Velbloudi na Ohři

Poslední víkendová akce letošního školního roku byla voda. Vypravili jsme se na Ohři, kde jsme si půjčili kanoe a hodlali splout z Kynšperka nad Ohří do Karlových Varů. Příjemné překvapení bylo, že jsme cestou potkali dva kamarády z tábora - hned v pátek Adama Touše a v sobotu cestou Míšu Vilímkovou.
Oproti poslední vodě na Berounce už se všichni Velbloudi i Velbloudice krásně skamarádili s řízením lodí, a tak se nám hezky plulo. Jarda Bartička byl tak hodný, že nám provedl pozemní zajištění, a tak ani případné "cvaknutí" neznamenalo noc v mokrém spacáku :-)
Je třeba přiznat, že sobotní trasa byla dost dlouhá, v neděli nás zase potrápilo počasí, ale přesto (nebo právě proto?) jsme si to báječně užili a určitě se na vodu ještě někdy vydáme. Pro letošek ale AHOOOJ - jo a ještě jukněte na FOTKY!(tedy až je nahrajeme, zatím se ořezávají a tak )

Robinzonáda 2017

Všechny vás zveme na jedinečný zájezd s expedičním charakterem do Afriky. Čeká vás spousta nových zážitků a seznámení se s dalšími dobrodruhy, jako jste vy. Při výpravě budete moci ochutnat cizokrajnou kuchyni, poznat exotické živočišné a rostlinné druhy a také mnohé tradiční zvyky. Nedílnou součástí této expedice je seznámení se s místními obyvateli a jejich životními příběhy. 

... takovéto zvadlo k nám dorazilo od organizátorů letošní Robinzonády. No a uznejte sami, cestu do Afriky si přece žádný pořádný Pathfinder nemůže nechat ujít. A tak jsme vyrazili společně s Broučky - i když do Afriky, překvapivě na sever :-)

Kamarádi ze Severní hvězdy si dali s přípravou opravdu práci a díky nim jsme se mohli ocitnout v Africe v každém okamžiku. Vyzkoušeli jsme si jíst rukama, nosit vodu, čistit ji, seznámili jsme se s místními šamany, samozřejmě i hudba odpovídala a mohli jsme také nahlédnout do kuchyně humanitární organizace a také vyrobit malé dárky pro pacienty africké nemocnice. Celý víkend uběhl jako voda, naštěstí nás nestihla ani malárie, ani faraonova kletba, a tak jsme se v pořádku vrátili k maminkám do klidu našeho Divokého západu.

Chcete vidět FOTKY? (ještě na nich pracujeme, ale brzy budou!)

Noc v kostele 2017

Ze soboty 22.4. na neděli 23.4. nocovali Pathfindeři našeho oddílu opět v KVK. Letos nás při tvorbě programu inspiroval židovský svátek púrim a aktivity s ním spojené.  Celou akcí nás provázela písnička „Hevenu šalom alechem“ a plnění povinností stanovených sanhedrinem (nejvyšší rabínskou radou) pro oslavy svátku Púrim:

1. Mikra megila (čtení megily) - dvakrát během svátku slyšet čtení megily = knihy Ester. My jsme si knihu Ester nečetli, ale poprvé jsme si ji poslechli v poutavém vyprávění vnuka Mordokaje (alias Radka Brůhy). Poslechu příběhu ale předcházelo vyrábění chrastítek, protože během poslechu příběhu musí být jméno „zlotřilého Amálekovce Hamana“ přehlušeno dupáním, chrastěním a jakýmkoli jiným hlukem – což si děti patřičně užily :-) Podruhé jsme příběh knihy Ester zhlédli v jednom dílu seriálu „Biblická pátrání“.
2. MištePurim (purimová hostina) – za vyplnění této velmi milé povinnosti vděčíme maminkám a babičkám, které nám na hostinu dobroty navařily a napekly. Děkujeme moc!
3. Mišloachmanotišle-re’ehu (posílání dárků jeden druhému) - každý alespoň jednomu příteli pošle dvě porce něčeho k snědku či pití – ve večerních hodinách jsme upekli Hamanovy uši – pečivo, které se na svátek Púrim tradičně připravuje, a zabalili je domů, jako dárek maminkám.
4. Matanotle-evjonim (dary chudým) – tak tuto „povinnost“ jsme splnili prostřednictvím sbírky pro Adru. Povedlo se nám vybrat 1202,-Kč, které budou věnovány dětem z Bangladéšské Čalantiky.

