Martinská podkova

Zase po roce jsme se sešli v Borském parku, abychom se vydali po světýlkách na večerní dobrodružství.

Zdroj Martinská podkova

Letos jsme se setkali s devíti více či méně známými tvory, kteří jsou něčím zajímaví. A zkoušeli jsme, jestli zvládneme to, co oni. Zhasit svíčku vodou (jako stříkoun lapavý chytá mouchy), orientovat se podle zvuku jako netopýr, překonávat překážky pozadu jako kolibřík, svázat lana jako pavouk pavučinu ...
Dařilo se někomu lépe, někomu hůř, ale procházka nočním parkem byla fajn. A protože nás na konci čekal diplom a odměna, odcházeli všichni spokojeni.
Tak zase za rok, na jubilejní 10. podkově :-)

Zdroj Martinská podkova

Múzička

V pátek 21. října jsme vyrazili vlakem do Prahy. Náš cíl byla Múzička. Po několika týdenním nácviku jsme se chystali vystoupit s písničkou "Abraham". Největší práci nám dalo sehnat lístky na metro. Zřejmě se v Praze nevyskytují tak velké skupiny dětí :-)
V devět večer jsme měli zkoušku na mikrofon v divadle a pak nás ještě čekala cesta přes devatero přechodů a devatero křižovatek do základní školy Eliáš, kde jsme úspěšně přenocovali.
Ráno jsme opět metrem zamířili do Dejvic do divadla. Trochu jsme si zazpívali a poslechli jsme si úvahu o úspěchu, což bylo hlavní téma letošní Múzičky. Moderátor Karel Bušta nám představil porotu a šlo se na to!
Dopoledne se soutěžilo ve zpívání a recitaci, přes poledne jsme se mohli podívat na vernisáž výtvarných děl našich kamarádů a odpoledne jsme zkoukli několik divadelních představení. To všechno jsme proložili výborným obědem, a několika přestávkami, při kterých jsme se protáhli na blízkém hřišti.
Večer byl krátkých koncert posluchačů konzervatoře a slavnostní vyhodnocení. Protože nás velký počet vystupujících zařadil do kategorie "sborovka", do které kromě nás patřila už jenom parta ze Smíchova, bylo to 50 na 50. A bratrsky jsme si to rozdělili. První místo porota udělila Smíchovu, v hlasování diváků jsme dopadli lépe my! Den to byl náročný, ale moc a moc zajímavý.

Zdroj Velbloudi Muzička

V neděli jsme si program rozdělili. Včely zamířily na Petřín a naším cílem byl Toulcův dvůr. Provázela nás po něm a jeho okolí Eva, která nás vzala na opravdický lov! Vydali jsme se do lužního lesa a tam jsme lovili drobné živočichy, kteří žijí ve vodě. Někteří vypadali na první podhled nenápadně, ale pod lupou už byli zajímavější. A co teprve pod mikroskopem!!! Lovecká vášeň posedla všechny a nebýt velké zimy, asi bychom lovili dodnes :-)
Cestou zpátky jsme si prohlédli ještě domácí zvířata a dokonce tajnou chodbu (protože statek byl původně tvrzí, a úniková cesta vedla až k potoku Botiči). Čas už se pomalu nachyloval a tak jsme se naobědvali a rychle mířili na "hlavák", odkud jsme jeli zpátky domů, do Plzně.

Drakiáda?

...To bývá v posledních letech synonymum pro krásné počasí a naprosté bezvětří. Stejně tomu bylo i letos. Nikoho by asi nenapadlo, že 2. října bude 25°C a slunečno. Bylo. Dráčci nelétali (jen vytrvalým běžcům), ale rakety z PET lahví ano, a tak bylo na co se dívat.
Když David odměnil všechny házecími letadélky a opekli jsme buřty, ještě nás čekal souboj v kuličkách.

Odnášeli jsme si všichni nafukovací balónky a pěkné zážitky. Těšíme se, že třeba za rok zafouká...

