pátek 20. července

Tábor se začal chýlit ke konci, byl tu opět pátek a s ním příprava na sobotní den. Kromě práce jsme se ještě zvládli tetovat henou a opět moc dobrý oběd. Odpoledne nás (už zase) trochu zaskočil déšť, a také bledé tváře, které nám ukradli totemová zvířata a návod na cestu k pokladu předků, který náš kmen dlouho opatroval. A tak nezbývalo, než vykopat válečnou sekeru a vyrazit do boje. Naše válečně pomalované tváře trochu pobledly, když jsme v blízkosti pevnosti slyšeli burácivé "BOJ, BOJ, BOJ!", vypadalo to na přesilu. Boj byl krutý a dlouhý, ale nakonec se nám podařilo jak získat zpět všechna totemová zvířata, tak zjistit, jak za pokladem. Vítězství bylo naše! Velkou měrou se na něm tentokrát podílel Honzík Klimeš, který jako první získal "svoji" žábu, ale také pomohl najít zvířata ostatních kmenů. Poté jsme se v klidu a míru vrátili do tábora a tentokrát šli pěkně včas do pelíšku, abychom se na poslední táborový den pěkně vyspali...

čtvrtek 19. července

Ctvrteční ráno jsme kromě práce věnovali výrobě luku a šípů. Odpoledne se nám hodily na velkou zkoušku bojovníků, na kterou jsme ve dvojicích vyráželi. Museli jsme ukázat, jestli už umíme všechno, co indiánský bojovník potřebuje. A tak jsme házeli tomahawk, ukazovali obratnost při přechodu zavěšené klády, prokazovali, jak známe druhy ohnišť a orientaci, stříleli z vlastních luků, vázali uzly, stopovali a procházeli poslepu bludiště z lan. Všichni úkoly úspěšně zvládli, a tak bylo jasné, že případný boj s bledými tvářemi určitě zvládneme :-)

středa 18. července

Ve středu se do tábora Indiánů přiblížil hlad (jenom ve hře, jinak nám kuchyně doslova podstrojovala), a proto bylo třeba prověřit, jací lovci a bojovníci Indiáni z Hadovky jsou. Vyzkoušeli si sběr plodů na rychlost, ale ověřili si také, jestli poznají jedovaté a jedlé. Lovecké dovednosti prokázali při střelbě z luku a při hodu tomahawkem a jací jsou bojovníci, to se ukázalo při boji muže proti muži (nebo ženy proti ženě :-) na kládě se dřevci. Nejlepším na celém dnu ale bylo, že se konečně ukázalo sluníčko, což někteří okamžitě využili k očistě, ať už ve vodě teplé, anebo v Hadí řece... Večer měla "Stojí s pěstí" vidění, že bojovníci v noci musí projít cestu Země a cestu Měsíce. Cestu Země procházeli sami podle světel a na konci stvrdili svou odvahu podpisem a získali kamínek na památku. Cestu Měsíce absolvoval každý kmen tak, že po dobu svitu jedné prskavky jeden bojovník sbíral lístečky, jakmile mu prskavka dohořela, musel ho vysvobodit další bojovník a opět se snažit nasbírat co nejvíc. Za lístečky potom kmen získal měsíční kámen.

úterý 17. července

Po odloženém budíčku se nám vstávalo lépe. Úterý tedy začalo jako vždy, jen trochu později. Rozcvička, tentokrát i otužování a co dál? Každý kmen si už včera vybral soušku, pomocí pořízu sundal kůru a kmen nazdobil. Dneska došlo na přidělání "křídel" a zasazení totemů ke stanům do země. Vypadají úžasně! O poledním klidu byla vyhlášena hra "na medvěda" - všichni leží ve spacáku a kdo usne, vyhrál :-) Bylo potřebí načerpat síly, protože odpoledne nás čekal opravdový boj! Střílelo se čísly. Tedy každý měl na zádech číslo a snažil se "přečíst" co nejvíc nepřátel a nenechat přečíst sebe. Po svačině si pro nás hru připravili Mlsní hadi. Byla to stopovačka s opravdu záludnými otázkami z přírody. Některým se dařilo lépe, jiným hůř, ale večer skončil opět v míru u písniček a Pocahontas, ve vyhřátém teepee.

pondělí 16. července

Pondělí jsme zahájili opět v táboře, jako vždycky. Jen rozcvička byla dnes pod vedením AFG, což byl náš nový zdravotník, který dorazil v sobotu večer a v neděli si přebral štafetu od Esterky. Při workshopu jsme vyráběli a zdobili čelenky, abychom měli kam umisťovat svoje orlí pera. Na získávání dalších bodů za ně jsme měli tentokrát čas i odpoledne, abychom jich získali co nejvíc. Po svačině jsme se vydali na stezku lesem, kde bojovníci hledali schovaná zvířátka a na konci si napsali všechna, která si zapamatovali. Některým šel lov dobře, někteří si poněkud pletli zvířata. Večerní čtení a zpívání tentokrát nebylo závěrem dne. Do blízkosti tábora se totiž dostali neznámí muži. Bojovníci se tedy rozdělili na dvě části. Starší šli na výzvědy do lesa. Měli se připlížit k vetřelcům, zjistit, kolik jich je a jaké věci mají s sebou. Po počátečním ostychu nakonec přece jen někteří zjistili alespoň počet vetřelců a i některé jejich vybavení. Mladší bojovníci zatím v táboře hlídali kmenové koně. Ještě, že tu zůstali. Bledé tváře vypadaly strašidelně, a navíc byly velmi chamtivé. Hru si nakonec všichni dobře užili, jen večerka byla přece jen o něco později. Proto jsme si posunuli i budíček :-)