čtvrtek 19. července

Ctvrteční ráno jsme kromě práce věnovali výrobě luku a šípů. Odpoledne se nám hodily na velkou zkoušku bojovníků, na kterou jsme ve dvojicích vyráželi. Museli jsme ukázat, jestli už umíme všechno, co indiánský bojovník potřebuje. A tak jsme házeli tomahawk, ukazovali obratnost při přechodu zavěšené klády, prokazovali, jak známe druhy ohnišť a orientaci, stříleli z vlastních luků, vázali uzly, stopovali a procházeli poslepu bludiště z lan. Všichni úkoly úspěšně zvládli, a tak bylo jasné, že případný boj s bledými tvářemi určitě zvládneme :-)

středa 18. července

Ve středu se do tábora Indiánů přiblížil hlad (jenom ve hře, jinak nám kuchyně doslova podstrojovala), a proto bylo třeba prověřit, jací lovci a bojovníci Indiáni z Hadovky jsou. Vyzkoušeli si sběr plodů na rychlost, ale ověřili si také, jestli poznají jedovaté a jedlé. Lovecké dovednosti prokázali při střelbě z luku a při hodu tomahawkem a jací jsou bojovníci, to se ukázalo při boji muže proti muži (nebo ženy proti ženě :-) na kládě se dřevci. Nejlepším na celém dnu ale bylo, že se konečně ukázalo sluníčko, což někteří okamžitě využili k očistě, ať už ve vodě teplé, anebo v Hadí řece... Večer měla "Stojí s pěstí" vidění, že bojovníci v noci musí projít cestu Země a cestu Měsíce. Cestu Země procházeli sami podle světel a na konci stvrdili svou odvahu podpisem a získali kamínek na památku. Cestu Měsíce absolvoval každý kmen tak, že po dobu svitu jedné prskavky jeden bojovník sbíral lístečky, jakmile mu prskavka dohořela, musel ho vysvobodit další bojovník a opět se snažit nasbírat co nejvíc. Za lístečky potom kmen získal měsíční kámen.

úterý 17. července

Po odloženém budíčku se nám vstávalo lépe. Úterý tedy začalo jako vždy, jen trochu později. Rozcvička, tentokrát i otužování a co dál? Každý kmen si už včera vybral soušku, pomocí pořízu sundal kůru a kmen nazdobil. Dneska došlo na přidělání "křídel" a zasazení totemů ke stanům do země. Vypadají úžasně! O poledním klidu byla vyhlášena hra "na medvěda" - všichni leží ve spacáku a kdo usne, vyhrál :-) Bylo potřebí načerpat síly, protože odpoledne nás čekal opravdový boj! Střílelo se čísly. Tedy každý měl na zádech číslo a snažil se "přečíst" co nejvíc nepřátel a nenechat přečíst sebe. Po svačině si pro nás hru připravili Mlsní hadi. Byla to stopovačka s opravdu záludnými otázkami z přírody. Některým se dařilo lépe, jiným hůř, ale večer skončil opět v míru u písniček a Pocahontas, ve vyhřátém teepee.

pondělí 16. července

Pondělí jsme zahájili opět v táboře, jako vždycky. Jen rozcvička byla dnes pod vedením AFG, což byl náš nový zdravotník, který dorazil v sobotu večer a v neděli si přebral štafetu od Esterky. Při workshopu jsme vyráběli a zdobili čelenky, abychom měli kam umisťovat svoje orlí pera. Na získávání dalších bodů za ně jsme měli tentokrát čas i odpoledne, abychom jich získali co nejvíc. Po svačině jsme se vydali na stezku lesem, kde bojovníci hledali schovaná zvířátka a na konci si napsali všechna, která si zapamatovali. Některým šel lov dobře, někteří si poněkud pletli zvířata. Večerní čtení a zpívání tentokrát nebylo závěrem dne. Do blízkosti tábora se totiž dostali neznámí muži. Bojovníci se tedy rozdělili na dvě části. Starší šli na výzvědy do lesa. Měli se připlížit k vetřelcům, zjistit, kolik jich je a jaké věci mají s sebou. Po počátečním ostychu nakonec přece jen někteří zjistili alespoň počet vetřelců a i některé jejich vybavení. Mladší bojovníci zatím v táboře hlídali kmenové koně. Ještě, že tu zůstali. Bledé tváře vypadaly strašidelně, a navíc byly velmi chamtivé. Hru si nakonec všichni dobře užili, jen večerka byla přece jen o něco později. Proto jsme si posunuli i budíček :-)

neděle 15. července

Neděle byla dobrodružná. Vydali jmse se na výlet k bledým tvářím. Cestou jsme pátrali po obrazech indiána, který nám postupně sdělil tanou zprávu. Ale popořádku. Nejprve jsme dobíhali železného oře, po pěší tůře jsme dorazili pod hrad Buben, kde chyběl most, který strhla povodeň. No a protože "Indiáni z Hadovky nejsou žádné bábovky", rozhodli jsme se přebrodit. Vzhledem k tomu, že předtím hodně pršelo, bylo vody víc, než jsme počítali. Publikum jsme měli hojné a Mži jsme statečně překonali, opět beze ztrát na životech, pouze některé kusy oblečení vodě podlehly... Na statek do Újezda nade Mží jsme dorazili o hodně později, ale tím nesnáze skončily. Čekalo nás povídání o Keltech, kde jsme si vyzkoušeli, jak žili, a povídání o koních, na kterých se všichni bojovníci svezli. Zpátky nás dovezla už od loni osvědčená Máňa, takže závěrečná bouřka s vydatným lijákem už nás nemohla rozhodit... A co nám tedy sdělila indiánova zpráva? "Nádherné je modré nebe a zelená tráva, avšak nádhernější je mír mezi lidmi." (Omahové)