To ale není zdaleka všechno…protože v příběhu o Ester je mnoho věcí utajeno a postupně vyjde na povrch, bývá součástí oslav také karneval – což jsme samozřejmě využili a nápaditost dětí při tvorbě masek neznala mezí – pokud chcete, koukněte na fotky…

No a abychom si také zasoutěžili, měli Velbloudi připravenou pro kamarády z Broučků a Svišťů také hru, při které splnění každého úkolu bylo odměněno doplňkem k obrázku královny Ester nebo krále Ahašvéroše. Obrázky nám navrhla a nakreslila Alenka Bubeníková – i jí moc děkujeme! Jakmile byly shromážděny všechny koruny, žezla a součásti oblečení, vznikly obrázky, které si můžete prohlédnout v chodbě u kluboven.

Když bylo dosoutěženo, dojedeno a dokarnelováno – mladší kamarádi šli do Hajan a Velbloudi si ještě poslechli Pepovo vyprávění o historii Židů a jejich pronásledování – nejen Hamanem a Hitlerem, ale i třeba Lutherem nebo Karlem IV. Noc v kostele utekla superrychle, ale opravdu jsme si ji vychutnali a zároveň se obohatili nejen o zážitky, ale i o nové vědomosti… tak snad zase za rok!

 

Plzeňská pečeť 2017

7. - 9. 4. 2017 proběhla v našem sboru a bližším i vzdálenějším okolí letošní Plzeňská pečeť. Sjeli se k nám kamarádi z celého Divokého západu, abychom si připomněli

Dobrodružství hrdinů víry 

 

Našel se čas na povídání, zpívání a hraní her, samozřejmě nechybělo ai výborné jídlo a noclehy jsme našli v blízké tělocvičně, kterou jsme využili i pro sportování. Při tom všem mohli naši kamarádi také trochu poznat Plzeň a jají krásy, včetně Velké synagogy, kterou jsme navštívili v neděli dopoledne. Akce se povedla a jsme zvědaví, který oddíl  nás na pečeť pozve příští rok a kam to bude :-)

Fotky z akce si můžete prohlédnout TADY 

 

36. výprava z Nepomuku do Ždírce

5. března 2017 v 8:06 jsme nasedli na vlak z Plzně na Nepomuk.Vystoupili jsme - jo, vy vlastně nevíte, kdo jsme "my". Tak tedy "my" jsme Elenka, Zuzka, Matěj, Vašík a Vítek s Katkou.
Cílem naší výpravy bylo najít nějaké kešky, opéct si buřty a na chvíli se nadýchat čerstvého vzduchu. První kešku u kapličky "Svatého Vojtěcha u Šlápěte" jsme ale nemohli najít, tak jsme ji přeskočili.

Když se blížil čas oběda, našli jsme si v lese mýtinku a snosili dříví k ohništi. Vzali jsme si sirky a začali rozdělávat oheň. Ale sirky se cestou záhadným způsobem namočily a nešel s nimi zapálit oheň. Naštěstí jsme u sebe měli dvě křesadla. Jedno ale nekřesalo, takže jsme se museli u křesání střídat. Nejdřív to zkoušel Vítek, který dělal velké jiskry, ale ani papír od nich nechytl. Potom ho vystřídal Vašík, který sice oheň rozkřesal, ale zafoukal vítr a bylo po ohni. Nakonec jsme ale oheň rozkřesali a buřty opekli. Sice jsme na tom ztratili nějaký čas, ale kdybychom oheň zapálili hned, tak by nám ty buřty tak nechutnaly. Poté, co jsme dojedli jsme se vydali na zámek Zelená hora a odtud jsme vyrazili na zpáteční vlak.

Napsala Zuzka Breuerová