neděle 28. října 2012

Expedice Múzička telegraficky

19.-21.10. 2012, Selesiánské divadlo Praha, Téma: Oslava
Domlouvání, nacvičování, masky, kulisy, balení, nádraží, vlak, generálka, večer v tělocvičně, akrobatický večer, noc v tělocvičně, snídaně, zjištění, že jiná parta má stejné divadélko, chvíle zoufalství, Pepé, Pepé káže, dopoledne zpěvů a básní, oběd, dramatické odpoledne, žlutěbílomodrý tanec, a teď my, zvládli jsme to na jedničku, Včely na jedničku s hvězdičkou zářivým hřebem večera, zase tělocvična, zase noc, spánek, chrápání, zase ráno, ráno bych zrušil, snídani ne, MHD, v zahradě, v botanické zahradě, ve skleníku v botanické zahradě, kytky, krásné kytky, stromy, malé stromy, velké stromy, rybičky, rybky, ryby, ve vodě, v jezírku, motýli, barevní motýli, ve vzduchu, na zábradlí, na ruce, kapky, kapičky, vodopád, zase doma, to byl ale matroš.
Fotky:
Vítězové, dopoledne, odpoledne, naše fotky

A co se nejvíc líbilo Velbloudům?
Táda: Nejvíc se mi líbilo, jak jsme to celý sehráli
Honzík: Ze soboty se mi nejvíc líbila role velikonočního kuřete, protože jsem byl umazaný od nutely a pak jsem si jí mohl slízat. V neděli mě zaujaly masožravky v botanické zahradě.
Vítek: mně se líbila ta holka ze Slovenska – moc hezky zpívala, a pak taky ten malý kluk, co zpíval „kapří Vánoce“, jo a taky ten brácha, co šel na pódium s malým bráchou, aby se nebál, když recituje
Vašík: nejlepší bylo plzeňské divadlo, a pak spousta kamarádů, které jsem zase mohl potkat
Zuzka: V sobotu se mi líbilo, jak jsme hráli a rozdávání cen, v neděli skleník botanické zahrady.
Kamča: Líbilo se mi v tělocvičně, jak jsme si hráli na tom malém hřišťátku na fotbal a houpání na provaze.
Niki: Nejvíc se mi líbilo ve skleníku
Dominik: Nejvíc mě bavilo poslouchat od druhých, co si připravili pro nás, a pak promítání 20 let Múzičky.

čtvrtek 20. září 2012

Nový pathfinderovský rok

...tak nám zase začala škola, ale naštěstí i pravidelné schůzky Velbloudů. Na té první, 17. září, jsme si povídali o tom, co nás letos čeká. Je před námi  nováčkovská zkouška, kterou bychom rádi splnili a na konci roku složili slavnostní slib. Naším letošním tématem budou slavní cestovatelé a objevitelé a cesty vůbec. 
A co akce? Minulou neděli jsme se s většinou Velbloudů a Velbloudic sešli na Skvňanském trakaři, tuhle sobotu je v plánu slavnostní slibový oheň některých Divokých včel a 7. října oblíbená Drakiáda. No a 19. až 21. října vyrážíme do Prahy na Múzičku, takže nácviky nás neminou :-)
Snad se letošní rok povede, my se na něj tedy těšíme!
Velbloudáři

úterý 7. srpna 2012

Neděle 22. července

Tábor skončil. Hned po snídani začali do tábořiště přicházet rodiče, kteří nám pomohli s balením a indiánští bojovníci(a bojovnice) se začali navracet do svých domovů. Počasí nám letos moc nepřálo, ale snad právě proto jsme si ověřili, že "Indiáni z Hadovky nejsou žádné bábovky!" Tak zase za rok!
 P.S. Omlouvám se, nějak jsem se rozepsala víc, než je zdrávo :-)

