Minitábor Velbloudů

Hadovka 7. až 12. 7. 2009

7.7. je sice pěkné datum, ale nám tábor moc příjemně nazačal. Lilo jako z konve, došel plyn, voda i dřevo a řady Velbloudů díky úrazům a nemocem byly užší, než jsme plánovali. Naštěstí druhý den už bylo líp, ráno vyšlo sluníčko a tak nás kytara vytáhla ze spacáků docela snadno. Dali jsme si rozcvičku a tábor mohl konečně naplno začít.

Tématem tábora byla cesta apoštola Pavla do Říma. Ve středu jsme si vyprávěli o tom, jak byl Saul zastaven na cestě do Damašku a jak se z něj posléze dramaticky dostával ven. Kromě řady her jsme si vyzkoušeli pletení košíků (no, spíš košíčků) a po obědě nás čekalo spouštění na laně. Nikoli z městských hradeb, ale ze svahu za táborem. „Lanování“ se nejvíc líbilo Martince a Honzíkovi, ostatní vypadali, že jsou rádi, že to mají za sebou.

Ve čtvrtek jsme se proměnili v římskou hlídku, která zajala apoštola Pavla hlavně proto, aby ho obyvatelé Jeruzaléma neukamenovali. Abychom se stali správnými římskými vojáky, vyrobili jsme si štíty a cvičili s nimi bojové a obranné pozice. Jak jsme to zvládli, jsme si nakonec ověřili v boji. Nebojte, nedošlo na kopí, ani na meče, ale na kyblíky. Každé družstvo mělo za úkol pětkrát trefit papírovou nebo látkovou koulí některý ze kbelíků soupeře. No a skutečně, všichni Velbloudi skvěle zvládli pozici želva, takže jsme jako vedoucí byli v boji téměř bezmocní…

Odpoledne jsme vyrazili na stopovačku, která měla téma „Cesta do Cesareje“. Naše římská jednotka celou cestu hlídala „zajatce“ ale samozřejmě plnila i jiní úkoly. Musíme tedy přiznat, že v zápalu plnění jiných úkolů jsme na zajatce trochu pozapomněli, ale naštěstí nám ho nikdo neunesl J

V pátek nás čekala poslední část Pavlovy cesty do Říma. Ta se odehrála na lodi a byla doprovázena bouřkou a ztroskotáním. Proto byl celý pátek ve znamení moře. Vyrobili jsme si lodičky, naučili se uvázat liščí smyčku no a po obědě nás čekal „námořnický desetiboj“. Museli jsme prokázat, že dokážeme naložit náklad, najít správný směr lodi, řídit loď i v mlze nebo potmě, spustit kotvu, měřit hloubku moře a další věci. Když jsme všichni úspěšně dopluli až do cílového přístavu, konečně jsme spustili na moře (tedy na Hadovku) své lodičky. Jako nejlepší konstruktér se projevil Honzík, kterému jedinému loď doplula do cíle i s plachtou.

Sobotní den jsme věnovali výletu na hrad Gutštejn. Cestou jsme si povídali o tom, co vlastně Pavel v Římě dělal a o čem učil. Plnili jsme úkoly a seznámili se s knížkou beze slov. Po návratu jsme se dobře nabaštili a protože na nás vykouklo sluníčko, taky jsme se vyfotili,abychom měli památku. Protože konec tábora se nezadržitelně blížil. Při slavnostním nástupu obdrželi diplomy nejen Velbloudi (za skvělé zvládnutí všech nástrah tábora), ale i vedoucí a hlavně posádka kuchyně, která se o nás celý tábor vzorně starala. Mňam! Po nástupu jsme zapálili táborový oheň, něco zazpívali a samozřejmě taky opekli.

V neděli ráno nás sice probudilo sluníčko, ale na žádné velké radovánky už to nebylo. Zabalili jsme své věci, uklidili tábor, naposledy si zahráli „kyblíkovku“, zamávali na lokálku a vydali se směrem na Plzeň. Náš letošní minitábor skončil. Tak tomu příštímu třikrát zdar, zdar, zdar!

