Robinzonáda 2015

Víte, kdo to byl Robinson? Asi ano. A víte, co je Robinzonáda? To je setkání Pathfinderů z českého sdružení, které se koná vždycky jednou za rok. Hostitelé se pravidelně střídají a letos vyšla řada na nás – Divoký západ. A tak jsme se sešli/scházeli s vedoucími celé oblasti a vymýšleli, plánovali, chystali a zvali všechny kamarády do Plas na „1. jarní olympijské hry“.

Každý tým představoval jednu zemi, a tak se v Plasích sešla pestrá společnost. Mohli jste potkat Japonce, Uganďany, Madagaskarce…Velbloudi, Broučci a jejich kamarádi reprezentovali Galii (protože letos máme schůzky inspirované dobrodružstvími Asterixe a jeho kamarádů) a Brazílii (protože fotbal je holt fotbal :-)).

A co jsme celý víkend podnikali? Program byl velmi pestrý. Kromě sportování jsme také zpívali, zamýšleli se nad tím, co představuje fair play, přijela k nám návštěva (pan Josef Kverek, který v mládí závodně vzpíral a na vlastní kůži vyzkoušel, co znamená státem řízený doping a jaké má důsledky a následky), v sobotu večer jsme se dozvěděli něco o historii Plas a mohli jsme navštívit místní konvent. Cesta zpátky probíhala za tmy, kterou osvětlovaly naše pochodně, což bylo velmi působivé.

 V noci probíhala noční hra, na kterou jsme bohužel Velbloudy nedokázali vzbudit, což nám tedy asi dlouho neodpustí – to byla jediná kaňka na celé akci. Neděle dopoledne byla věnována maratónu. Slyšíte dobře, opravdu jsme všichni dohromady uběhli celý maraton a to opravdu v bouřlivé atmosféře.

Na řádný průběh celých her dohlížel tříčlenný olympijský výbor ve složení Honza Mráček, Ondra Černoch a Pavel Pilbauer. Ten nás také postupně provedl nosným veršem celé olympiády: 2. Tim 4/7.8.: Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.

Všechno to uteklo hrozně rychle. Slavnostní zahájení s olympijským ohněm se obratem překlopilo ve slavnostní zakončení okořeněné vypouštěním holubiček. A tak, jako se holubice proletěly nad naší „olympijskou vesnicí“ a zamířily k domovu, tak se i Pathfindeři rozjeli každý k sobě domů. Na památku si odnášeli něco malého na památku, a doufáme, že i pěkné zážitky a nějaké hlubší myšlenky ke zpracování.

A co se nejvíc líbilo Velbloudům? Každému něco trochu jiného (můžete si tipnout, která odpověď je od kterého Velblouda :-)):

·         snídaně, oběd, večeře

·         zajímavý nápad na téma

·         přehazovaná

·         fotbal

·         chození po laně, přednáška pana Kverka

·         chatka, jídlo a okolí

·         nesení pochodně, všechny hry, kuchyně, holubice, trička, různá stanoviště

·         studánka, všechny hry, jídlo, zpívání v kapli v konventu, ubytování, fotbal Plzeň vs. Sparta

·         fotbal, přehazka, všechny hry

Co jsme ještě podnikali:

čas je neúprosný, a tak máme za sebou dvě výpravy:
18. března nás Pepa provedl ze Šťáhlav do Rokycan přes vrch Maršál
19. dubna proběhla "výprava bez vedoucích" - pod velením Jardy Batričky vyrazili Velbloudi ze Lhoty do Plzně a za příjemného sluníčka si to krásně užili - Jardo, děkujeme!
fotky z obou výprav najdete na webových albech.

Robinzonáda

Podrobnosti najdete v emailu. Kdo chce jet, už přemýšlejte, koho budeme reprezentovat a jakou zvolíme hymnu nebo pokřik :-)

3. Noc v kostele

Z 28.2. na 1.3. jsme spali ve sboru a jako hlavní téma bylo zvoleno téma o Mojžíši (což jsme vyluštili v první soutěži). Na začátku jsme se rozdělili na týmy podle barev figurek, které jsme si vylosovali. Mohli jsme si vylosovat: modrou, červenou a žlutou. 
V modrém týmu byli: Elen, Kája, Tom a Majda, v červeném: Vítek,Táda,Ben,Matěj a Helenka a nakonec ve žlutém: Vašek, Niky, Dominik a já.
28.2. jsme hráli většinu her (hlavně o 10 ranách) a předtím, než jsme šli spát, jsme upekli beránka, ale splaskl nám a tak z něj Vlaďka a Katka udělali cukroví s lentilkami.
Mne se tato akce líbila.

Zuzka

Noční bojovka na Bubnu

13. února v 18 hodin byla další noční bojovka na Bubnu a tentokrát byla na motivy knihy Herberta Forda Úniková cesta a hra byla nazvána PŘEVADĚČ.
Rozdělili jsme se na 4 týmy a každý tým dostal 1 barvu (byla tam zelená, červená, modrá, žlutá) a z každého týmu se vybral 1 "hlídač", který hlídal ostatní týmy, aby neprošly k ohni. Tam mohly ukrýt svoje lidi, které převáděly (postavičky na člověče, nezlob se), a každá barva postaviček měla svou cenu (černá:1, bílá:2 a červená:3).
Hráli i dospělí a když vás chytli a plácli, museli jste říct, jestli jste nebo nejste John. Když jste řekl "jsem John", znamenalo to, že někoho převádíte, a tak jste museli odevzdat postavičku a vrátit se k domečkům (ty jsme postavili na začátku z provazu a svítících tyčinek).Tam jste si mohli vzít další figurku a znovu se pokusit převést postavičku k ohni (do krabičky vaší barvy). A když jste řekli "nejsem John", znamenalo to, že nepřevádíte postavičku a poslal vás k ohni.
Ke konci ale hlídači hlídali až moc dobře, a tak hlídači už nehlídali, a začali také převádět a hlídači se stali Katka s Davidem. Když se zapískalo, znamenalo to, že se buď začínalo nebo končilo.
Když se zapískalo na konci, všichni se seběhli u ohně a dostali jsme každý, kdo chtěl, pochodeň a šli jsme na hrad, kde se vyhlásily výsledky, a udělala se společná fotka.
Všichni byli nadšení (i dospělí, hlavně Pepa).
Zuzka
Video z akce najdete na https://www.youtube.com/watch?v=xHPs9Dsl8hk