Za pohledem orlů

Začal nový školní rok a s ním i schůzky Velbloudů. Ještě před první z nich jsme vyrazili na výpravu. Sešli jsme se v KVK centru a odtud vyrazili přes pole směrem na Radčice. Protože nás letos čeká INDIÁNSKÝ ROK, začali jsme jako správní sběrači a lovci. První hra byla pro sběrače - kdo během cesty najde a sebere víc plodů? Od každého plodu se počítal jen jeden. Kdyby šlo o celkové množství, určitě by vyhrál Marek, který hrdinsky vláčel batoh naplněný žaludy. (Ve škole totiž sbírají zásoby pro lesní zvířátka.) Takhle měl nejvíc bodů Tadeáš, který posbíral 11 druhů plodů.

Další hra byla lovecká - všechny Velbloudy čakala stezka lesem, kde byly čísly označeny obrázky zvířat a některé stromy a rostliny. Úkolem bylo všechno označené vystopovat a správně pojmenovat. Úkol to byl náročný, někteří si pletli datla se strakapoudem, zajíce s králíkem a srnce s jelenem. Stejně bodů za "poznávačku" mělo hned 5 Velbloudů, v lepším čase je získal Matěj a Vítek. Trénovali jsme samozřejmě také míření při hodu šiškami na cíl a výdrž při pochodu k rozhledně.

Výstup na rozhlednu Sylván jsme všichni zvládli a odměnil nás rozhled, který opravdu stál za to. Celá Plzeň ležela před námi, jako na dlani. A sluníčko jí opravdu slušelo :-)

Když jsme se vrátili nohama na pevnou zem, stačili jsme před návratem ještě pás her a nanuka. No a pak už nás autobus zavezl zpátky do "KVKčka". Na to, že jsme vlastně vůbec neopustili Plzeň, to byla docela dobrodružná výprava. Tak zase příště...

Zdroj Sylván

Hadovka 2011 - výcviková základna NASA

Ve čtvrtek 7.7. 2011 jsme se ocitli na výcvikové základně NASA a museli jsme podstoupit "přijímač". Jakmile bylo jasné, že se jako kadeti můžeme uplatnit, mohli jsme se ubytovat. Na nástupu jsme se dozvěděli, že nás čeká výcvik pro let do vesmíru. Hned první noc jsme prošli křest ohněm, nebo spíš bouřkou. Byla opravdu vydatná, ale naštěstí se obešla bez následků.

V pátek jsme byli rozdělení do posádek jednotlivých lodí a čekala nás fyzická příprava. Velitelem dne byl Honza Foltýn. Ráno jsme si v posádkových barvách připravili "uniformy" a odpoledne jsme na jednotlivých stanovištích trénovali dovednosti, které se nám budou ve vesmíru hodit. Na nástupu jsme podle výsledků v soutěži obdrželi do týmu vždy určité množství speciálního supervýkonného paliva TXT. Slavnostně jsme ho nasypali každý do svého palivového článku a žárlivě sledovali výsledky ostatních. Večer nás překvapila svým vysíláním televize KUK, která kromě jiných zpráv a neodolatelného počasí přinesla také varování, že se k Zemi plíží asteroid a zjišťuje se jeho dráha...možná bude náš výcvik potřeba dřív, než se zdálo...

Sobotu měl na povel Ivan Michalec a při zamyšlení nám vyprávěl o tom, že každý tým má nějaký "slabý článek", ale právě o to jde, abychom se uměli přizpůsobit jeden druhému. Každá posádka se zamýšlela nad jedním ze setkání Pána Ježíše s někým "slabým". Také bylo naším úkolem příběh pantomimicky zahrát tak, aby ho ostatní posádky poznaly. Docela jsme si to užili. Zejména Vašek Vondrášek v roli anděla byl neodolatelný :-) Vymýšleli jsme název týmu, pokřik, vyrobili jsme si raketu a večer TV KUK přinesla jednoznačný ortel. Srážka asteroidu se Zemí je nevyhnutelná a proto je třeba najít místo, kam by lidé mohli odletět a žít tam místo na Zemi...

