Martinská podkova

Zase po roce jsme se sešli v Borském parku, abychom se vydali po světýlkách na večerní dobrodružství.

Zdroj Martinská podkova

Letos jsme se setkali s devíti více či méně známými tvory, kteří jsou něčím zajímaví. A zkoušeli jsme, jestli zvládneme to, co oni. Zhasit svíčku vodou (jako stříkoun lapavý chytá mouchy), orientovat se podle zvuku jako netopýr, překonávat překážky pozadu jako kolibřík, svázat lana jako pavouk pavučinu ...
Dařilo se někomu lépe, někomu hůř, ale procházka nočním parkem byla fajn. A protože nás na konci čekal diplom a odměna, odcházeli všichni spokojeni.
Tak zase za rok, na jubilejní 10. podkově :-)

Zdroj Martinská podkova

Múzička

V pátek 21. října jsme vyrazili vlakem do Prahy. Náš cíl byla Múzička. Po několika týdenním nácviku jsme se chystali vystoupit s písničkou "Abraham". Největší práci nám dalo sehnat lístky na metro. Zřejmě se v Praze nevyskytují tak velké skupiny dětí :-)
V devět večer jsme měli zkoušku na mikrofon v divadle a pak nás ještě čekala cesta přes devatero přechodů a devatero křižovatek do základní školy Eliáš, kde jsme úspěšně přenocovali.
Ráno jsme opět metrem zamířili do Dejvic do divadla. Trochu jsme si zazpívali a poslechli jsme si úvahu o úspěchu, což bylo hlavní téma letošní Múzičky. Moderátor Karel Bušta nám představil porotu a šlo se na to!
Dopoledne se soutěžilo ve zpívání a recitaci, přes poledne jsme se mohli podívat na vernisáž výtvarných děl našich kamarádů a odpoledne jsme zkoukli několik divadelních představení. To všechno jsme proložili výborným obědem, a několika přestávkami, při kterých jsme se protáhli na blízkém hřišti.
Večer byl krátkých koncert posluchačů konzervatoře a slavnostní vyhodnocení. Protože nás velký počet vystupujících zařadil do kategorie "sborovka", do které kromě nás patřila už jenom parta ze Smíchova, bylo to 50 na 50. A bratrsky jsme si to rozdělili. První místo porota udělila Smíchovu, v hlasování diváků jsme dopadli lépe my! Den to byl náročný, ale moc a moc zajímavý.

Zdroj Velbloudi Muzička

V neděli jsme si program rozdělili. Včely zamířily na Petřín a naším cílem byl Toulcův dvůr. Provázela nás po něm a jeho okolí Eva, která nás vzala na opravdický lov! Vydali jsme se do lužního lesa a tam jsme lovili drobné živočichy, kteří žijí ve vodě. Někteří vypadali na první podhled nenápadně, ale pod lupou už byli zajímavější. A co teprve pod mikroskopem!!! Lovecká vášeň posedla všechny a nebýt velké zimy, asi bychom lovili dodnes :-)
Cestou zpátky jsme si prohlédli ještě domácí zvířata a dokonce tajnou chodbu (protože statek byl původně tvrzí, a úniková cesta vedla až k potoku Botiči). Čas už se pomalu nachyloval a tak jsme se naobědvali a rychle mířili na "hlavák", odkud jsme jeli zpátky domů, do Plzně.

Drakiáda?

...To bývá v posledních letech synonymum pro krásné počasí a naprosté bezvětří. Stejně tomu bylo i letos. Nikoho by asi nenapadlo, že 2. října bude 25°C a slunečno. Bylo. Dráčci nelétali (jen vytrvalým běžcům), ale rakety z PET lahví ano, a tak bylo na co se dívat.
Když David odměnil všechny házecími letadélky a opekli jsme buřty, ještě nás čekal souboj v kuličkách.

Odnášeli jsme si všichni nafukovací balónky a pěkné zážitky. Těšíme se, že třeba za rok zafouká...

Za pohledem orlů

Začal nový školní rok a s ním i schůzky Velbloudů. Ještě před první z nich jsme vyrazili na výpravu. Sešli jsme se v KVK centru a odtud vyrazili přes pole směrem na Radčice. Protože nás letos čeká INDIÁNSKÝ ROK, začali jsme jako správní sběrači a lovci. První hra byla pro sběrače - kdo během cesty najde a sebere víc plodů? Od každého plodu se počítal jen jeden. Kdyby šlo o celkové množství, určitě by vyhrál Marek, který hrdinsky vláčel batoh naplněný žaludy. (Ve škole totiž sbírají zásoby pro lesní zvířátka.) Takhle měl nejvíc bodů Tadeáš, který posbíral 11 druhů plodů.