sobota 21. července

Sobota byla slavnostní. Nemuseli jsme na rozcvičku, bohoslužba byla opět v lese a Vašek - tedy Hiawatha - nám vyprávěl o čestnosti a poctivosti. Jednak příběhy ze svého bohatého života, a jednak příběh o králi, který hledal svého nástupce pomocí semínka. Po obědě jsme si odpočinuli a pak vyrazili za pokladem. S plněním úkolů nám pomohly živly a k vyzdvižení pokladu jsme potřebovali měsíční kameny. Opět trochu pršelo, ale už jsme si na to pomalu všichni zvykli. Poklad byl vyzdvižen a bojovníci správně přišli na to, že největším pokladem není zlato (ani čokoláda), ale kamarádi, příroda a Velký Duch. Po návratu do tábora jsme dočetli v teepee Pocahontas, a pak proběhlo vyhodnocení a s ním rozdání odměn. Dostali jsme orlí pero, přívěšek s obrázkem Indiána, vybrali jsme si nějakou drobnost mezi hračkami a nakonec jsme dostali od AFG zásilku vojenských obrázků (že by přímo z Afghánistánu? :-) Večer nás čekaly poslední, slavnostní skupinky i s pohoštěním a s rozdáváním diplomů a pak společný oheň, u kterého bylo opravdu veselo. Kromě písniček totiž proběhla ještě soutěž o nejlepší vtip. Zlatým hřebem večera bylo bezesporu vystoupení kuchyně, která si pro nás připravila super RAP. Celý text můžete najít v táborové kronice. Opravdu stojí zato. Večerka byla sice později, ale nakonec na ni došlo. Trubka se rozezněla táborem a tábor Hadovka 2012 se pomalu stával minulostí....

pátek 20. července

Tábor se začal chýlit ke konci, byl tu opět pátek a s ním příprava na sobotní den. Kromě práce jsme se ještě zvládli tetovat henou a opět moc dobrý oběd. Odpoledne nás (už zase) trochu zaskočil déšť, a také bledé tváře, které nám ukradli totemová zvířata a návod na cestu k pokladu předků, který náš kmen dlouho opatroval. A tak nezbývalo, než vykopat válečnou sekeru a vyrazit do boje. Naše válečně pomalované tváře trochu pobledly, když jsme v blízkosti pevnosti slyšeli burácivé "BOJ, BOJ, BOJ!", vypadalo to na přesilu. Boj byl krutý a dlouhý, ale nakonec se nám podařilo jak získat zpět všechna totemová zvířata, tak zjistit, jak za pokladem. Vítězství bylo naše! Velkou měrou se na něm tentokrát podílel Honzík Klimeš, který jako první získal "svoji" žábu, ale také pomohl najít zvířata ostatních kmenů. Poté jsme se v klidu a míru vrátili do tábora a tentokrát šli pěkně včas do pelíšku, abychom se na poslední táborový den pěkně vyspali...

čtvrtek 19. července

Ctvrteční ráno jsme kromě práce věnovali výrobě luku a šípů. Odpoledne se nám hodily na velkou zkoušku bojovníků, na kterou jsme ve dvojicích vyráželi. Museli jsme ukázat, jestli už umíme všechno, co indiánský bojovník potřebuje. A tak jsme házeli tomahawk, ukazovali obratnost při přechodu zavěšené klády, prokazovali, jak známe druhy ohnišť a orientaci, stříleli z vlastních luků, vázali uzly, stopovali a procházeli poslepu bludiště z lan. Všichni úkoly úspěšně zvládli, a tak bylo jasné, že případný boj s bledými tvářemi určitě zvládneme :-)