Zdroj Den druhý - tmelení posádek

Neděli jsme věnovali průzkumu nejbližšího okolí - tedy sluneční soustavy. Absolvovali jsme cestu po ní hned dvakrát v trochu odlišných hrách a všichni jsme zvládli také "let na lanovce". Ale výsledek našeho snažení byl nulový - ve sluneční soustavě není místo, kde by lidstvo mohlo žít. Budeme muset letět dál...

Zdroj Den třetí - let sluneční soustavou

 
Pondělí měla na povel Janička a zavedla nás na planetu "Hatí". Při různých činnostech jsme si vyzkoušeli, že je-li někde větší tíha, je to docela nesnáz. A že ani balónek naplněný héliem, který by nás nadlehčoval, nám úplně nepomůže. Planeta Hatí tedy také nebude cílem naší mise.

Zdroj Den čtvrtý - na planetě Hatí

V úterý nás čekal výlet na planetu X7 z galaxie M31. Začali jsme přesunem pomocí mezigalaktického modulu Máňa. Dále jsme pokračovali po svých a cestou měli hned dva úkoly. Jednak sbírat padající meteority a jednak být připraveni na radioaktivní poplach. Byl-li vyhlášen, musela celá posádka nasadit respirátory a chytit se navzájem za ruce - a to vše do 10 vteřin. Navíc bylo naším úkolem hledat co nejzajímavější nerost, který bychom přivezli z planety X7 jako vzorek zpět na Zemi. Počasí bylo krásné, a tak jsme bez nesnází zvládli cestu až na koupaliště, kde nás čekalo krátké koupání a oběd. Také zde každá posádka dala dohromady meteority, které cestou nasbírala. Na každém z nich bylo pořadové číslo a písmeno. Pokud měl některý tým jedno číslo vícekrát, mohl měnit s ostatními. Pak jsme se část cesty vrátili do kláštera Teplá, který jsme si prohlédli. Nezbytností bylo pozorně naslouchat výkladu, protože jsme obdrželi křížovku, kterou vyluštil jen ten, kdo věděl o klášteře co nejvíc. Tajenkou křížovky byla rada, jak rozšifrovat nápis z meteoritů. A pak už nás naše věrná Máňa vrátila zpět do naší Galaxie, sluneční soustavy, na planetu Země, do Okrouhlého Hradiště. Uf! Mise byla náročná, ale opět nevedla k výsledku. Po rozšifrování jsme všichni zjistili, že na planetě X7 je obrovská radiace a k životu tedy také není možný.

Zdroj Den šestý - planeta Veritas

Ve středu jsme pod vedením Hanky a Moniky navštívili planetu Veritas a ve čtvrtek nás Jirka navigoval na tři planety obklopující hvězdu ypsilon Eridany. Zahráli jsme si spoustu pěkných her a bojovek, ale žádná planet nebyla vhodná k životu.

Zdroj Den sedmý - Epsilon Eridany a její planety

Už nás přepadala malomyslnost. Dopad asteroidu se blížil a řešení nikde. V noci nás ale svítící planetární modul odvezl na oběžnou dráhu, kde jsme postupně nashromáždili vzorek meziplanetární hmoty. V cíli jsme zachytili dva signály neznámé civilizace. Menší děti spatřili svítící tyč s číselným kódem a větší kadeti uviděli létající talíř, který blikáním předal také zprávu. Podaří se nám ji rozluštit?


