Měli jsme sraz na náměstí. Potom, jsme šli hledat, jak se jmenovaly starý domy dřív. Jako U Červenýho srdce, U Zlatý lodi, U Zlatého růžence, U Dvou zlatých zvonů a U Kotvy...
Potom jsme šli hledat pergamen od velblouda Bartoloměje. Šli jsme na prohlídku. Viděli jsme hodně studen, hodně vchodů do domů a ještě co našli v těch studnách - třeba kostru hlavy koně, starý hrnečky nebo nějakou keramiku (maminka říká, že to bylo v podzemí).
Na dalším pergamenu jsme měli napsáno, že se máme jít podívat na pradědečka velblouda Bartoloměje někam, kde je Hurvínek.
Pak jsme našli další pergamen a tam bylo, že máme jít do zbrojnice, kde jsou uložený zbraně právě z doby, kdy ještě žil ten prapradědeček velblouda Bartoloměje.
Viděli jsme tam různý náboje, pistole a truhlu, do které si vojáci dávali peníze, když nějaký dostali.
Šli jsme taky do kostela, protože nám napsal velbloud Bartoloměj. Měli jsme zjistit, co je na Betlému zvláštního. A zjistili jsme, že zvláštního je to, že tam nebylo ani miminko, ani Marie, ani Josef.
Potom jsme šli k fontáně a hledali jsme poslední pergamen.A bylo to hrozně těžký. A tam bylo od Bartoloměje, že máme pěkně cvičit na program do sboru a že nám přeje hezké Vánoce. A že nám příští rok pošle další pergamen. A to je všechno.
Docela se mi to líbilo. Bylo docela hezký počasí. Jen jsme chtěli pořád svačit a museli jsme počkat, až obejdeme všechny značky starých domů.
Nikolka Vrbová
...přišel další svitek. Tentokrát v něm stojí:
Milí Velbloudi,nadešel den druhé výpravy Vaší. Nyní do města Nová Plzeň se vydáte. Druhou adventní neděli, dvě hodiny před polednem. Pergamen s první stopou bude hlídat:Boží posel s křídly,co ve velkém kostele bydlí.V kostele, jenž má moje jméno,kéž je Vám tajemství odhaleno!Váš velbloud Bartoloměj
Takže tuhle neděli, v deset hodin se sejdeme u kostela svatého Bartoloměje, který je na plzeňském náměstí Republiky. Doražte včas a nezapomeňte svačinu!
Letos už 6. ročník Martinské podkovy nás přivedl na putování po Sluneční soustavě. Počasí nám přálo, nezmokli jsme, ani nezmrzli. Vlastně cestou od Sluníčka nám bylo chladněji a chladněji. U každé planety jsme si poslechli nějakou zajímavost, porovnali její velikost s naší Zemí a splnili zadaný úkol. U poslední planety Neptun jsme jako odměnu za náročnou cestu raketoplánem dostali každý svítící náramek. Byla s ním báječná zábava i večer před usnutím. Cesta zpátky temným Borským parkem nám přinesla ještě jedno překvapení – nález ztracené čelovky, která hned v pondělí našla svého majitele. Děkujeme Katce Breuerové a všem jejím malým i velkým pomocníkům.
Ne že by u nás, Velbloudů, platil jiný kalendář, ale pondělní schůzka byla poslední podzimní, protože jsme si po sobotních světýlkách vyrobili poslední podzimní výrobek. Dělali jsme ježky z borových šišek a moc se nám povedli!
Příští týden schůzku nemáme, protože v úterý je volno, a tak se sejdeme až 23. listopadu. No a protože Vánoce se blíží mílovými kroky, dáme se do navičování programu na Dětskou vánoční bohoslužbu a také si něco pěkného vyrobíme. Tak nám držte palce, ať to všechno zvládneme, a jestli chcete, tak se podívejte i na nové fotky ze schůzek.
Další výprava je za námi. První svitek Velblouda Bartoloměje, který jsme našli u kostelíka "U Ježíška", nám zadal detektivní úkol: Najít budovu, která je v erbu Plzeňského kraje. Nakonec se nám to podařilo a úspěšně jsem se k ní dostali. Dokonce jsme se bez úhony dostali i domů :-) Podívejte se na fotky!
A jak to viděly děti?