středa 18. července

Ve středu se do tábora Indiánů přiblížil hlad (jenom ve hře, jinak nám kuchyně doslova podstrojovala), a proto bylo třeba prověřit, jací lovci a bojovníci Indiáni z Hadovky jsou. Vyzkoušeli si sběr plodů na rychlost, ale ověřili si také, jestli poznají jedovaté a jedlé. Lovecké dovednosti prokázali při střelbě z luku a při hodu tomahawkem a jací jsou bojovníci, to se ukázalo při boji muže proti muži (nebo ženy proti ženě :-) na kládě se dřevci. Nejlepším na celém dnu ale bylo, že se konečně ukázalo sluníčko, což někteří okamžitě využili k očistě, ať už ve vodě teplé, anebo v Hadí řece... Večer měla "Stojí s pěstí" vidění, že bojovníci v noci musí projít cestu Země a cestu Měsíce. Cestu Země procházeli sami podle světel a na konci stvrdili svou odvahu podpisem a získali kamínek na památku. Cestu Měsíce absolvoval každý kmen tak, že po dobu svitu jedné prskavky jeden bojovník sbíral lístečky, jakmile mu prskavka dohořela, musel ho vysvobodit další bojovník a opět se snažit nasbírat co nejvíc. Za lístečky potom kmen získal měsíční kámen.

úterý 17. července

Po odloženém budíčku se nám vstávalo lépe. Úterý tedy začalo jako vždy, jen trochu později. Rozcvička, tentokrát i otužování a co dál? Každý kmen si už včera vybral soušku, pomocí pořízu sundal kůru a kmen nazdobil. Dneska došlo na přidělání "křídel" a zasazení totemů ke stanům do země. Vypadají úžasně! O poledním klidu byla vyhlášena hra "na medvěda" - všichni leží ve spacáku a kdo usne, vyhrál :-) Bylo potřebí načerpat síly, protože odpoledne nás čekal opravdový boj! Střílelo se čísly. Tedy každý měl na zádech číslo a snažil se "přečíst" co nejvíc nepřátel a nenechat přečíst sebe. Po svačině si pro nás hru připravili Mlsní hadi. Byla to stopovačka s opravdu záludnými otázkami z přírody. Některým se dařilo lépe, jiným hůř, ale večer skončil opět v míru u písniček a Pocahontas, ve vyhřátém teepee.

pondělí 16. července

Pondělí jsme zahájili opět v táboře, jako vždycky. Jen rozcvička byla dnes pod vedením AFG, což byl náš nový zdravotník, který dorazil v sobotu večer a v neděli si přebral štafetu od Esterky. Při workshopu jsme vyráběli a zdobili čelenky, abychom měli kam umisťovat svoje orlí pera. Na získávání dalších bodů za ně jsme měli tentokrát čas i odpoledne, abychom jich získali co nejvíc. Po svačině jsme se vydali na stezku lesem, kde bojovníci hledali schovaná zvířátka a na konci si napsali všechna, která si zapamatovali. Některým šel lov dobře, někteří si poněkud pletli zvířata. Večerní čtení a zpívání tentokrát nebylo závěrem dne. Do blízkosti tábora se totiž dostali neznámí muži. Bojovníci se tedy rozdělili na dvě části. Starší šli na výzvědy do lesa. Měli se připlížit k vetřelcům, zjistit, kolik jich je a jaké věci mají s sebou. Po počátečním ostychu nakonec přece jen někteří zjistili alespoň počet vetřelců a i některé jejich vybavení. Mladší bojovníci zatím v táboře hlídali kmenové koně. Ještě, že tu zůstali. Bledé tváře vypadaly strašidelně, a navíc byly velmi chamtivé. Hru si nakonec všichni dobře užili, jen večerka byla přece jen o něco později. Proto jsme si posunuli i budíček :-)

neděle 15. července

Neděle byla dobrodružná. Vydali jmse se na výlet k bledým tvářím. Cestou jsme pátrali po obrazech indiána, který nám postupně sdělil tanou zprávu. Ale popořádku. Nejprve jsme dobíhali železného oře, po pěší tůře jsme dorazili pod hrad Buben, kde chyběl most, který strhla povodeň. No a protože "Indiáni z Hadovky nejsou žádné bábovky", rozhodli jsme se přebrodit. Vzhledem k tomu, že předtím hodně pršelo, bylo vody víc, než jsme počítali. Publikum jsme měli hojné a Mži jsme statečně překonali, opět beze ztrát na životech, pouze některé kusy oblečení vodě podlehly... Na statek do Újezda nade Mží jsme dorazili o hodně později, ale tím nesnáze skončily. Čekalo nás povídání o Keltech, kde jsme si vyzkoušeli, jak žili, a povídání o koních, na kterých se všichni bojovníci svezli. Zpátky nás dovezla už od loni osvědčená Máňa, takže závěrečná bouřka s vydatným lijákem už nás nemohla rozhodit... A co nám tedy sdělila indiánova zpráva? "Nádherné je modré nebe a zelená tráva, avšak nádhernější je mír mezi lidmi." (Omahové)

