Světýlka

Skupinky byly po dvou nebo po čtyřech. Šli jsme na různý hrady, měli jsme mapky a podle těch jsme hledali cestu od 1 do 10. V naší skupině byli: Vašík, Lucka, Eliška a Zuzanka. Na jednom hradě jsme hráli kostky a porazili jsme Ivánka, na Karlštejně jsme hledali truhlu a v ní drahokamy na korunovační klenoty, na Pražském hradě nás čekal alchymista a míchali jsme elixír, na Pernštejnu jsme hledali erb podle příběhu, který nám vyprávěl Míša. Pak jsme sestavili obrázek Křivoklátu, na Bouzově jsme poznávali pohádky, které se tam natočily. Všechny jsme poznaly. Když jsme došli do cíle, kde byl i start, tak kluci a nějaký holky dělali ohňostroj. Ale viděli jsme i velkej ohňostroj na Borských polích. Nakonec jsme dostali svítící tyčinku a diplom a pak jsme šli do tělocvičny. A to je konec příběhu o světýlkách :-) P.S. Chcete-li vidět i jiné fotky, klikněte na obrázek:

Martinská podkova

EXPEDICE Klatovský byznys

Při první části jsme dělali rodiny. Pak, jak jsme byli rozdělení na rodiny, tak jsme soutěžili. Nejdřív jsme odpovídali na otázky a my jsme jenom čtyři nevěděli. Třeba jak byl vysoký Goliáš a kterému králi psala na zeď ruka. Podle toho, kterou jsme si vybrali odpověď jsme zvedali písmenko. Ještě jsme taky měli dědečka s babičkou a ty nám mohli při hře jednou poradit. Ale nakonec nám nikdy neporadili. Jmenovali jsme se "Modrá ADRA" - podle triček a pak jsme si dali jméno Pinďovi. Po obědě jsme byli v parku a tam jsme plnili úkoly. Okolo nás bylo jako moře plný žraloků a tam jsme nesměli jít. Stáli jsme na celtě a měli jsme jí otočit naruby,i když jsme byli na ní. A Honzík s Martínkem byli jako bráchové, ale v úplně jiný rodině. Ale pořád lezli k nám za Kolouchem a já jsme jim podávala ruku, aby se jí chytli.Oni byli Oranžová ADRA. A vyhrála Eliška, a ti byli Blekovi, protože měli černý trička. A ještě jsme stěhovali kostičky takovým roztahovátkem. To mělo čtyři konce a nás bylo pět, tak jeden nešel. Večer jsme byli po rodinách venku a hledali jsme podle mapy různý podivný postavy. Ty nám dávali úkoly. Byla tam čarodějnice, čert, pak nevim a pak byl Mikuláš. V neděli jsme sportovali a jenom dvakrát jsme prohráli ve florbalu a v ping-pongu jsme vyhráli, všechny jsme porazili a ve stolním fotbálku taky. Po obědě bylo vyhodnocení a byli jsme třetí s Divokým západem. A pak jsme dostali odměny. CDčko, světýlko na klíč a já jsem si vybrala bublifuk a pět bonbónů. Na nádraží jsme hráli hru "Papeži, papeži" a honičku. Předtím jsme dali batohy na hromadu. A pak jsme jeli vlakem domů. Ve vlaku jsme hráli kvarteto. Pak jsme vystoupili a šli jsme domů s rodičema. Družstva, která tam byla: černá, bílá, modrá, oranžová, dvě žlutý a červený. To jsou všechny barvy. A to je všechno. Zuzanka Breuerová P.S. fotky si můžete prohlédnout ZDE

Drakiáda 2010

Jeli jsme na Drakiádu. A tam jsme pouštěli draky. A házeli jsme letadla. A nakonec jsme po sobě házeli šípky a blumy. A pak jsme jeli domů. A abych nezapomněl, taky se rozdávaly balónky. S héliem. A posílali jsme je po provázku, jako lanovkou. Já jsem tam měl pět balónků, samozřejmě, že jsme je pak sundali, i draka :-)

Vítek Breuer

Nový školní rok

Co je nového u Velbloudů v letošním školním roce? Je toho dost. Hlavně nnám do party přibyli noví kamarádi: Dominik, Vašík a opět po čase zase Kamílek, takže je nás rovných 12. A co budeme letos podnikat? Na táboře jsme se stali rytíři Stříbrného království a král Vladan I. nás opět potřebuje. Během první rytířské hry jsme našli Vladanův dopis:

Rytíři Stříbrného království!