Šestá výprava Velbloudů

neb pochod pralesem a pouští ze Všenic do Sedlecka

Zdroj 6. výprava

Naše výprava začala společným srazem v 11 hodin na hlavním nádraží. Už samotná jízda vlakem, byla pro nás děti zvyklé jezdit s rodiči spíše autem, velkým zážitkem. Po přestupu v Chrástu jsme kolem 12 hodiny dorazili do vesničky Všenice, která se stala startem naší výpravy. A protože byl čas oběda, tak hned za vesničkou jsme usedli do trávy a pustili se do zásob, které nám nachystali naše maminky. Když jsme se naobědvali, vyrazili jsme lesem podél Korečného potoka k mlýnu a dál až k řece Berounce. Zprvu příjemná lesní cesta se nakonec ukázala víc než dobrodružnou, kdy po rozbahněné cestě nešlo vůbec jít a my museli se prodírat přes svislé skalní srázy, hustě zarostlé úseky, nebo travou porostlé bažiny. Na cestě jsme se podle sluníčka naučili poznat kde je sever a také jsme se dozvěděli o tajném znaku křesťanů jímž je ryba a jeho významu. Cesta rychle utekla a my jsme zanedlouho dorazili až k řece Berounce k přívozu, který jak jsme tajně doufali bude fungovat a my se na něm přeplavíme na druhou stranu řeky. V přívozu byla sice přivázaná loď, ale nebyl zde převozník, který by nás na ni vzal. A tak jsme alespoň zkoušeli házet žabky, pustili z kůry několik narychlo vyrobených lodiček, dojedli a hlavně dopili poslední svoje zásoby. Odtud jsme přes louku plnou kopretin vyrazili po již mnohem lepší cestě do vesnice Sedlecko. Cesta sice byla lepší než v lese, ale zas na ní pálilo mnohem více sluníčko a tak jsme si připadali opravdu tak jako ti velbloudi na poušti, bez jediné kapky vody. Těšili jsme se na nanuky a limonádu, kterou jsme si v cíli chtěli koupit, ale všude bylo zavřeno. Našli jsme si zde alespoň příjemný plácek, na kterém jsme si mohli hrát. Nakonec nás zachránila Markova maminka Dáša, která nám dovezla 5 malých matonek, které jsme během chvilky vypili. Čekání na vlak nám rychle uteklo a my v šest hodin opět dorazili vlakem na hlavní nádraží. I slíbených nanuků jsme se nakonec dočkali. Výprava byla i přes drobné potíže zkrátka SUPER!!!

Honzík

Pátá výprava družiny Velbloudů

Zdroj 5. výprava

Sešli jsme se pod Bílou Horou, Matýsek, já (Vítek), Zuzanka, Tedýsek, Honzík, Nikolka, Martinka a Pavlík. Šli jsme přes lávku , tam jsme svačili a viděli jsme běžet srnku. Viděli jsme výra velkého, Kubu, nakonec jsme dorazili až na tu rozhlednu (Chlum)

Vítek

Ještě jsme viděli malého zajíčka, morčata, sovu Rozárku. Té se líbilo hlazení, ale Kubovi ne a pořád při tom kvičel. Tam se to jmenovalo záchranná stanice všech živočichů. Po cestě jsme ještě hráli hru, že Míša řekl sedm a my jsme se museli schovat. A koho nenašel, ten vyhrál. A domů nás dovezla teta Esterka, a to už bylo všechno.