sobota 14. července

První sobotu měl na povel Pavel Smolka a zavedl nás na bohoslužbu do lesa. S chutí jmse si zazpívali a všechny zaujalo podobenství o Božím požehnání, které Bůh vložil do soboty. Pavel totiž vložil do obálky s nápisem sobota tisícikorunu, což si všichni pamatovali ještě na konci tábora :-) Po obědě a odpočinku každý bojovník dostal orlí pero, které měl udělit jednomu z kamarádů a vysvětlit, proč mu ho dává (o tom jsme si povídali ve skupinkách). No a ještě jsme zkoušeli vymyslet zvíře, které neexistuje, ale nám by se líbilo. Nápady byly pestré a veselé. Místo večeře jsme si opekli buřty, no a samozřejmě nechyběla knížka a zpívání. No a pak už rychle do hajan...

pátek 13. července

Pátek byl ve znamení příprav na sobotu. Někteří náčelníci stavěli teepee, a my ostatní jsme pracovali na čem bylo třeba. Potom jsme si na trička doplnili své totemové zvíře. A jak jsme si nakonec zvířata rozdělili? Červení si vybrali ještěrku, oranžoví orla, modří bobra, zelení hada a hnědí žábu. Odpoledne jsme se vykoupali, abychom na sobotu byli čistí, a pak nás čekala další hra. Úkolem bylo postavit z přírodnin vor a na něm převést hořící svíčku přes Hadovku. Nejnáročnější úkol to byl pro žáby, které sice statečně bojovaly, ale vor se potápěl a svíčka s ním. Zato Modří bobři byli ve vodě jako doma a přeplavili svíčku v rekordním čase 1:05! Večer bylo dostavěno, a tak jsme si sobotu mohli zahájit v teplíčku v teepee.

pondělí 6. srpna 2012

čtvrtek 12. července

Ve čtvrtek ráno nás vzbudila trubka a po rozcvičce a nástupu jsme se hned pustili do práce. Bylo třeba připravit dřevo, pomoci v kuchyni, napumpovat vodu a tak dále. Ve workshopu jsme si nazdobili svá kmenová trička. Odpoledne nás čekala první hra - boj o totemové zvíře. V lese jsme hledali schovaná zvířátka (každý to, které si vylosoval)a podle pořadí, ve kterém jsme se umístili jsme si mohli vybrat své totemové zvíře. Zabodoval hlavně malý Šimi, který jako první našel hnízdo, ve kterém byly schované kachny, a které nikdo dlouho nemohl objevit. Následovala svačina a odchod náčelníků - šli vyjednávat do pevnosti bledých tváří. Ty je ale zradili, zajali a unikl pouze Vakantanka, který dal o zradě vědět bojovníkům a šamanka, která jim opradila, jak vysvobodit a vyléčit raněné náčelníky. Všichni bojovníci byli stateční, a tak jsme se do tábora úspěšně vrátili v plném počtu a beze ztrát na životech :-) Prostě, jak stojí v táborové kronice: "hodně pršelo a byla zima, ale stejně to bylo prima".