Ušli jsme velký kus. Byla to ale pěkná fuška, ale my jsme to zvládli. Hráli jsme hodně pěkné hry. Nejvíc se mi líbilo, jak jsme čistili kameny a stavěli bunkr a hráli jsme si. Viděli jsme různý kostely. Kostel "U Ježíška" - tam jsme našli první pergamen s úkolem. Jeli jsme vlakem do Starého Plzence. Šli jsme na kopec a tam byl další kostel (rotunda) a zbytky starého hradu Plzeň.
Míša měl pěkné hry. Když počítal, museli jsme se všichni schovat. A hra na námořníky byla senzace. Námořníci měli zavázané oči a ostatní dělali skály, co dělají "šššš, ššš". Táta dělal maják a dělal "píp, píp" a kdo se dotknul skály, ten ztroskotal.
Cestou zpátky, blízko nádraží nám skoro ujel vlak. Byly tam kameny a vlak jel za chvilku, tak jsme museli hodně, hodně pospíchat. Ve vlaku byla cesta zpátky dobrá. Když jsme přijeli, měli tam už Martinka s Pavlíkem maminku a Niki babičku.
...a je to zase tady. Sbalte lampiónky, teple se oblečte a vyrážíme!
Tentokrát nás čeká putování po Sluneční soustavě. Startujeme v sobotu 7. listopadu v 17:00 na okraji Borského parku.
Těšíme se na Vás!
Přišel další pergamen!
Milí Velbloudi,jsa obyvatelem pouště horko miluji a současné počasí je pro mě velmi nepříjemným. Proto nyní v teplých krajích jsem a nemohu doručit vašeho pergamenu na smluvené místo. Věřím, že do příštího týdne slota nynější přestane, anebo se moje srst hustší stane, aby více hřála.A tak neděli příští, 18. dne měsíce října vás bude na smluveném místě čekat váš pergamen.Hezký týden prožijte a zdraví svého šetřete!
Už jste to slyšeli? Během dnešní schůzky se nám na stole objevil podivný dopis. Vypadal jako svitek a stálo v něm:
Vážená družino Velbloudů!K velkému úkolu Vás povolávám! Léta Páně 2009, jedenáctého dne měsíce října, dvě hodiny před polednem se shromáždíte k první Velké Výpravě. Vy, chrabří cestovatelé, přišedše ke kostelíku "U Ježíška", pergamenu hledejte. Ten Vám další cestu ukáže.Kéž šťastně dojdete svého cíle!
Váš velbloud Bartoloměj
Takže v neděli vyrážíme. Protože nevíme, kam nás pergamen zavede, vezměte si radši svačinu, pití a pevné boty!
Tak doufám, že jste dneska dobře začali nový školní rok. Už se vám jistě po kamarádech ze školky nebo ze školy stýskalo, a jste rádi, že je zase každý den uvidíte. No a možná se ptáte, kdy uvidíte celou naší karavanu? Abyste měli čas se ve škole (nebo ve školce) zase trochu rozkoukat a zaběhnout si nový režim, začneme pravidelné schůzky až od října. Budou probíhat jak jste zvyklí z minulých let. Tedy od 16:00 v Klíči každé pondělí. Takže se na vás poprvé budeme těšit 5.října.
7.7. je sice pěkné datum, ale nám tábor moc příjemně nazačal. Lilo jako z konve, došel plyn, voda i dřevo a řady Velbloudů díky úrazům a nemocem byly užší, než jsme plánovali. Naštěstí druhý den už bylo líp, ráno vyšlo sluníčko a tak nás kytara vytáhla ze spacáků docela snadno. Dali jsme si rozcvičku a tábor mohl konečně naplno začít.
Tématem tábora byla cesta apoštola Pavla do Říma. Ve středu jsme si vyprávěli o tom, jak byl Saul zastaven na cestě do Damašku a jak se z něj posléze dramaticky dostával ven. Kromě řady her jsme si vyzkoušeli pletení košíků (no, spíš košíčků) a po obědě nás čekalo spouštění na laně. Nikoli z městských hradeb, ale ze svahu za táborem. „Lanování“ se nejvíc líbilo Martince a Honzíkovi, ostatní vypadali, že jsou rádi, že to mají za sebou.
