Šestá výprava Velbloudů

neb pochod pralesem a pouští ze Všenic do Sedlecka

Zdroj 6. výprava

Naše výprava začala společným srazem v 11 hodin na hlavním nádraží. Už samotná jízda vlakem, byla pro nás děti zvyklé jezdit s rodiči spíše autem, velkým zážitkem. Po přestupu v Chrástu jsme kolem 12 hodiny dorazili do vesničky Všenice, která se stala startem naší výpravy. A protože byl čas oběda, tak hned za vesničkou jsme usedli do trávy a pustili se do zásob, které nám nachystali naše maminky. Když jsme se naobědvali, vyrazili jsme lesem podél Korečného potoka k mlýnu a dál až k řece Berounce. Zprvu příjemná lesní cesta se nakonec ukázala víc než dobrodružnou, kdy po rozbahněné cestě nešlo vůbec jít a my museli se prodírat přes svislé skalní srázy, hustě zarostlé úseky, nebo travou porostlé bažiny. Na cestě jsme se podle sluníčka naučili poznat kde je sever a také jsme se dozvěděli o tajném znaku křesťanů jímž je ryba a jeho významu. Cesta rychle utekla a my jsme zanedlouho dorazili až k řece Berounce k přívozu, který jak jsme tajně doufali bude fungovat a my se na něm přeplavíme na druhou stranu řeky. V přívozu byla sice přivázaná loď, ale nebyl zde převozník, který by nás na ni vzal. A tak jsme alespoň zkoušeli házet žabky, pustili z kůry několik narychlo vyrobených lodiček, dojedli a hlavně dopili poslední svoje zásoby. Odtud jsme přes louku plnou kopretin vyrazili po již mnohem lepší cestě do vesnice Sedlecko. Cesta sice byla lepší než v lese, ale zas na ní pálilo mnohem více sluníčko a tak jsme si připadali opravdu tak jako ti velbloudi na poušti, bez jediné kapky vody. Těšili jsme se na nanuky a limonádu, kterou jsme si v cíli chtěli koupit, ale všude bylo zavřeno. Našli jsme si zde alespoň příjemný plácek, na kterém jsme si mohli hrát. Nakonec nás zachránila Markova maminka Dáša, která nám dovezla 5 malých matonek, které jsme během chvilky vypili. Čekání na vlak nám rychle uteklo a my v šest hodin opět dorazili vlakem na hlavní nádraží. I slíbených nanuků jsme se nakonec dočkali. Výprava byla i přes drobné potíže zkrátka SUPER!!!

Honzík

Pátá výprava družiny Velbloudů

Zdroj 5. výprava

Sešli jsme se pod Bílou Horou, Matýsek, já (Vítek), Zuzanka, Tedýsek, Honzík, Nikolka, Martinka a Pavlík. Šli jsme přes lávku , tam jsme svačili a viděli jsme běžet srnku. Viděli jsme výra velkého, Kubu, nakonec jsme dorazili až na tu rozhlednu (Chlum)

Vítek

Ještě jsme viděli malého zajíčka, morčata, sovu Rozárku. Té se líbilo hlazení, ale Kubovi ne a pořád při tom kvičel. Tam se to jmenovalo záchranná stanice všech živočichů. Po cestě jsme ještě hráli hru, že Míša řekl sedm a my jsme se museli schovat. A koho nenašel, ten vyhrál. A domů nás dovezla teta Esterka, a to už bylo všechno.

Zuzanka

Pro upřesnění: naše výprava na Chlum opravdu začínala pod Bílou Horou a první zastávkou byla lávka přes Berounku. Tady jsme si prohlédli (a trochu i nakrmili) labutě a kachny a pokračovali do Záchranné stanice ohrožených živočichů. Tady nás čekal moc zajímavý a zábavný program. Viděli jsme řadu zvířátek (o tom už psaly děti), zazpívali a zatancovali jsme si (hlavně hitovku o datlovi) a dozvěděli se spoustu nových věcí. Pak jsme (samozřejmě po svačině) vyrazili směr Chlum. Cestu do kopce jsme si zpestřovali hrou na veverky, hledáním správných stromů a hlavně Míšovou schovávačkou. Ta sklidila největší úspěch. Rozhledna byla zavřená, což nám ani moc nevadilo, protože vypadala, že by náš výstup nahoru už ani nemusela vydržet tak jsme si dali sváču, zahráli si „Cukr káva, limonáda“ a zamířili zpátky dolů. Pod kopcem jsme ještě stihli pár her (koukněte na fotky a uvidíte) a pak už nastal čas návratu na konečnou, kde si velbloudy rozebrali jejich rodiče. Den se vydařil, počasí vyšlo a i pro nás dospělé byl plný fajn zážitků. Tak zas příště!

Katka

Čtvrtá výprava Velbloudů

Zdroj 4. výprava

Šli jsme na hrad Radyně a cestou jsme měli úkoly a bonbónky. Byl tam Matýsek, Niki, já, Vítek a to je všechno. Jo ještě ty a táta. Měli jsme najít stopy a říct od koho jsou, pak jsme měli slyšet zvířátko, vidět zvířátko, a pak jsme měli najít strom a jestli je tlustej. Ještě jsme měli najít šišku a říct, z kterýho je stromu a list a z kterýho je stromu. A to je všecko.

