úterý 17. července

Po odloženém budíčku se nám vstávalo lépe. Úterý tedy začalo jako vždy, jen trochu později. Rozcvička, tentokrát i otužování a co dál? Každý kmen si už včera vybral soušku, pomocí pořízu sundal kůru a kmen nazdobil. Dneska došlo na přidělání "křídel" a zasazení totemů ke stanům do země. Vypadají úžasně! O poledním klidu byla vyhlášena hra "na medvěda" - všichni leží ve spacáku a kdo usne, vyhrál :-) Bylo potřebí načerpat síly, protože odpoledne nás čekal opravdový boj! Střílelo se čísly. Tedy každý měl na zádech číslo a snažil se "přečíst" co nejvíc nepřátel a nenechat přečíst sebe. Po svačině si pro nás hru připravili Mlsní hadi. Byla to stopovačka s opravdu záludnými otázkami z přírody. Některým se dařilo lépe, jiným hůř, ale večer skončil opět v míru u písniček a Pocahontas, ve vyhřátém teepee.

pondělí 16. července

Pondělí jsme zahájili opět v táboře, jako vždycky. Jen rozcvička byla dnes pod vedením AFG, což byl náš nový zdravotník, který dorazil v sobotu večer a v neděli si přebral štafetu od Esterky. Při workshopu jsme vyráběli a zdobili čelenky, abychom měli kam umisťovat svoje orlí pera. Na získávání dalších bodů za ně jsme měli tentokrát čas i odpoledne, abychom jich získali co nejvíc. Po svačině jsme se vydali na stezku lesem, kde bojovníci hledali schovaná zvířátka a na konci si napsali všechna, která si zapamatovali. Některým šel lov dobře, někteří si poněkud pletli zvířata. Večerní čtení a zpívání tentokrát nebylo závěrem dne. Do blízkosti tábora se totiž dostali neznámí muži. Bojovníci se tedy rozdělili na dvě části. Starší šli na výzvědy do lesa. Měli se připlížit k vetřelcům, zjistit, kolik jich je a jaké věci mají s sebou. Po počátečním ostychu nakonec přece jen někteří zjistili alespoň počet vetřelců a i některé jejich vybavení. Mladší bojovníci zatím v táboře hlídali kmenové koně. Ještě, že tu zůstali. Bledé tváře vypadaly strašidelně, a navíc byly velmi chamtivé. Hru si nakonec všichni dobře užili, jen večerka byla přece jen o něco později. Proto jsme si posunuli i budíček :-)

neděle 15. července

Neděle byla dobrodružná. Vydali jmse se na výlet k bledým tvářím. Cestou jsme pátrali po obrazech indiána, který nám postupně sdělil tanou zprávu. Ale popořádku. Nejprve jsme dobíhali železného oře, po pěší tůře jsme dorazili pod hrad Buben, kde chyběl most, který strhla povodeň. No a protože "Indiáni z Hadovky nejsou žádné bábovky", rozhodli jsme se přebrodit. Vzhledem k tomu, že předtím hodně pršelo, bylo vody víc, než jsme počítali. Publikum jsme měli hojné a Mži jsme statečně překonali, opět beze ztrát na životech, pouze některé kusy oblečení vodě podlehly... Na statek do Újezda nade Mží jsme dorazili o hodně později, ale tím nesnáze skončily. Čekalo nás povídání o Keltech, kde jsme si vyzkoušeli, jak žili, a povídání o koních, na kterých se všichni bojovníci svezli. Zpátky nás dovezla už od loni osvědčená Máňa, takže závěrečná bouřka s vydatným lijákem už nás nemohla rozhodit... A co nám tedy sdělila indiánova zpráva? "Nádherné je modré nebe a zelená tráva, avšak nádhernější je mír mezi lidmi." (Omahové)

sobota 14. července

První sobotu měl na povel Pavel Smolka a zavedl nás na bohoslužbu do lesa. S chutí jmse si zazpívali a všechny zaujalo podobenství o Božím požehnání, které Bůh vložil do soboty. Pavel totiž vložil do obálky s nápisem sobota tisícikorunu, což si všichni pamatovali ještě na konci tábora :-) Po obědě a odpočinku každý bojovník dostal orlí pero, které měl udělit jednomu z kamarádů a vysvětlit, proč mu ho dává (o tom jsme si povídali ve skupinkách). No a ještě jsme zkoušeli vymyslet zvíře, které neexistuje, ale nám by se líbilo. Nápady byly pestré a veselé. Místo večeře jsme si opekli buřty, no a samozřejmě nechyběla knížka a zpívání. No a pak už rychle do hajan...

pátek 13. července

Pátek byl ve znamení příprav na sobotu. Někteří náčelníci stavěli teepee, a my ostatní jsme pracovali na čem bylo třeba. Potom jsme si na trička doplnili své totemové zvíře. A jak jsme si nakonec zvířata rozdělili? Červení si vybrali ještěrku, oranžoví orla, modří bobra, zelení hada a hnědí žábu. Odpoledne jsme se vykoupali, abychom na sobotu byli čistí, a pak nás čekala další hra. Úkolem bylo postavit z přírodnin vor a na něm převést hořící svíčku přes Hadovku. Nejnáročnější úkol to byl pro žáby, které sice statečně bojovaly, ale vor se potápěl a svíčka s ním. Zato Modří bobři byli ve vodě jako doma a přeplavili svíčku v rekordním čase 1:05! Večer bylo dostavěno, a tak jsme si sobotu mohli zahájit v teplíčku v teepee.