Výprava za pergameny velblouda Bartoloměje

Měli jsme sraz na náměstí. Potom, jsme šli hledat, jak se jmenovaly starý domy dřív. Jako U Červenýho srdce, U Zlatý lodi, U Zlatého růžence, U Dvou zlatých zvonů a U Kotvy... Potom jsme šli hledat pergamen od velblouda Bartoloměje. Šli jsme na prohlídku. Viděli jsme hodně studen, hodně vchodů do domů a ještě co našli v těch studnách - třeba kostru hlavy koně, starý hrnečky nebo nějakou keramiku (maminka říká, že to bylo v podzemí). Na dalším pergamenu jsme měli napsáno, že se máme jít podívat na pradědečka velblouda Bartoloměje někam, kde je Hurvínek. Pak jsme našli další pergamen a tam bylo, že máme jít do zbrojnice, kde jsou uložený zbraně právě z doby, kdy ještě žil ten prapradědeček velblouda Bartoloměje. Viděli jsme tam různý náboje, pistole a truhlu, do které si vojáci dávali peníze, když nějaký dostali. Šli jsme taky do kostela, protože nám napsal velbloud Bartoloměj. Měli jsme zjistit, co je na Betlému zvláštního. A zjistili jsme, že zvláštního je to, že tam nebylo ani miminko, ani Marie, ani Josef. Potom jsme šli k fontáně a hledali jsme poslední pergamen.A bylo to hrozně těžký. A tam bylo od Bartoloměje, že máme pěkně cvičit na program do sboru a že nám přeje hezké Vánoce. A že nám příští rok pošle další pergamen. A to je všechno. Docela se mi to líbilo. Bylo docela hezký počasí. Jen jsme chtěli pořád svačit a museli jsme počkat, až obejdeme všechny značky starých domů. Nikolka Vrbová

Druhá výprava

...přišel další svitek. Tentokrát v něm stojí: Milí Velbloudi, nadešel den druhé výpravy Vaší. Nyní do města Nová Plzeň se vydáte. Druhou adventní neděli, dvě hodiny před polednem. Pergamen s první stopou bude hlídat: Boží posel s křídly, co ve velkém kostele bydlí. V kostele, jenž má moje jméno, kéž je Vám tajemství odhaleno! Váš velbloud Bartoloměj Takže tuhle neděli, v deset hodin se sejdeme u kostela svatého Bartoloměje, který je na plzeňském náměstí Republiky. Doražte včas a nezapomeňte svačinu!

"Světýlka"

Letos už 6. ročník Martinské podkovy nás přivedl na putování po Sluneční soustavě. Počasí nám přálo, nezmokli jsme, ani nezmrzli. Vlastně cestou od Sluníčka nám bylo chladněji a chladněji. U každé planety jsme si poslechli nějakou zajímavost, porovnali její velikost s naší Zemí a splnili zadaný úkol. U poslední planety Neptun jsme jako odměnu za náročnou cestu raketoplánem dostali každý svítící náramek. Byla s ním báječná zábava i večer před usnutím. Cesta zpátky temným Borským parkem nám přinesla ještě jedno překvapení – nález ztracené čelovky, která hned v pondělí našla svého majitele. Děkujeme Katce Breuerové a všem jejím malým i velkým pomocníkům.

Martin a Marek Vávrovi

Poslední podzimní schůzka

Ne že by u nás, Velbloudů, platil jiný kalendář, ale pondělní schůzka byla poslední podzimní, protože jsme si po sobotních světýlkách vyrobili poslední podzimní výrobek. Dělali jsme ježky z borových šišek a moc se nám povedli! Příští týden schůzku nemáme, protože v úterý je volno, a tak se sejdeme až 23. listopadu. No a protože Vánoce se blíží mílovými kroky, dáme se do navičování programu na Dětskou vánoční bohoslužbu a také si něco pěkného vyrobíme. Tak nám držte palce, ať to všechno zvládneme, a jestli chcete, tak se podívejte i na nové fotky ze schůzek.

Jak jsme našli Starou Plzeň

Další výprava je za námi. První svitek Velblouda Bartoloměje, který jsme našli u kostelíka "U Ježíška", nám zadal detektivní úkol: Najít budovu, která je v erbu Plzeňského kraje. Nakonec se nám to podařilo a úspěšně jsem se k ní dostali. Dokonce jsme se bez úhony dostali i domů :-) Podívejte se na fotky! A jak to viděly děti? Ušli jsme velký kus. Byla to ale pěkná fuška, ale my jsme to zvládli. Hráli jsme hodně pěkné hry. Nejvíc se mi líbilo, jak jsme čistili kameny a stavěli bunkr a hráli jsme si. Viděli jsme různý kostely. Kostel "U Ježíška" - tam jsme našli první pergamen s úkolem. Jeli jsme vlakem do Starého Plzence. Šli jsme na kopec a tam byl další kostel (rotunda) a zbytky starého hradu Plzeň. Míša měl pěkné hry. Když počítal, museli jsme se všichni schovat. A hra na námořníky byla senzace. Námořníci měli zavázané oči a ostatní dělali skály, co dělají "šššš, ššš". Táta dělal maják a dělal "píp, píp" a kdo se dotknul skály, ten ztroskotal.

Cestou zpátky, blízko nádraží nám skoro ujel vlak. Byly tam kameny a vlak jel za chvilku, tak jsme museli hodně, hodně pospíchat. Ve vlaku byla cesta zpátky dobrá. Když jsme přijeli, měli tam už Martinka s Pavlíkem maminku a Niki babičku.

Ahoj, vaši Velbloudi (Zuzka, Marek, Vítek, Nikolka, Honzík, Táda, Martinka a Pavlík)

P.S. Zapsali Vítek, Honzík a Zuzka