Zdroj 4. výprava

Našla jsem stopy od koníčka a od srnky. Slyšela jsem ptáčka a našla jsem takovou malilinkou šišku z tlustýho stromu Nejtlustější strom byl ten, co našel Matýsek a Vítek a byl přes celej metr. No a pak už jsme přišli na ten hrad, a tam jsme dostali pět lentilek a taky jsme tam svačili. A cestou jsme svačili. Hrad vypadal hezky, ale vevnitř jsme nebyli, protože byl zavřenej, takže jsme viděli jenom dveře a studnu a ještě zámecké okno. A dolů se nám šlo špatně, protože tam byly samý schody, i do zatáčky. A rovně. A pak už jsme šli domů. Pěkně. Rovně. A to je všechno.

Zuzanka

Zprávy od Velbloudů

Zdroj Dopravní hřiště

Od začátku letošního školního roku jsme toho už stihli docela dost. Naše řady se rozrostly o Kamílka Hrice (moc vítáme!), a tak všechno už podnikáme v počtu 10+2. Během první schůzky jsme navštívili společně s Divokými včelami dopravní hřiště, na konci září jsme si na Drakiádě vyzkoušeli pouštění draků a minulé pondělí jsme se vydali na Expedici stromy, na které jsme opravdu důkladně zkoumali stromy rostoucí v okolí klubovny. A tak jsme se členů skupiny Velbloudi zeptali, co se jim líbilo nejvíc? A jak tohle interview dopadlo? Honzík: „jak jsme jezdili na silnici…“ Kamílek: „jo, nejlepší bylo, jak jsme jezdili na červenou!“ Zuzanka: „Mně se nejvíc líbí ta nová písnička, co jsme se učili a Drakiáda“ Nikolka: „Mně taky drakiáda, jak jsme pekli buřty a pouštěli draky. Jo a taky balónky!“ Mareček: „Jo, mně taky, my jsme pak měli plný auto balónků…“ Martinka: „nám se ani nevešly do auta!“ Táda: „Mně se líbí, jak po schůzce dostáváme usměváčky, a taky písničky a stopovačka (pozn. Na okraj – stopovačka byla už loni).“ Matýsek: „Mně se nejvíc líbily silničky, jak jsme jezdili…“ Pavlík: „Mně taky kola. Jo a hry….“ Vítek: „Mně taky hry.“ Martinka: „Jo, třeba jak jsme se chytali za ocásky!“ (pozn. Hra „Na draky“) Mareček: „Mně se ještě líbilo měřit stromy.“ Tak tolik zprávy od Velbloudů. Alespoň pro tentokrát

Zdroj Drakiáda 08

Třetí výprava

Zdroj 3. výprava

V neděli 4. 5. 2008 se konala další výprava Velbloudů. Místo srazu na polní cestě, bylo naštěstí dobře popsáno v instrukcích, a tak jsme jej našli i uprostřed rozlehlých lánů u obce Druztová. Velbloudáři tam již čekali v plném počtu. Postupně se sjeli velbloudi ze všech stran a my se mohli vydat na cestu ve složení: Tedýsek, Vítek, Zuzanka, Pavlík, Martinka, Matýsek, Nikolka. Vyrazili jsme polní cestou k prvnímu cíli. Tím bylo získat jméno mlynáře z Čertova mlýna. Na informační tabuli byla pohádka o tom, jak Čertův mlýn přišel ke svému jménu a i námi hledané jméno mlynáře. Ačkoliv jsme původně neplánovali výpravu k samotnému mlýnu, nakonec jsme k němu dorazili. Z mlýna však už zbývá jen jediná polorozbořená zeď. Pokračovali jsme dál cestou, necestou, přes rozkvetlou louku plnou pampelišek zpět ke značené turistické trase. Když jsme opět našli turistickou značku, nadešel čas svačiny. Každý správný velbloud musí doplňovat zásoby, aby vydržel dlouhou cestu. A tak "padla" pod dozorem Velbloudářů nejdříve méně populární část svačiny, většinou představovaná namazaným chlebem či rohlíkem a pak i populárnější část - sušenky a jiné pochutiny. Jak se dá čekat mezi velbloudy, směnný obchod jen kvetl, jako na správném arabském tržišti. Posilněni jsme pokračovali kolem řeky, již po značené cestě, která nabízela různé pěkné výhledy. Velbloudáři nás uspořádali do úhledné karavany, kde jsme pod jejich bedlivým dozorem museli zdolávat některé technicky náročnější úseky nad propastí končící v řece. Naštěstí jsme projevili dobré vychování (nebo dostatek pudu sebezáchovy) a k prvnímu letošnímu koupání nedošlo. Další větší zastávka, spojená se stavěním bunkru z větví, byla na plácku v lese, kde o stavební materiál rozhodně nebyla nouze. Poslední část výpravy jsme pokračovali kolem obory zpět do Druztové. Nakonec jsme byli rádi, když nás velbloudáři nastrkali do připravených aut a svezli ke sladkému zakončení naší výpravy do cukrárny "U Samků". Tam jsme si dali zmrzlinu a někteří i další dobroty, jako odměnu za dlouhou cestu.

M+I

P.S. Ivaně a Martinovi patří vřelý dík nejen za předchozí řádky, ale především za spolupráci na dozoru, protože bez nich bychom asi všechny Velbloudy na pěšině neudrželi takže DÍKY!!!

Velbloudáři