neděle 15. července

Neděle byla dobrodružná. Vydali jmse se na výlet k bledým tvářím. Cestou jsme pátrali po obrazech indiána, který nám postupně sdělil tanou zprávu. Ale popořádku. Nejprve jsme dobíhali železného oře, po pěší tůře jsme dorazili pod hrad Buben, kde chyběl most, který strhla povodeň. No a protože "Indiáni z Hadovky nejsou žádné bábovky", rozhodli jsme se přebrodit. Vzhledem k tomu, že předtím hodně pršelo, bylo vody víc, než jsme počítali. Publikum jsme měli hojné a Mži jsme statečně překonali, opět beze ztrát na životech, pouze některé kusy oblečení vodě podlehly... Na statek do Újezda nade Mží jsme dorazili o hodně později, ale tím nesnáze skončily. Čekalo nás povídání o Keltech, kde jsme si vyzkoušeli, jak žili, a povídání o koních, na kterých se všichni bojovníci svezli. Zpátky nás dovezla už od loni osvědčená Máňa, takže závěrečná bouřka s vydatným lijákem už nás nemohla rozhodit... A co nám tedy sdělila indiánova zpráva? "Nádherné je modré nebe a zelená tráva, avšak nádhernější je mír mezi lidmi." (Omahové)

sobota 14. července

První sobotu měl na povel Pavel Smolka a zavedl nás na bohoslužbu do lesa. S chutí jmse si zazpívali a všechny zaujalo podobenství o Božím požehnání, které Bůh vložil do soboty. Pavel totiž vložil do obálky s nápisem sobota tisícikorunu, což si všichni pamatovali ještě na konci tábora :-) Po obědě a odpočinku každý bojovník dostal orlí pero, které měl udělit jednomu z kamarádů a vysvětlit, proč mu ho dává (o tom jsme si povídali ve skupinkách). No a ještě jsme zkoušeli vymyslet zvíře, které neexistuje, ale nám by se líbilo. Nápady byly pestré a veselé. Místo večeře jsme si opekli buřty, no a samozřejmě nechyběla knížka a zpívání. No a pak už rychle do hajan...

pátek 13. července

Pátek byl ve znamení příprav na sobotu. Někteří náčelníci stavěli teepee, a my ostatní jsme pracovali na čem bylo třeba. Potom jsme si na trička doplnili své totemové zvíře. A jak jsme si nakonec zvířata rozdělili? Červení si vybrali ještěrku, oranžoví orla, modří bobra, zelení hada a hnědí žábu. Odpoledne jsme se vykoupali, abychom na sobotu byli čistí, a pak nás čekala další hra. Úkolem bylo postavit z přírodnin vor a na něm převést hořící svíčku přes Hadovku. Nejnáročnější úkol to byl pro žáby, které sice statečně bojovaly, ale vor se potápěl a svíčka s ním. Zato Modří bobři byli ve vodě jako doma a přeplavili svíčku v rekordním čase 1:05! Večer bylo dostavěno, a tak jsme si sobotu mohli zahájit v teplíčku v teepee.

čtvrtek 12. července

Ve čtvrtek ráno nás vzbudila trubka a po rozcvičce a nástupu jsme se hned pustili do práce. Bylo třeba připravit dřevo, pomoci v kuchyni, napumpovat vodu a tak dále. Ve workshopu jsme si nazdobili svá kmenová trička. Odpoledne nás čekala první hra - boj o totemové zvíře. V lese jsme hledali schovaná zvířátka (každý to, které si vylosoval)a podle pořadí, ve kterém jsme se umístili jsme si mohli vybrat své totemové zvíře. Zabodoval hlavně malý Šimi, který jako první našel hnízdo, ve kterém byly schované kachny, a které nikdo dlouho nemohl objevit. Následovala svačina a odchod náčelníků - šli vyjednávat do pevnosti bledých tváří. Ty je ale zradili, zajali a unikl pouze Vakantanka, který dal o zradě vědět bojovníkům a šamanka, která jim opradila, jak vysvobodit a vyléčit raněné náčelníky. Všichni bojovníci byli stateční, a tak jsme se do tábora úspěšně vrátili v plném počtu a beze ztrát na životech :-) Prostě, jak stojí v táborové kronice: "hodně pršelo a byla zima, ale stejně to bylo prima".

Hadovka, aneb bahna 2012-úvod

Tábor máme za sebou, a protože letos bude fotek ještě víc než jindy, bude chvilku trvat, než budou zpracované. Proto jsem se rozhodla nedočkavým rodičům alespoň slovně popsat, jak jsme se měli a co jsme dělali. Tak tedy: Sjelo se nás nakonec o něco méně, než bylo přihlášených, ale ve středu 11.7. v podvečer se na nástupu sešlo 36 indiánských bojovníků a bojovnic, 10 vedoucích a sačemů, velký náčelník Hiawatha, jeho zástupce Vakantanka, šamanka Stojí s pěstí, medicinmanka Ester, obchodník s bledými tvářemi Dan a v neposlední řadě veledůležité osazenstvo kuchyně - Jana, Blanka a Jirka. Byli jsme rozděleni do týmů, zatím podle barev (na zelené, hnědé, modré, červené a oranžové). Tábor mohl začít a u plamenů ohně jsme poprvé otevřeli knížku Pocahontas, která nás provázela celým táborem.