Hned v pátek ráno nás Pavlínka provedla rozcvičkou a pak už jsme s užitím „nasáckého“ superpočítače získali klíče k oběma zprávám a po rozluštění už nám bylo jasné, kam budeme směřovat. Planeta NEDE u hvězdy Riegel v souhvězdí Orion. Konečně víme, kam směřovat! Špatná zpráva byla, že planeta je tak daleko, že ani jedna z posádek tam nemůže se svým palivem doletět. Nezbývalo, než spojit síly. Všichni kadeti začali stavět společnou superloď. Ukázala se ještě nepřátelská skupina černých koček, která chtěla uchvátit loď jen pro sebe, ale tu jsme v lítém boji úspěšně odrazili. Po večeři nás navštívil tým „Astrobusu“, který nás seznámil s krásami vesmíru, a pak již nezbývalo, než vložit všechny palivové nádrže do lodi a odstartovat….

Pozdě večer se rozjasnilo nebe a mohli jsme se podívat na krásy některých nebeských těles opravdu „na vlastní oči“.

V sobotu během snídaně jsme se ještě mohli podívat na Slunce a jeho skvrny. A pak už si s námi Vašek povídal o tom, jak se liší planeta Nede a Eden, který byl na naší planetě původně. Prožili jsme moc příjemné chvíle zamyšlení nad Božím slovem uprostřed lesa, samozřejmě proložené písničkami. Protože sobota byla také poslední den tábora, našli jsme si chvilku i na popovídání ve skupinkách, abychom probrali, co se komu líbilo, nelíbilo, kdo nás na táboře překvapil a tak vůbec…jaký ten tábor byl. Odpoledne bylo ve znamení písniček a celkového vyhodnocení a večer zaplál poslední táborák…

Zdroj Den devátý - planeta Nede nebo Eden

Ráno nezbývalo než sbalit a vyrazit k domovu, protože tábor Hadovka 2011 byl minulostí. Tak zase za rok!

Rozloučení

Závěrečný program byl za námi a z Velbloudího roku už zbývala jen poslední, ale o to důležitější kapička. Svitek, který jsme získali na hradě Rabí, jsme stále měli my. Jak ho dopravit Jeho výsosti Vladanovi? Nevěděli jsme, ale poradili jsme si. On nám celý rok psal dopisy, a tak jsme napsali i my jemu. Že svitek máme, ale nerozumíme mu, neboť je psán nám neznámým písmem. Vladan odpověděl obratem. Slavní a udatní rytíři řádů Ostrých mečů a Dračích jezdců! Vaše poslední zpráva mne naplnila radostí! Svitek zákona Božího je tedy objeven?! Budu ho moci studovat a spravedlivě vládnout, jako Jošiáš! Písmem hebrejským také nevládnu, jako vy, ale mám spolehlivé písmoznalce, kteří mi pečlivě slovo za slovem vše přeloží. Těším se na setkání s Vámi, svými rytíři, třetího dne po svatém Janu LP 2011. Vladan, Král a Vládce Stříbrného Království Třetího dne po svatém Janu jsme tedy byli připraveni na audienci. Nastoupili jsme ve slavnostních pláštích, se štíty a samozřejmě se svitkem. Král Vladan se skutečně dostavil!

Zdroj schůzky duben-červen

Pochválil nás za získání svitku a královsky nás za naše úsilí odměnil! Měli jsme i čas mu povyprávět, co jsme za celý rok prožili a dokázali a jak naše cesta do Svaté země proběhla. Rozloučili jsme se naším závazkem "věrni Králi zůstaneme!" a nemysleli jsme jen krále Vladana. A byl konec naší poslední letošní schůzky rozloučili jsme se s králem i spolu navzájem. Ale na smutnění není čas, protože nás čeká co? No přece tábor!

Zdroj schůzky duben-červen

Závěrečný program

K běžnému roku Velbloudů už tradičně patří i závěrečný program. Zveme na něj rodiče, babičky, dědečky, kamarády, strýčky a tetičky ze sboru a vůbec všechny, které zajímá, co jsme celý rok podnikali. Společně s Divokými včelami a s Broučky jsme tentokrát program sestavili tak, že každá družinka měla vyplnit svou čtvrthodinku.