Další hra byla lovecká - všechny Velbloudy čakala stezka lesem, kde byly čísly označeny obrázky zvířat a některé stromy a rostliny. Úkolem bylo všechno označené vystopovat a správně pojmenovat. Úkol to byl náročný, někteří si pletli datla se strakapoudem, zajíce s králíkem a srnce s jelenem. Stejně bodů za "poznávačku" mělo hned 5 Velbloudů, v lepším čase je získal Matěj a Vítek. Trénovali jsme samozřejmě také míření při hodu šiškami na cíl a výdrž při pochodu k rozhledně.

Výstup na rozhlednu Sylván jsme všichni zvládli a odměnil nás rozhled, který opravdu stál za to. Celá Plzeň ležela před námi, jako na dlani. A sluníčko jí opravdu slušelo :-)

Když jsme se vrátili nohama na pevnou zem, stačili jsme před návratem ještě pás her a nanuka. No a pak už nás autobus zavezl zpátky do "KVKčka". Na to, že jsme vlastně vůbec neopustili Plzeň, to byla docela dobrodružná výprava. Tak zase příště...

Zdroj Sylván

Hadovka 2011 - výcviková základna NASA

Ve čtvrtek 7.7. 2011 jsme se ocitli na výcvikové základně NASA a museli jsme podstoupit "přijímač". Jakmile bylo jasné, že se jako kadeti můžeme uplatnit, mohli jsme se ubytovat. Na nástupu jsme se dozvěděli, že nás čeká výcvik pro let do vesmíru. Hned první noc jsme prošli křest ohněm, nebo spíš bouřkou. Byla opravdu vydatná, ale naštěstí se obešla bez následků.

V pátek jsme byli rozdělení do posádek jednotlivých lodí a čekala nás fyzická příprava. Velitelem dne byl Honza Foltýn. Ráno jsme si v posádkových barvách připravili "uniformy" a odpoledne jsme na jednotlivých stanovištích trénovali dovednosti, které se nám budou ve vesmíru hodit. Na nástupu jsme podle výsledků v soutěži obdrželi do týmu vždy určité množství speciálního supervýkonného paliva TXT. Slavnostně jsme ho nasypali každý do svého palivového článku a žárlivě sledovali výsledky ostatních. Večer nás překvapila svým vysíláním televize KUK, která kromě jiných zpráv a neodolatelného počasí přinesla také varování, že se k Zemi plíží asteroid a zjišťuje se jeho dráha...možná bude náš výcvik potřeba dřív, než se zdálo...

Sobotu měl na povel Ivan Michalec a při zamyšlení nám vyprávěl o tom, že každý tým má nějaký "slabý článek", ale právě o to jde, abychom se uměli přizpůsobit jeden druhému. Každá posádka se zamýšlela nad jedním ze setkání Pána Ježíše s někým "slabým". Také bylo naším úkolem příběh pantomimicky zahrát tak, aby ho ostatní posádky poznaly. Docela jsme si to užili. Zejména Vašek Vondrášek v roli anděla byl neodolatelný :-) Vymýšleli jsme název týmu, pokřik, vyrobili jsme si raketu a večer TV KUK přinesla jednoznačný ortel. Srážka asteroidu se Zemí je nevyhnutelná a proto je třeba najít místo, kam by lidé mohli odletět a žít tam místo na Zemi...

Zdroj Den druhý - tmelení posádek

Neděli jsme věnovali průzkumu nejbližšího okolí - tedy sluneční soustavy. Absolvovali jsme cestu po ní hned dvakrát v trochu odlišných hrách a všichni jsme zvládli také "let na lanovce". Ale výsledek našeho snažení byl nulový - ve sluneční soustavě není místo, kde by lidstvo mohlo žít. Budeme muset letět dál...

Zdroj Den třetí - let sluneční soustavou

 
Pondělí měla na povel Janička a zavedla nás na planetu "Hatí". Při různých činnostech jsme si vyzkoušeli, že je-li někde větší tíha, je to docela nesnáz. A že ani balónek naplněný héliem, který by nás nadlehčoval, nám úplně nepomůže. Planeta Hatí tedy také nebude cílem naší mise.