Zuzanka

Pro upřesnění: naše výprava na Chlum opravdu začínala pod Bílou Horou a první zastávkou byla lávka přes Berounku. Tady jsme si prohlédli (a trochu i nakrmili) labutě a kachny a pokračovali do Záchranné stanice ohrožených živočichů. Tady nás čekal moc zajímavý a zábavný program. Viděli jsme řadu zvířátek (o tom už psaly děti), zazpívali a zatancovali jsme si (hlavně hitovku o datlovi) a dozvěděli se spoustu nových věcí. Pak jsme (samozřejmě po svačině) vyrazili směr Chlum. Cestu do kopce jsme si zpestřovali hrou na veverky, hledáním správných stromů a hlavně Míšovou schovávačkou. Ta sklidila největší úspěch. Rozhledna byla zavřená, což nám ani moc nevadilo, protože vypadala, že by náš výstup nahoru už ani nemusela vydržet tak jsme si dali sváču, zahráli si „Cukr káva, limonáda“ a zamířili zpátky dolů. Pod kopcem jsme ještě stihli pár her (koukněte na fotky a uvidíte) a pak už nastal čas návratu na konečnou, kde si velbloudy rozebrali jejich rodiče. Den se vydařil, počasí vyšlo a i pro nás dospělé byl plný fajn zážitků. Tak zas příště!

Katka

Čtvrtá výprava Velbloudů

Zdroj 4. výprava

Šli jsme na hrad Radyně a cestou jsme měli úkoly a bonbónky. Byl tam Matýsek, Niki, já, Vítek a to je všechno. Jo ještě ty a táta. Měli jsme najít stopy a říct od koho jsou, pak jsme měli slyšet zvířátko, vidět zvířátko, a pak jsme měli najít strom a jestli je tlustej. Ještě jsme měli najít šišku a říct, z kterýho je stromu a list a z kterýho je stromu. A to je všecko.

Zdroj 4. výprava

Našla jsem stopy od koníčka a od srnky. Slyšela jsem ptáčka a našla jsem takovou malilinkou šišku z tlustýho stromu Nejtlustější strom byl ten, co našel Matýsek a Vítek a byl přes celej metr. No a pak už jsme přišli na ten hrad, a tam jsme dostali pět lentilek a taky jsme tam svačili. A cestou jsme svačili. Hrad vypadal hezky, ale vevnitř jsme nebyli, protože byl zavřenej, takže jsme viděli jenom dveře a studnu a ještě zámecké okno. A dolů se nám šlo špatně, protože tam byly samý schody, i do zatáčky. A rovně. A pak už jsme šli domů. Pěkně. Rovně. A to je všechno.

Zuzanka

Zprávy od Velbloudů

Zdroj Dopravní hřiště

Od začátku letošního školního roku jsme toho už stihli docela dost. Naše řady se rozrostly o Kamílka Hrice (moc vítáme!), a tak všechno už podnikáme v počtu 10+2. Během první schůzky jsme navštívili společně s Divokými včelami dopravní hřiště, na konci září jsme si na Drakiádě vyzkoušeli pouštění draků a minulé pondělí jsme se vydali na Expedici stromy, na které jsme opravdu důkladně zkoumali stromy rostoucí v okolí klubovny. A tak jsme se členů skupiny Velbloudi zeptali, co se jim líbilo nejvíc? A jak tohle interview dopadlo? Honzík: „jak jsme jezdili na silnici…“ Kamílek: „jo, nejlepší bylo, jak jsme jezdili na červenou!“ Zuzanka: „Mně se nejvíc líbí ta nová písnička, co jsme se učili a Drakiáda“ Nikolka: „Mně taky drakiáda, jak jsme pekli buřty a pouštěli draky. Jo a taky balónky!“ Mareček: „Jo, mně taky, my jsme pak měli plný auto balónků…“ Martinka: „nám se ani nevešly do auta!“ Táda: „Mně se líbí, jak po schůzce dostáváme usměváčky, a taky písničky a stopovačka (pozn. Na okraj – stopovačka byla už loni).“ Matýsek: „Mně se nejvíc líbily silničky, jak jsme jezdili…“ Pavlík: „Mně taky kola. Jo a hry….“ Vítek: „Mně taky hry.“ Martinka: „Jo, třeba jak jsme se chytali za ocásky!“ (pozn. Hra „Na draky“) Mareček: „Mně se ještě líbilo měřit stromy.“ Tak tolik zprávy od Velbloudů. Alespoň pro tentokrát

Zdroj Drakiáda 08