Hadovka, aneb bahna 2012-úvod

Tábor máme za sebou, a protože letos bude fotek ještě víc než jindy, bude chvilku trvat, než budou zpracované. Proto jsem se rozhodla nedočkavým rodičům alespoň slovně popsat, jak jsme se měli a co jsme dělali. Tak tedy: Sjelo se nás nakonec o něco méně, než bylo přihlášených, ale ve středu 11.7. v podvečer se na nástupu sešlo 36 indiánských bojovníků a bojovnic, 10 vedoucích a sačemů, velký náčelník Hiawatha, jeho zástupce Vakantanka, šamanka Stojí s pěstí, medicinmanka Ester, obchodník s bledými tvářemi Dan a v neposlední řadě veledůležité osazenstvo kuchyně - Jana, Blanka a Jirka. Byli jsme rozděleni do týmů, zatím podle barev (na zelené, hnědé, modré, červené a oranžové). Tábor mohl začít a u plamenů ohně jsme poprvé otevřeli knížku Pocahontas, která nás provázela celým táborem.

středa 6. června 2012

Velbloudí rafty

Všechno začalo panikou. V úterý jsme zjistili, že nemáme objednané rafty, a tak musíme jet o týden dřív, nebo vůbec. Naštěstí mohli skoro všichni, a tak jsem v neděli 3. června v osm hodin ráno vlakem vyráželi směr Přeštice. V plánu jsme měli pokořit alespoň část řeky Úhlavy. Když jsme se šťastně shledali s Lebedovými, Jardou Bartičkou, čluny, vestami, pádly, barely, pumpami a jinými proprietami, dali jsme se do práce. Napumpovat rafty, převlíct, sbalit věci do barelů (hlavně převlečení a svačinu) a hurá na vodu. Původně jsme se rozdělili na dva týmy. Ty se ovšem už na první zastávce začaly míchat, a tak už postupně nikdo netušil, ve kterém barelu že má svoje věci. Co dál psát, pádlovali jsme, povídali, zpívali, koukali na ptáčky a stromy, občas přenesli nebo stáhli nějaký ten jez, no a, jak je u Velbloudů zvykem, SVAČILI :-) Někteří se (neplánovaně) vykoupali - začal Táda, kterému při skoku do raftu jeho kraj odpružil a teleportoval ho přímo do vody. Ale nezůstal sám. Obzvlášť na posledním jezu byl docela proud, což se stalo osudným Martince, v zápětí Zuzance a než se holčičky převlékly, zahučel tam i Vašík. Ani jsme se nenadáli a den se začal sklánět k večeru. A tak nezbývalo, než zakotvit, rozdělit věci beznadějně smíchané v barelech, umýt a vypustit rafty a hlavně zavolat rodiče a popsat jim cestu, jak se k nám dostanou. Tento bod programu se ukázal být obzvláště náročným, ale nakonec všichni úspěšně dorazili a dorazily. Nedopluli jsme daleko - jenom před Čižice, ale užili jsme si to pěkně. Děkujeme Lebedovým, Bartičkovým a Karlu Hricovi za dovoz a odvoz raftů a všeho potřebného. A děkujeme Pánu Bohu, že nám dopřál příjemné počasí, na které to podle předpovědi vůbec nevypadalo. Pro letošek jsou rafty za námi, ale brzy zase na vodě - AHOJ!

středa 23. května 2012

Robinzonáda 2012 aneb Divoký západ na Severní hvězdě

Vyrazili jsme čtyřmi vozy jednoho parného pátečního odpoledne. Jak už to po pátečním vedru bývá, měl nás čekat studený deštivý víkend. Už za tmy a bubnování kapek dešťové vody jsme třemi povozy dorazili do kempu v Hrádku nad Nisou. Naštěstí zima byla jen trochu a ani toho deště jsme si nakonec příliš neužili. Před námi byly dva dny plné her, klábosení a dobrodružství. Sobotu jsme začali samozřejmě snídaní. Program pokračoval mocnými chvalozpěvy, multimediálním kázáním o Ptahfinderovi a pátráním po tom, co se vlastně bude dít dál. A dělo se. Padání, tápání, jízda na vozíku, plavení se, házení, chytání a mnoho mnoho dalších kuriozit. Také jsme poseděli na trojzemí, místě, kde se zázračným způsobem stékají hranice tří států a proudu řeky Nisy a malého potůčku, který se tak zábavně přesakuje. Večer patřil slavnostnímu slibu početné skupiny Pathfinderů. bylo to opravdu večer, opravdu slavnostní. Bylo hezky, nad ztichlým jezerem planul oheň a nesly se hlasy slibujících. A to je dobře.
Zdroj Robinzonáda 2012
V neděli jsme provedli zatěžkávací zkoušku falšovaného městečka z pravého Divokého západu. Nemyslete si, nebylo to jen střílení ze starých pušek a mladých pistolí, popíjení mléka s Indiány a cowboji a házení tomáhawkem, jakkoli to zvláště některým šlo dobře od ruky. I na kulturu došlo. Výtvarné umění, soulový zpěv a předtím, jako vrchol dne, návštěva věhlasného muzea Karla Maye. Ač nerado, nakonec přišlo jedno větrné nedělní odpoledne. Nasoukali jsme se do čtyř vozidel a po marné zastávce v libercké nemocnici nabrali kurz na Plzeň. Za námi byly dva dny plné her, klábosení a dobrodružství.
Zdroj Robinzonáda 2012

