Mise ARAF

Mise ARAF byla ve svém počátku v ohrožení, protože předpověď počasí nebyla valná. Naštěstí jsme ale tuto misi neprohlásili za impossible, ale vezměme to pěkně po pořádku: vyrazili jsme (jak jinak) v pátek odpoledne. Sraz na nádraží jsme někteří sotva stačili, ale v okamžiku odjezdu už jsme byli všichni na svých místecha mířili do obce Holostřevy, kde nás čekala barokní fara. Cílem mise byl především slib pathfindera, který se rozhodli složit naši kamarádi z Divokých včel. Proto tématem byl život známých i neznámých pathfinderů. Páteční večer jsme prožili na nově opravené půdě, za svitu petrolejek a svíček.

Zdroj Mise Araf sobota

Protože jsme dostali i klíče od kostela, využili jsme je a prožili v něm biblickou hru a povídání o povolání (Gedeona i jiných, a hlavně nás). Po svačině jsme si po týmech zahráli hru podle života Kristiana Davida, jednoho z moravských bratří. Následoval výborný oběd (děkujeme všem maminkám i babičkám, které nás zásobily výbornými polévkami a pomazánkami!) a program po družinách. Nás, Velbloudy, čekala opravdu pathfinderovská hra v lese, kdy jsme hledali šifrovanou zprávu. Byla náročná na trpělivost, výdrž a pevnou vůli.

Zdroj Mise Araf sobota

Po večeři už byl připraven slavnostní slibový oheň. Jsme rádi, že jsme mohli být svědky slibu Gabči, Anežky, Klárky, Kačky, Elišky, Dominika, Vojty a Katky s Davidem. Už se těšíme, že snad příští rok budeme skládat slib my, Velbloudi :-)

V neděli nás přivítala zatažená obloha a drobný déšť. Pobalili jsme, poklidili a vyrazili na cestu. Zpáteční vláček nám totiž nejel z Holostřev, ale ze Svojšína. No a od toho nás dělilo asi 8km. Počasí se umoudřilo, a tak jsme si stačili cestou zahrát lístečkovou hru i opéct buřty k obědu. Cesta domů uběhla rychle a v Plzni nás už čekali natěšení rodiče, teplá vana a postel. Mise ARAF byla splněna!

20. výprava za kamennými obry do Žihle

Tak nám začal březen a počasí se tváří, že už by mohlo být jaro. Kvůli chorobám, které sklátily některé Velbloudy a také oba Velbloudáře jsme posouvali termín výpravy o týden. 11. března jsme se sešli na nádraží a vyrazili vláčkem do Žihle. Cestou jsme soutěžili, kdo vymyslí víc biblických příběhů, ve kterých hraje nějakou roli kámen. A možná byste se divili, kolik toho Velbloudi vymysleli. Vyhrály po zásluze holčičky, které daly dohromady asi 8 příběhů.
Po příjezdu do Žihle jsme vyrazili po žluté značce k obrovským kamenům, které nesou názvy Dědek a Bába. A protože to v okolí zdaleka nebyly jediné kameny, vyzkoušeli jsme si lezení na kameny všech možných tvarů a velikostí. U Báby jsme dali vydatnou sváču, kterou si někteří opravdu vychutnali :-)

Zdroj 20. výprava Žihle

Pak jsme si zahráli na veverky a kuny. Kuna-Pepa se sice snažil, ale veverka-Táda přesto nasbírala spoustu zásob (nevím, kolik přesně těch šišek bylo, ale myslím, že jistě přes 30 - chcete-li to vědět přesně, zeptejte se Tády :-)
Po několika stovkách metrů jsme ještě došli k viklanu, na který se dá i vylézt. Ale rozhoupat se nám ho nepodařilo.
Cestou zpátky v lese jsme objevili zbytky ledu a pořádně si na rozloučenou se zimou zaklouzali. No a jelikož Vašík vlastní nohou ozkoušel teplotu vody v blízkém potoce, bylo rozhodnuto, že je potřeba stačit dřívější vlak.
Po náročném dostihu jsme nakonec vlak stačili, i když tentokrát to bylo opravdu "s chlupem". A tak nezbývá, než se těšit na příště. O to víc, že v dubnu nás čeká víkendovka!

Zdroj 20. výprava Žihle

19. výprava - bruslení

Protože mrazy nepovolily ani po týdnu, v sobotu odpoledne vyrazilo průzkumné družstvo ve složení několika Včel a Velbloudů na zátěžový test na Hracholuskou přehradu. Počasí vyhodnotili jako nevlídné, a tak jsme zvolili variantu mírnější, až odpočinkovou, bruslení na Boleváku společně s rodiči.

Zdroj 19. výprava - bruslení

Nesešlo se nás moc, ale kdo přišel, určitě nelitoval. Sluníčko svítilo (nedá se sice napsat, že by hřálo), ale jinak bylo příjemně. Někdo trénoval bruslení a hokej, někdo budoval opevnění a někdo bombardoval obránce opevnění závějemi sněhu (viď, Pepo!).
Užili jsme si to pěkně a na pořádnou výpravu vyrazíme určitě co nevidět!

Zdroj 19. výprava - bruslení

POZOR ZMĚNY!

Vzhledem k intenzivním mrazům došlo ke změnám některých termínů.
Podívejte se na kalendář :-)

Velbloudi na sněhu

Původně jsme chtěli jít do lesa poblíž Plzně. Bylo však poněkud vlhčí počasí. Asi by z nás byli výstavní blátenící. Zato Šumavsko nabízelo naději na sníh. A tak jsme šli, v ruce bob, v neděli ráno na vlak. Měli jsme namířeno do Zelené Lhoty, kde jsme očekávali dostatečnou vrstvu sněhu. Za okny vlaku ubíhala hnědomokrá krajina, ve které jediné bílé plochy představovaly kusy igelitu. Pak se ale v dálce objevily pobělené kopečky a boby se orosily radostí. Sněhu za okny začalo přibývat, avšak když jsme dorazili do Z.L., měla Katka pocit, že ho není na celodenní bobování dost. Nakonec byla spokojená až na Špičáku, kde jsme vystřelili z vlaku a začali hledat, kde nechal tesař otvor na šikmou plochu. Hodný pán z velehorské služby nás nasměroval na šikovně opuštěný kout sjezdovky a pak už to šlo ráz na ráz. A Táda jel z kopečka a vrzaly mu kolečka a Marek frčel bezpečnou rychlostí dolů a Zuzanka řídila bob tím jediným správným směrem a Vašík podnikal hustokruté lety za pomoci vlastnoručně vybudované sněhokosmické rampy a strýček Matěj se stal Mistrem Smyku a Ing. Dominik s hurónským megasmíchem hobloval gravitací zhuštěné vločky sněhu a Vítek nemilosrdně krájel vrstevnice superkolmým šuplerózním řezem. Sněhu bylo jako minulou zimu na sborovém pozemku a tak jsme si výlet opravdu užili.
S.T.Z.velbloud Pepa

Zdroj Špičák