sobota 14. července

První sobotu měl na povel Pavel Smolka a zavedl nás na bohoslužbu do lesa. S chutí jmse si zazpívali a všechny zaujalo podobenství o Božím požehnání, které Bůh vložil do soboty. Pavel totiž vložil do obálky s nápisem sobota tisícikorunu, což si všichni pamatovali ještě na konci tábora :-) Po obědě a odpočinku každý bojovník dostal orlí pero, které měl udělit jednomu z kamarádů a vysvětlit, proč mu ho dává (o tom jsme si povídali ve skupinkách). No a ještě jsme zkoušeli vymyslet zvíře, které neexistuje, ale nám by se líbilo. Nápady byly pestré a veselé. Místo večeře jsme si opekli buřty, no a samozřejmě nechyběla knížka a zpívání. No a pak už rychle do hajan...

pátek 13. července

Pátek byl ve znamení příprav na sobotu. Někteří náčelníci stavěli teepee, a my ostatní jsme pracovali na čem bylo třeba. Potom jsme si na trička doplnili své totemové zvíře. A jak jsme si nakonec zvířata rozdělili? Červení si vybrali ještěrku, oranžoví orla, modří bobra, zelení hada a hnědí žábu. Odpoledne jsme se vykoupali, abychom na sobotu byli čistí, a pak nás čekala další hra. Úkolem bylo postavit z přírodnin vor a na něm převést hořící svíčku přes Hadovku. Nejnáročnější úkol to byl pro žáby, které sice statečně bojovaly, ale vor se potápěl a svíčka s ním. Zato Modří bobři byli ve vodě jako doma a přeplavili svíčku v rekordním čase 1:05! Večer bylo dostavěno, a tak jsme si sobotu mohli zahájit v teplíčku v teepee.

čtvrtek 12. července

Ve čtvrtek ráno nás vzbudila trubka a po rozcvičce a nástupu jsme se hned pustili do práce. Bylo třeba připravit dřevo, pomoci v kuchyni, napumpovat vodu a tak dále. Ve workshopu jsme si nazdobili svá kmenová trička. Odpoledne nás čekala první hra - boj o totemové zvíře. V lese jsme hledali schovaná zvířátka (každý to, které si vylosoval)a podle pořadí, ve kterém jsme se umístili jsme si mohli vybrat své totemové zvíře. Zabodoval hlavně malý Šimi, který jako první našel hnízdo, ve kterém byly schované kachny, a které nikdo dlouho nemohl objevit. Následovala svačina a odchod náčelníků - šli vyjednávat do pevnosti bledých tváří. Ty je ale zradili, zajali a unikl pouze Vakantanka, který dal o zradě vědět bojovníkům a šamanka, která jim opradila, jak vysvobodit a vyléčit raněné náčelníky. Všichni bojovníci byli stateční, a tak jsme se do tábora úspěšně vrátili v plném počtu a beze ztrát na životech :-) Prostě, jak stojí v táborové kronice: "hodně pršelo a byla zima, ale stejně to bylo prima".

Hadovka, aneb bahna 2012-úvod

Tábor máme za sebou, a protože letos bude fotek ještě víc než jindy, bude chvilku trvat, než budou zpracované. Proto jsem se rozhodla nedočkavým rodičům alespoň slovně popsat, jak jsme se měli a co jsme dělali. Tak tedy: Sjelo se nás nakonec o něco méně, než bylo přihlášených, ale ve středu 11.7. v podvečer se na nástupu sešlo 36 indiánských bojovníků a bojovnic, 10 vedoucích a sačemů, velký náčelník Hiawatha, jeho zástupce Vakantanka, šamanka Stojí s pěstí, medicinmanka Ester, obchodník s bledými tvářemi Dan a v neposlední řadě veledůležité osazenstvo kuchyně - Jana, Blanka a Jirka. Byli jsme rozděleni do týmů, zatím podle barev (na zelené, hnědé, modré, červené a oranžové). Tábor mohl začít a u plamenů ohně jsme poprvé otevřeli knížku Pocahontas, která nás provázela celým táborem.

Velbloudí rafty

Všechno začalo panikou. V úterý jsme zjistili, že nemáme objednané rafty, a tak musíme jet o týden dřív, nebo vůbec. Naštěstí mohli skoro všichni, a tak jsem v neděli 3. června v osm hodin ráno vlakem vyráželi směr Přeštice. V plánu jsme měli pokořit alespoň část řeky Úhlavy. Když jsme se šťastně shledali s Lebedovými, Jardou Bartičkou, čluny, vestami, pádly, barely, pumpami a jinými proprietami, dali jsme se do práce. Napumpovat rafty, převlíct, sbalit věci do barelů (hlavně převlečení a svačinu) a hurá na vodu. Původně jsme se rozdělili na dva týmy. Ty se ovšem už na první zastávce začaly míchat, a tak už postupně nikdo netušil, ve kterém barelu že má svoje věci. Co dál psát, pádlovali jsme, povídali, zpívali, koukali na ptáčky a stromy, občas přenesli nebo stáhli nějaký ten jez, no a, jak je u Velbloudů zvykem, SVAČILI :-) Někteří se (neplánovaně) vykoupali - začal Táda, kterému při skoku do raftu jeho kraj odpružil a teleportoval ho přímo do vody. Ale nezůstal sám. Obzvlášť na posledním jezu byl docela proud, což se stalo osudným Martince, v zápětí Zuzance a než se holčičky převlékly, zahučel tam i Vašík. Ani jsme se nenadáli a den se začal sklánět k večeru. A tak nezbývalo, než zakotvit, rozdělit věci beznadějně smíchané v barelech, umýt a vypustit rafty a hlavně zavolat rodiče a popsat jim cestu, jak se k nám dostanou. Tento bod programu se ukázal být obzvláště náročným, ale nakonec všichni úspěšně dorazili a dorazily. Nedopluli jsme daleko - jenom před Čižice, ale užili jsme si to pěkně. Děkujeme Lebedovým, Bartičkovým a Karlu Hricovi za dovoz a odvoz raftů a všeho potřebného. A děkujeme Pánu Bohu, že nám dopřál příjemné počasí, na které to podle předpovědi vůbec nevypadalo. Pro letošek jsou rafty za námi, ale brzy zase na vodě - AHOJ!