Mise ARAF

Mise ARAF byla ve svém počátku v ohrožení, protože předpověď počasí nebyla valná. Naštěstí jsme ale tuto misi neprohlásili za impossible, ale vezměme to pěkně po pořádku: vyrazili jsme (jak jinak) v pátek odpoledne. Sraz na nádraží jsme někteří sotva stačili, ale v okamžiku odjezdu už jsme byli všichni na svých místecha mířili do obce Holostřevy, kde nás čekala barokní fara. Cílem mise byl především slib pathfindera, který se rozhodli složit naši kamarádi z Divokých včel. Proto tématem byl život známých i neznámých pathfinderů. Páteční večer jsme prožili na nově opravené půdě, za svitu petrolejek a svíček.
Zdroj Mise Araf sobota
Protože jsme dostali i klíče od kostela, využili jsme je a prožili v něm biblickou hru a povídání o povolání (Gedeona i jiných, a hlavně nás). Po svačině jsme si po týmech zahráli hru podle života Kristiana Davida, jednoho z moravských bratří. Následoval výborný oběd (děkujeme všem maminkám i babičkám, které nás zásobily výbornými polévkami a pomazánkami!) a program po družinách. Nás, Velbloudy, čekala opravdu pathfinderovská hra v lese, kdy jsme hledali šifrovanou zprávu. Byla náročná na trpělivost, výdrž a pevnou vůli.
Zdroj Mise Araf sobota
Po večeři už byl připraven slavnostní slibový oheň. Jsme rádi, že jsme mohli být svědky slibu Gabči, Anežky, Klárky, Kačky, Elišky, Dominika, Vojty a Katky s Davidem. Už se těšíme, že snad příští rok budeme skládat slib my, Velbloudi :-)
V neděli nás přivítala zatažená obloha a drobný déšť. Pobalili jsme, poklidili a vyrazili na cestu. Zpáteční vláček nám totiž nejel z Holostřev, ale ze Svojšína. No a od toho nás dělilo asi 8km. Počasí se umoudřilo, a tak jsme si stačili cestou zahrát lístečkovou hru i opéct buřty k obědu. Cesta domů uběhla rychle a v Plzni nás už čekali natěšení rodiče, teplá vana a postel. Mise ARAF byla splněna!