Ve čtvrtek jsme se proměnili v římskou hlídku, která zajala apoštola Pavla hlavně proto, aby ho obyvatelé Jeruzaléma neukamenovali. Abychom se stali správnými římskými vojáky, vyrobili jsme si štíty a cvičili s nimi bojové a obranné pozice. Jak jsme to zvládli, jsme si nakonec ověřili v boji. Nebojte, nedošlo na kopí, ani na meče, ale na kyblíky. Každé družstvo mělo za úkol pětkrát trefit papírovou nebo látkovou koulí některý ze kbelíků soupeře. No a skutečně, všichni Velbloudi skvěle zvládli pozici želva, takže jsme jako vedoucí byli v boji téměř bezmocní…
Odpoledne jsme vyrazili na stopovačku, která měla téma „Cesta do Cesareje“. Naše římská jednotka celou cestu hlídala „zajatce“ ale samozřejmě plnila i jiní úkoly. Musíme tedy přiznat, že v zápalu plnění jiných úkolů jsme na zajatce trochu pozapomněli, ale naštěstí nám ho nikdo neunesl J
V pátek nás čekala poslední část Pavlovy cesty do Říma. Ta se odehrála na lodi a byla doprovázena bouřkou a ztroskotáním. Proto byl celý pátek ve znamení moře. Vyrobili jsme si lodičky, naučili se uvázat liščí smyčku no a po obědě nás čekal „námořnický desetiboj“. Museli jsme prokázat, že dokážeme naložit náklad, najít správný směr lodi, řídit loď i v mlze nebo potmě, spustit kotvu, měřit hloubku moře a další věci. Když jsme všichni úspěšně dopluli až do cílového přístavu, konečně jsme spustili na moře (tedy na Hadovku) své lodičky. Jako nejlepší konstruktér se projevil Honzík, kterému jedinému loď doplula do cíle i s plachtou.
Sobotní den jsme věnovali výletu na hrad Gutštejn. Cestou jsme si povídali o tom, co vlastně Pavel v Římě dělal a o čem učil. Plnili jsme úkoly a seznámili se s knížkou beze slov. Po návratu jsme se dobře nabaštili a protože na nás vykouklo sluníčko, taky jsme se vyfotili,abychom měli památku. Protože konec tábora se nezadržitelně blížil. Při slavnostním nástupu obdrželi diplomy nejen Velbloudi (za skvělé zvládnutí všech nástrah tábora), ale i vedoucí a hlavně posádka kuchyně, která se o nás celý tábor vzorně starala. Mňam! Po nástupu jsme zapálili táborový oheň, něco zazpívali a samozřejmě taky opekli.
V neděli ráno nás sice probudilo sluníčko, ale na žádné velké radovánky už to nebylo. Zabalili jsme své věci, uklidili tábor, naposledy si zahráli „kyblíkovku“, zamávali na lokálku a vydali se směrem na Plzeň. Náš letošní minitábor skončil. Tak tomu příštímu třikrát zdar, zdar, zdar!
Naše výprava začala společným srazem v 11 hodin na hlavním nádraží. Už samotná jízda vlakem, byla pro nás děti zvyklé jezdit s rodiči spíše autem, velkým zážitkem. Po přestupu v Chrástu jsme kolem 12 hodiny dorazili do vesničky Všenice, která se stala startem naší výpravy. A protože byl čas oběda, tak hned za vesničkou jsme usedli do trávy a pustili se do zásob, které nám nachystali naše maminky. Když jsme se naobědvali, vyrazili jsme lesem podél Korečného potoka k mlýnu a dál až k řece Berounce. Zprvu příjemná lesní cesta se nakonec ukázala víc než dobrodružnou, kdy po rozbahněné cestě nešlo vůbec jít a my museli se prodírat přes svislé skalní srázy, hustě zarostlé úseky, nebo travou porostlé bažiny. Na cestě jsme se podle sluníčka naučili poznat kde je sever a také jsme se dozvěděli o tajném znaku křesťanů jímž je ryba a jeho významu. Cesta rychle utekla a my jsme zanedlouho dorazili až k řece Berounce k přívozu, který jak jsme tajně doufali bude fungovat a my se na něm přeplavíme na druhou stranu řeky. V přívozu byla sice přivázaná loď, ale nebyl zde převozník, který by nás na ni vzal. A tak jsme alespoň zkoušeli házet žabky, pustili z kůry několik narychlo vyrobených lodiček, dojedli a hlavně dopili poslední svoje zásoby. Odtud jsme přes louku plnou kopretin vyrazili po již mnohem lepší cestě do vesnice Sedlecko. Cesta sice byla lepší než v lese, ale zas na ní pálilo mnohem více sluníčko a tak jsme si připadali opravdu tak jako ti velbloudi na poušti, bez jediné kapky vody. Těšili jsme se na nanuky a limonádu, kterou jsme si v cíli chtěli koupit, ale všude bylo zavřeno. Našli jsme si zde alespoň příjemný plácek, na kterém jsme si mohli hrát. Nakonec nás zachránila Markova maminka Dáša, která nám dovezla 5 malých matonek, které jsme během chvilky vypili. Čekání na vlak nám rychle uteklo a my v šest hodin opět dorazili vlakem na hlavní nádraží. I slíbených nanuků jsme se nakonec dočkali. Výprava byla i přes drobné potíže zkrátka SUPER!!!