Zdroj Den čtvrtý - na planetě Hatí

V úterý nás čekal výlet na planetu X7 z galaxie M31. Začali jsme přesunem pomocí mezigalaktického modulu Máňa. Dále jsme pokračovali po svých a cestou měli hned dva úkoly. Jednak sbírat padající meteority a jednak být připraveni na radioaktivní poplach. Byl-li vyhlášen, musela celá posádka nasadit respirátory a chytit se navzájem za ruce - a to vše do 10 vteřin. Navíc bylo naším úkolem hledat co nejzajímavější nerost, který bychom přivezli z planety X7 jako vzorek zpět na Zemi. Počasí bylo krásné, a tak jsme bez nesnází zvládli cestu až na koupaliště, kde nás čekalo krátké koupání a oběd. Také zde každá posádka dala dohromady meteority, které cestou nasbírala. Na každém z nich bylo pořadové číslo a písmeno. Pokud měl některý tým jedno číslo vícekrát, mohl měnit s ostatními. Pak jsme se část cesty vrátili do kláštera Teplá, který jsme si prohlédli. Nezbytností bylo pozorně naslouchat výkladu, protože jsme obdrželi křížovku, kterou vyluštil jen ten, kdo věděl o klášteře co nejvíc. Tajenkou křížovky byla rada, jak rozšifrovat nápis z meteoritů. A pak už nás naše věrná Máňa vrátila zpět do naší Galaxie, sluneční soustavy, na planetu Země, do Okrouhlého Hradiště. Uf! Mise byla náročná, ale opět nevedla k výsledku. Po rozšifrování jsme všichni zjistili, že na planetě X7 je obrovská radiace a k životu tedy také není možný.

Zdroj Den šestý - planeta Veritas

Ve středu jsme pod vedením Hanky a Moniky navštívili planetu Veritas a ve čtvrtek nás Jirka navigoval na tři planety obklopující hvězdu ypsilon Eridany. Zahráli jsme si spoustu pěkných her a bojovek, ale žádná planet nebyla vhodná k životu.

Zdroj Den sedmý - Epsilon Eridany a její planety

Už nás přepadala malomyslnost. Dopad asteroidu se blížil a řešení nikde. V noci nás ale svítící planetární modul odvezl na oběžnou dráhu, kde jsme postupně nashromáždili vzorek meziplanetární hmoty. V cíli jsme zachytili dva signály neznámé civilizace. Menší děti spatřili svítící tyč s číselným kódem a větší kadeti uviděli létající talíř, který blikáním předal také zprávu. Podaří se nám ji rozluštit?


Hned v pátek ráno nás Pavlínka provedla rozcvičkou a pak už jsme s užitím „nasáckého“ superpočítače získali klíče k oběma zprávám a po rozluštění už nám bylo jasné, kam budeme směřovat. Planeta NEDE u hvězdy Riegel v souhvězdí Orion. Konečně víme, kam směřovat! Špatná zpráva byla, že planeta je tak daleko, že ani jedna z posádek tam nemůže se svým palivem doletět. Nezbývalo, než spojit síly. Všichni kadeti začali stavět společnou superloď. Ukázala se ještě nepřátelská skupina černých koček, která chtěla uchvátit loď jen pro sebe, ale tu jsme v lítém boji úspěšně odrazili. Po večeři nás navštívil tým „Astrobusu“, který nás seznámil s krásami vesmíru, a pak již nezbývalo, než vložit všechny palivové nádrže do lodi a odstartovat….

Pozdě večer se rozjasnilo nebe a mohli jsme se podívat na krásy některých nebeských těles opravdu „na vlastní oči“.

V sobotu během snídaně jsme se ještě mohli podívat na Slunce a jeho skvrny. A pak už si s námi Vašek povídal o tom, jak se liší planeta Nede a Eden, který byl na naší planetě původně. Prožili jsme moc příjemné chvíle zamyšlení nad Božím slovem uprostřed lesa, samozřejmě proložené písničkami. Protože sobota byla také poslední den tábora, našli jsme si chvilku i na popovídání ve skupinkách, abychom probrali, co se komu líbilo, nelíbilo, kdo nás na táboře překvapil a tak vůbec…jaký ten tábor byl. Odpoledne bylo ve znamení písniček a celkového vyhodnocení a večer zaplál poslední táborák…

Zdroj Den devátý - planeta Nede nebo Eden

Ráno nezbývalo než sbalit a vyrazit k domovu, protože tábor Hadovka 2011 byl minulostí. Tak zase za rok!