by asi nenapadlo, že 2. října bude 25°C a slunečno. Bylo. Dráčci nelétali (jen vytrvalým běžcům), ale rakety z PET lahví ano, a tak bylo na co se dívat.
Když David odměnil všechny házecími letadélky a opekli jsme buřty, ještě nás čekal souboj v kuličkách.

Odnášeli jsme si všichni nafukovací balónky a pěkné zážitky. Těšíme se, že třeba za rok zafouká...

Za pohledem orlů

Začal nový školní rok a s ním i schůzky Velbloudů. Ještě před první z nich jsme vyrazili na výpravu. Sešli jsme se v KVK centru a odtud vyrazili přes pole směrem na Radčice. Protože nás letos čeká INDIÁNSKÝ ROK, začali jsme jako správní sběrači a lovci. První hra byla pro sběrače - kdo během cesty najde a sebere víc plodů? Od každého plodu se počítal jen jeden. Kdyby šlo o celkové množství, určitě by vyhrál Marek, který hrdinsky vláčel batoh naplněný žaludy. (Ve škole totiž sbírají zásoby pro lesní zvířátka.) Takhle měl nejvíc bodů Tadeáš, který posbíral 11 druhů plodů.

Další hra byla lovecká - všechny Velbloudy čakala stezka lesem, kde byly čísly označeny obrázky zvířat a některé stromy a rostliny. Úkolem bylo všechno označené vystopovat a správně pojmenovat. Úkol to byl náročný, někteří si pletli datla se strakapoudem, zajíce s králíkem a srnce s jelenem. Stejně bodů za "poznávačku" mělo hned 5 Velbloudů, v lepším čase je získal Matěj a Vítek. Trénovali jsme samozřejmě také míření při hodu šiškami na cíl a výdrž při pochodu k rozhledně.

Výstup na rozhlednu Sylván jsme všichni zvládli a odměnil nás rozhled, který opravdu stál za to. Celá Plzeň ležela před námi, jako na dlani. A sluníčko jí opravdu slušelo :-)

Když jsme se vrátili nohama na pevnou zem, stačili jsme před návratem ještě pás her a nanuka. No a pak už nás autobus zavezl zpátky do "KVKčka". Na to, že jsme vlastně vůbec neopustili Plzeň, to byla docela dobrodružná výprava. Tak zase příště...

Zdroj Sylván