Sešli jsme se pod Bílou Horou, Matýsek, já (Vítek), Zuzanka, Tedýsek, Honzík, Nikolka, Martinka a Pavlík. Šli jsme přes lávku , tam jsme svačili a viděli jsme běžet srnku. Viděli jsme výra velkého, Kubu, nakonec jsme dorazili až na tu rozhlednu (Chlum)
Vítek
Ještě jsme viděli malého zajíčka, morčata, sovu Rozárku. Té se líbilo hlazení, ale Kubovi ne a pořád při tom kvičel. Tam se to jmenovalo záchranná stanice všech živočichů.
Po cestě jsme ještě hráli hru, že Míša řekl sedm a my jsme se museli schovat. A koho nenašel, ten vyhrál. A domů nás dovezla teta Esterka, a to už bylo všechno.
Zuzanka
Pro upřesnění: naše výprava na Chlum opravdu začínala pod Bílou Horou a první zastávkou byla lávka přes Berounku. Tady jsme si prohlédli (a trochu i nakrmili) labutě a kachny a pokračovali do Záchranné stanice ohrožených živočichů. Tady nás čekal moc zajímavý a zábavný program. Viděli jsme řadu zvířátek (o tom už psaly děti), zazpívali a zatancovali jsme si (hlavně hitovku o datlovi) a dozvěděli se spoustu nových věcí.
Pak jsme (samozřejmě po svačině) vyrazili směr Chlum. Cestu do kopce jsme si zpestřovali hrou na veverky, hledáním správných stromů a hlavně Míšovou schovávačkou. Ta sklidila největší úspěch. Rozhledna byla zavřená, což nám ani moc nevadilo, protože vypadala, že by náš výstup nahoru už ani nemusela vydržet tak jsme si dali sváču, zahráli si „Cukr káva, limonáda“ a zamířili zpátky dolů.
Pod kopcem jsme ještě stihli pár her (koukněte na fotky a uvidíte) a pak už nastal čas návratu na konečnou, kde si velbloudy rozebrali jejich rodiče. Den se vydařil, počasí vyšlo a i pro nás dospělé byl plný fajn zážitků. Tak zas příště!
Šli jsme na hrad Radyně a cestou jsme měli úkoly a bonbónky. Byl tam Matýsek, Niki, já, Vítek a to je všechno. Jo ještě ty a táta. Měli jsme najít stopy a říct od koho jsou, pak jsme měli slyšet zvířátko, vidět zvířátko, a pak jsme měli najít strom a jestli je tlustej. Ještě jsme měli najít šišku a říct, z kterýho je stromu a list a z kterýho je stromu. A to je všecko.
Našla jsem stopy od koníčka a od srnky. Slyšela jsem ptáčka a našla jsem takovou malilinkou šišku z tlustýho stromu Nejtlustější strom byl ten, co našel Matýsek a Vítek a byl přes celej metr.
No a pak už jsme přišli na ten hrad, a tam jsme dostali pět lentilek a taky jsme tam svačili. A cestou jsme svačili. Hrad vypadal hezky, ale vevnitř jsme nebyli, protože byl zavřenej, takže jsme viděli jenom dveře a studnu a ještě zámecké okno. A dolů se nám šlo špatně, protože tam byly samý schody, i do zatáčky. A rovně. A pak už jsme šli domů. Pěkně. Rovně. A to je všechno.
Jmenujeme se Velbloudi a naši karavanu tvoří dvanáct velbloudů (Honza, Majda, Marek, Matěj, Niki, Elen, Kamil, Táda, Vítek, Zuzka, Dominik a Vašík) a dva velbloudáři (Katka a Pepa). Příležitostně s námi vyráží i Martin, aby využil dovednosti z rádcovského kurzu. Scházíme se od října 2007 pravidelně každé pondělí od 16:30 v KVK centru.
Klub Pathfinder
oddíl ARARAT
Bezvacity