neděle 18. března 2012

20. výprava za kamennými obry do Žihle

Tak nám začal březen a počasí se tváří, že už by mohlo být jaro. Kvůli chorobám, které sklátily některé Velbloudy a také oba Velbloudáře jsme posouvali termín výpravy o týden. 11. března jsme se sešli na nádraží a vyrazili vláčkem do Žihle. Cestou jsme soutěžili, kdo vymyslí víc biblických příběhů, ve kterých hraje nějakou roli kámen. A možná byste se divili, kolik toho Velbloudi vymysleli. Vyhrály po zásluze holčičky, které daly dohromady asi 8 příběhů.
Po příjezdu do Žihle jsme vyrazili po žluté značce k obrovským kamenům, které nesou názvy Dědek a Bába. A protože to v okolí zdaleka nebyly jediné kameny, vyzkoušeli jsme si lezení na kameny všech možných tvarů a velikostí. U Báby jsme dali vydatnou sváču, kterou si někteří opravdu vychutnali :-)
Zdroj 20. výprava Žihle
Pak jsme si zahráli na veverky a kuny. Kuna-Pepa se sice snažil, ale veverka-Táda přesto nasbírala spoustu zásob (nevím, kolik přesně těch šišek bylo, ale myslím, že jistě přes 30 - chcete-li to vědět přesně, zeptejte se Tády :-)
Po několika stovkách metrů jsme ještě došli k viklanu, na který se dá i vylézt. Ale rozhoupat se nám ho nepodařilo.
Cestou zpátky v lese jsme objevili zbytky ledu a pořádně si na rozloučenou se zimou zaklouzali. No a jelikož Vašík vlastní nohou ozkoušel teplotu vody v blízkém potoce, bylo rozhodnuto, že je potřeba stačit dřívější vlak.
Po náročném dostihu jsme nakonec vlak stačili, i když tentokrát to bylo opravdu "s chlupem". A tak nezbývá, než se těšit na příště. O to víc, že v dubnu nás čeká víkendovka!
Zdroj 20. výprava Žihle

sobota 18. února 2012

19. výprava - bruslení

Protože mrazy nepovolily ani po týdnu, v sobotu odpoledne vyrazilo průzkumné družstvo ve složení několika Včel a Velbloudů na zátěžový test na Hracholuskou přehradu. Počasí vyhodnotili jako nevlídné, a tak jsme zvolili variantu mírnější, až odpočinkovou, bruslení na Boleváku společně s rodiči.
Zdroj 19. výprava - bruslení
Nesešlo se nás moc, ale kdo přišel, určitě nelitoval. Sluníčko svítilo (nedá se sice napsat, že by hřálo), ale jinak bylo příjemně. Někdo trénoval bruslení a hokej, někdo budoval opevnění a někdo bombardoval obránce opevnění závějemi sněhu (viď, Pepo!).
Užili jsme si to pěkně a na pořádnou výpravu vyrazíme určitě co nevidět!
Zdroj 19. výprava - bruslení

středa 8. února 2012

POZOR ZMĚNY!

Vzhledem k intenzivním mrazům došlo ke změnám některých termínů.
Podívejte se na kalendář :-)

neděle 22. ledna 2012

Velbloudi na sněhu

Původně jsme chtěli jít do lesa poblíž Plzně. Bylo však poněkud vlhčí počasí. Asi by z nás byli výstavní blátenící. Zato Šumavsko nabízelo naději na sníh. A tak jsme šli, v ruce bob, v neděli ráno na vlak. Měli jsme namířeno do Zelené Lhoty, kde jsme očekávali dostatečnou vrstvu sněhu. Za okny vlaku ubíhala hnědomokrá krajina, ve které jediné bílé plochy představovaly kusy igelitu. Pak se ale v dálce objevily pobělené kopečky a boby se orosily radostí. Sněhu za okny začalo přibývat, avšak když jsme dorazili do Z.L., měla Katka pocit, že ho není na celodenní bobování dost. Nakonec byla spokojená až na Špičáku, kde jsme vystřelili z vlaku a začali hledat, kde nechal tesař otvor na šikmou plochu. Hodný pán z velehorské služby nás nasměroval na šikovně opuštěný kout sjezdovky a pak už to šlo ráz na ráz. A Táda jel z kopečka a vrzaly mu kolečka a Marek frčel bezpečnou rychlostí dolů a Zuzanka řídila bob tím jediným správným směrem a Vašík podnikal hustokruté lety za pomoci vlastnoručně vybudované sněhokosmické rampy a strýček Matěj se stal Mistrem Smyku a Ing. Dominik s hurónským megasmíchem hobloval gravitací zhuštěné vločky sněhu a Vítek nemilosrdně krájel vrstevnice superkolmým šuplerózním řezem. Sněhu bylo jako minulou zimu na sborovém pozemku a tak jsme si výlet opravdu užili.
S.T.Z.velbloud Pepa
Zdroj Špičák