Zdroj závěrečný program

My jsme nacvičili kratičké divadlo o tom, že i nás dneska může čekat boj s drakem, a dokonce každý den a doplnilli jsme ho písničkami a hudebním přednesem. Broučci nás seznámili s Klubem Pathfinder a také s tím, co celý rok podnikali. No a Divoké včely měli (nebo měly?) připravenou soutěž - podle popisu o obrázků, které se postupně odkrývaly jsme měli poznávat hrady a zámky. A kdo první poznal, vyhrál med! Po vstupu Davida Čančíka - vedoucího Klubu Pathfinder jsme ještě mohli zavzpomínat nad výběrem fotek z celého roku. A to nejlepší přišlo nakonec. Jednak jsme za celoroční práci dostali odměny a ještě jsme měli připravenou zmrzlinu pro všechny hosty. No co byste řekli? Zbyla i na nás!!! :-)MŇAM

Zdroj závěrečný program

Cesta do Svaté země

Zdroj Expedice - rafty

Naše cesta za svitky se chýlila ke konci. Čekala nás ale ještě jedna velká překážka – do Svaté země bylo nutné se přeplavit! Na tuto náročnou výpravu jsme se vydali v pátek 17. dne měsíce června LP 2011. Moře nám nahradila řeka Otava. Na ohnivých ořích jsme dojeli do královského města Sušice, a tam rozložili první rytířské ležení. Po noci plné deště nás přivítalo přívětivé ráno a po vydatné snídani jsme se nalodili a pluli směrem ke královskému hradu Rabí. Někteří z nás pluli bez nesnází, některé lodice občas uvízly (hlavně ta naše :-) a počasí nám ukázalo svou méně vlídnou tvář. Zpočátku jen kapalo, pak už pršelo a nakonec lilo. Druhé rytířské ležení jsme rozbyli za deště pod hradem Rabí. Po obědě jsme se podle rad z dopisu Jana Palečka ze Stráže, který jsme během cesty obdrželi, vydali na hrad. A skutečně, ve sklepení hradu tohoto jsme bez nesnází objevili svitek, za kterým jsme celý rok putovali. Náš úkol byl tedy splněn a my se bez výčitek mohli vrátit zpět. Návrat byl proti plánu urychlen, ale počasí si nedá poroučet. Ještě jsme se v podhradí ovocnými knedlíky posilnili, všechno spěšně zabalili a na železných ořích se vydali zpět. A to k lítosti rytířů, ale všeobecné radosti rodičů a nakonec i Velbloudářů :-)

Robinzonáda 2011

Na letošní Robinzonádu jsme se vydali sice do Vlastějovic u Zruče nad Sázavou, ale ve skutečnosti jsme se dostali do Palestiny v roce 1187, kdy muslimský vládce sultán Saladin bojoval čestně a rytířsky s králem Balduinem IV. o Jeruzalém. Všichni Pathfindeři s eproměnili ve vojáky kříže (modrá a bílá armáda) nebo půlměsíce (červená a černá armáda). Velbloudů jelo devět, takže se rozdělili mezo bílé, modré a červené bojovníky. Každou z armád čekal jiný program, takže když jsme se sešli, bylo si o čem vyprávět. Už v pátek večer se křesťanští bojovníci plavili na raftech přes řeku a čekal je pěší přesun zpátky do tábora, "muslimové" hledali tajné schránky v táboře a dávali dohromady jejich obsah.

Zdroj Robinzonáda - sobota

V sobotu dopoledne po duchovním zamyšlení, které provedl v křesťanském táboře mnich a v muslimském nejvyšší mulla, se armády rozdělily. Modří bojovali proti červeným v osobních soubojích a bílá armáda se proměnila v karavanu, která nese zásoby do obleženého Jeruzaléma. Cestou je napadli černí a snažili se zásoby uloupit. Bylo jich velká přesila, ale bílí zvítězili! Po vydatném obědě nás čakal další program. Tentokrát jsme se učili spolupracovat - červení a bílí vytvořili společné týmy a museli přes překážkovou dráhu přenést krabice tak, aniž by se pustili. Černí a modří si vyzkoušeli stavbu vodovodu a štafetou měli přenést co nejvíce vody. Na podvečerní zamyšlení se kněz a mulla vyměnili a vyprávěli nepřátelským vojákům o svém náboženství. Noční hra byla náročná. Šlo o to proniknout nepozorovaně do Jeruzaléma a pronést život, nebo dokonce zásoby (svítící tyčinky). Ale muslimští vojáci, které tentokrát představovali vedoucí, byli bdělí a zákeřní, takže málokdo prošel!

Zdroj Robinzonáda - neděle

V neděli po snídani jsme za táborem objevili opravdový Jeruzalém a zanedlouho o něj vypukla lítá bitva. Naštěstí padlých nebylo mnoho :-) Tak jako v roce 1187, i v roce 2011 se armády rytířů kříže a půlměsíce rozešli smírně. Saladin umožnil volný přístup všem poutníkům do Jeruzaléma a nebylo už tedy pro co válčit... Domů jsme jeli unavení, ale plní zážitků a už se těšíme na příští Robinzonádu!

Zdroj Robinzonáda - neděle

Volfštejn

Za krásného slunného dne třetího měsíce dubna se výprava naše k dalšímu hradu ubírala. Počátek cesty zraněním odvážné panny Martiny byl zkalen, ale dále už žádné nástrahy nás nečekaly, krom kilometrů nesčíslných. Všichni rytíři správnou cestu našli a až k hradu Volfštejnu se dobrali.

Zdroj 16. výprava - Volfštejn

Zdi jeho již podlehly zubu času, ale věž jeho stále strmí do výšky 23 metrů a síla zdí jeho úctu k stavitelům budí. Hrad jsme si prohlédli, vydatný oběd pojedli a dokonce poklad skrytý našli (prý dnešním jazykem "keška" se nazývá a lidé s mašinkami podivnými ho hledají). Po krátkém odpočinku jsme na cestu zpáteční vyrazili, neboť na dlohou cestu času nebylo mnoho. Všichni Velbloudi statečně urazili celých čtrnácte kilometrů a domů se zdárně navrátili...

Zdroj 16. výprava - Volfštejn

Homberk, nehomberk

Další naše výprava vedla na hrad Homberk. Je tak tajný, že není ani na mapě. A je tak tajný, že jsme ho ani nenalezli, ale nepředbíhejme... Za krásného slunného počasí jsme sesedli z ohnivého oře ve vsi zvané Mešno. Naše cesta vedla lesem, kolem potoka, ledu ještě všude plno. Protože správný rytíř musí stále svůj postřeh a obratnost pilovat, trénovali jsme přesnost zásahu (na šiškách), postřeh (na sbírání papírků s čísly) a dobývání hradů (na dobývání pařezů :-).

Zdroj 15. výprava - Homberk

Cestou jsme divokého zajíce spatřili, také srnec před námi utíkal a řadu ptáků lesních jsme slyšeti mohli. Protože jsme ale omylem z cesty sešli, čekala nás nelehká volba: Vydáme se ještě na hrad Homberk, anebo na ohnivého oře zamíříme, který by nás jinak k domovu nedovezl. Rytíři Václav a Vít chtěli hrad dobývat, ale my ostatní jsme k domovu mířiti chtěli. Hrad Homberk tedy stále na nás čeká, je-li vůbec nějaký :-)

Konečně se naše výprava dobrala až do slovutného města Padovy. Abychom něco moudrosti získali, zdejší univerzitu jsme navštívili. Čekaly nás náročné úkoly a znalosti svoje jsme notně prověřili. Odměnou pro nás stal se diplom magister všeho umění. Nyní jsme tedy rytíři dokonce vzdělaní!

Zdroj schůzky leden - březen

Dále jsme zamířili do známého města Venetia, česky řečeného Benátky. Město toto je zvláštní. Místo ulic má kanály plné vody, a na nich namísto vozů lodě plují. Ještě před městem jsme potlučeného a zbědovaného rytíře našli. Loupežníci ho přepadli a dokonce zrak jeho poškodili. Rozhodli jsme se k lékaři ho dopraviti a lektvar nějaký mu opatřiti. Když byl rytíř uzdraven, přeplavili jsme se s ním opět zpátky benátskými kanály. Město Benátky je překrásné. ale pokud jde o další směr cesty, radu jsme v něm nedostali. Proto se vydáme směrem na jih - k moři.

Zdroj schůzky leden - březen

Vodní hrad Švihov

Zdroj 14. výprava - Švihov

Slavní a udatní rytíři řádů Ostrých mečů a Dračích jezdců! Že jste hrad můj navštívit ráčili nesmírnou poctou pro mě jest. Snažně doufám, že sídlo moje zalíbilo se Vám a že ještě mnoho udatných skutků vykonáte. Nejen pověst o vítězném boji Vašem s Černým rytířem Vás předchází, nýbrž i zkazky o úspěších stopařských a loveckých. Najmě o slavném honu na medvěda zlého, obludu to chlupatou, obrovitou a zákeřnou, kterýžto hon zakončili jste naprostou zkázou jeho. Protože víc jak pět set let dopřáno mi není lesy moje navštěvovat, zpěvu ptactva naslouchat a divočáky své lovit, s prosbou se na Vás obracím velikou. Pokud ráčíte mi vyhověti, zavítejte do mých lesů pod dvorem mým, jež se Kamýk zove. Zprávu mi poté podejte, zdalipak a jaké zvěře lesní i ptactva nebeského druhy tam přebývají. Ať na vlastní zraky své spatříte je nebo pouze stop naleznete, seznam mi prosím vyhotovte a do kláštera v Horažďovicích zašlete. Ať Vaše kroky zdar provází a dobrá vůle Vaše dny naplňuje. Půta Švihovský z Rýzmberka a ze Skály, nejvyšší sudí království Českého Další výprava naše za poznáním a dobrodružstvím na hrad Švihov zamířila. Hrad tento dobyli jsme společně s rytíři řádu Divokých včel. Mnoho pověstí o něm jsme vyslechli a dokonce výše uvedené psaní od samotného majitele hradu nás čekalo. Podle přání pana Půty jsme jeho lesy prošli a zvěř jeho prohlédli. Vše se v naprostém pořádku nachází, o čemž jsme ho následně zpraviti mohli. A výpravu zdárně zakončili.

Zdroj 14. výprava - Švihov

Hrad Dietrichstein

Stáváme se stále slavnějšími, snad nás úkoly, které cestou dostáváme neodkloní od hlavního cíle - cesty do Svaté země! Zpráva o záchraně vesnice se dostala až k sluchu Korutanského vévody. I on nás požádal o pomoc. Na hradě Dietrichstein, jenž již řadu let pustý ležel, se usadil loupeživý rytíř (hanba jeho jménu) a zle sužuje celé okolí. Podaří se nám tento hrad dobýt? Hrad jsme úspěšně dobyli, a to dokonce v klubovně :-) Hradby padly. Pověst o dobytí hradu LP 1334 však hovoří o pokladu, který zde obránci zakopali a dosud jej nikdo nenašel. Vydáme se ho tedy hledat... Cesta za pokladem byla dlouhá, ale její nástrahy jsme zdolali a poklad objevili! A nyní vzhůru, neboť město Padova nás již čeká!

Zdroj schůzky leden - březen

Výprava na hrad Lopata

Zdroj 13. výprava - Lopata

Hned na počátku naší pouti jsme museli překonat lehce rozvodněný divý tok Kornatického potoka, což jsme naštěstí bez úhony zvládli. A jakmile se výprava nás, rytířů Stříbrného království vzdálila do zasněžených lesů, obklopilo nás jejich velebné ticho a my se mohli nerušeně věnovat pozorování stop divoké zvěře. Zasněženou krajinou jsme doputovali až na to, co zbylo z někdejšího hradu Lopata. Posvačili jsme a než jsme se vydali na další cestu, zastihla nás zpráva poddaných nedaleké vesnice. Vkládají v nás prý veškěrou naději, že je zachráníme před divokým medvědem, který se předčasně probudil ze zimního spánku a nyní jim trhá ovce a i samotné lidi ohrožuje na životě. jako správní rytíři jsme se nemohli nechat zahanbit a vyrazili jsme po stopách divokého tvora. Stopa nám chvílemi mizela, ale nakonec jsme zdárně medvěda našli a několika ranami skolili. Za slávu Stříbrného království!

Po Vánocích

Podle přání rakouského markraběte jsme několik týdnů pilně cvičili a své úsilí završili vánočním programem, který byl k vidění 18. prosince Léta Páně 2010. Hra o narození našeho Pána se vydařila, což nám potvrdil i dopis, který jsme zanedlouho obdrželi od samotného krále: Rytíři Stříbrného království! Obdržel jsem právě list z Vídně od markrabí rakouského, Jindřicha II. Jasomirgotta. S velkou radostí mi oznamoval, jak převelice nádherné bylo vánoční představení vaše a jak oslavena byla díky vám pověst království našeho. Avšak vídeňské zastavení vaše končí a vám bude ubírati se dále po cestě za svitky zákona Božího. Přes hory převysoké alpské cesta vás zavede do země vlašské. V město Padovu dojdete a na slovutném učení vysokém rytíře Jana Palečka ze Stráže vyhledáte, jenž tam na studíích dlí. On vám bude nápomocen radou jak a kudy si na vaší cestě počínati. Kéž vás na vaší cestě doprovází požehnání a zdar! Vladan Král a Vládce Stříbrného Království A tak se nedlouho po svátcích Vánočních naše rytířská výprava vydala přes nehostínné horské štíty směrem k zemi vlašské.

A jejda!

Nějak jsme opoměli Vás, naše věrné příznivce :-)), potěšiti zprávou, jak se nám, rytířům Stříbrného království na naší cestě do Svaté země daří. Již mnoho vody uteklo řekou Hadovkou od posledního našeho psaní. Nyní tedy chybu svojí napravíme a zpravíme Vás, kterak se nám na naší cestě dařilo a daří:

Vídeň

Zdroj Pro fotky klikněte zde

Během jedné ze schůzek jsme se z dopisu dozvěděli, že naše cesta do Svaté země začne ve městě Vídni. Pověst o nás nás ale předběhla, protože o pouhý týden později jsme obdrželi tento svitek: Vyslanci krále Vladana I.! Podle mých zpráv se chystáte navštívit naše sídelní město – Vídeň. Jsem tím velice potěšen a je mi ctí Vás uvítat u svého dvora. Zajisté víte, že Vídeň je, kromě jiných půvabů, proslulá i vánočními trhy a hrami. Jimi se snažíme každoročně uctít narození našeho Spasitele. Uvítali bychom, kdyby Váš rytířský řád rovněž sehrál nějaké vánoční přestavení a zpestřil tím oslavy u našeho dvora. Velmi se těšíme na Vaší návštěvu a doufáme, že naše přání nezůstane oslyšeno! Jindřich II. Jasomirgott Markrabě Rakouský ...A tak jsme se pustili pilně do nacvičování vánoční hry, abychom pana markraběte nezklamali. A týden před Štědrým dnem jsme předvedli, co jsme se naučili. Snad byl Jasomirgott spokojený...

Mikulášská

Mikulášské odpoledne

Na začátku prosince, jak už to tak bývá, se ulicemi procházejí podivně oblečené postavy. Tantokrát zavítali i k nám, a tak jsme si s nimi s chutí zasoutěžili, opekli buřtíky, podívali se na pohádku a někteří si i něco odnesli. Bylo to fajn a když kliknete na obrázek, uvidíte to na vlastní oči :-))