Uteklo mnoho vody v řece Hadovce, co jsme se viděli naposledy. Vrátil jsem se na trůn a rozhodl se, že budu co nejlepším králem, abych svým poddaným byl k užitku.

Jako každý den jsem i dnes otevřel Bibli. A dnes jsem nalezl příběh, který mne obzvlášť oslovil! Judský král Jóšiáš při opravě Hospodinova chrámu nalezl svitky Božího zákona. (2. Královská 22) Podle tohoto zákona vládl království a byl mu požehnáním.

I já bych chtěl být dobrým králem, a nalézt svitky Božího zákona. Protože mne ale váží vladařské povinnosti a nemohu se vydat na tak dalekou cestu sám, obracím se na vás – své statečné rytíře. Vyhledejte mi, prosím, svitky Božího zákona. Budu-li je mít při sobě, jistě budu dobrým panovníkem, a to i vaší zásluhou…

Kéž vás na vaší cestě doprovází požehnání a zdar!

Vladan I.

Král a Vládce Stříbrného Království

A tak nás čeká cesta do Svaté země, kde budeme pátrat po svitcích. Během druhé rytířské hry jsme objevili informaci, že prvním cílem naší cesty bude Vídeň. Tak nám držte palce, ať tu cestu plnou nástrah zvládneme a svitky nakonec objevíme!

Velbloudi

Tábor Hadovka 2010

Protože se ani moc nedá do jednoho článku napsat všechno, co jsme za ten týden stihli, vezmeme to alespoň stručně: Ještě před začátkem tábora nám všem přišel dopis od královny! Že jste ještě nikdy dopis od královny nedostali? A to my zase jo! A představte si, žádala nás o pomoc. Protože král Stříbrného království byl zákeřně zajat Černým rytířem a ona sama unikla jen o vlásek! Prosila nás, abychom se připojili k ostatním rytířům a pážatům. No a jelikož jsme všichni v té době již byli panoši, neváhali jsme a zamířili směr Okrouhlé hradiště, ležení rytířů Stříbrného království. A tak nás v neděli 18. července přijelo osm panošů a hned jsem se dali do práce. Museli jsme vymyslet každý svůj erb, název a vlajku svého rytířského řádu a jeho pokřik. Rytířské řády jsem ustavili dva: Ostré meče, do kterých patřili Martinka, Pavlík, Honzík Klimeš a Vítek a Dračí jezdce, mezi které patřili Nikolka, Zuzanka, Matýsek a Honzík Špeta. A pokřiky? "Ostré meče k cíli letí, neminou a vždy se trefí!" tak to volali na každém nástupu modře oblečení bojovníci a oranžoví Dračí jezdci skandovali: "Draci a dračice jedou, oheň a plameny vezou!" V pondělí nás hned dopoledne v ležení navštívil pan Makoň a vyprávěl nám o záchranné stanici ohrožených živočichů. Dokonce nám jich několik přivezl i ukázat. Výra Kubu, puštíka Rozárku a kavku. Po jeho odjezdu jsme se pustili do práce, abychom připravili dřevo pro kuchyni i na táborák. Pak nás čekal výborný oběd a odpoledne vyrábění štítů. Povedli se nám moc! Posuďte sami :-)No a večer některé z nás čekala první hlídka. Úterní ráno bylo opět zpestřeno návštěvou, tentokrát jsme si s kamarády z UHÚLu povídali o tom, jak je pro nás les užitečný a kde všude nám pomáhá. Zahráli jsme si bi nějaké hry a dostali jsme i něco na památku :-) Po obědě jsme se vydali na lov. Na začátku nás čekal hon na vlky. Střídali jsme se, kdo bude vlk, honec a lovec. Terén byl jak ve Vietnamu, někteří i pohřbili gumovky, ale naštěstí jsme všichni přežili. Zřejmě proto, že se střílelo jenom hadrovými koulemi :-) Pak jsme si dali sváču a šli zase lovit. Nejprve jsme skolili strašlivého medvěda. Byl tak strašný, že jsme si ho ani nevyfotili :-)) pak nás čekal rybolov v Hadovce. Potom jsme stopovali Mirku až k terči se šipkami, no a nakonec jsme lovili lukem lišku a kuší divočáka...večer jsme ještě stihli táborák a navíc se v našem ležení začaly objevovat tajemné černé růže - poselství Černého rytíře. Středa začala, jak měla. Návštěvy žádné nebyly, takže jsme se po snídani vrhli rovnou do práce. Nosili jsme vodu a pumpovali do nádrže, a tak. Po svačině jsme šli vyrábět. Kluci lampióny a slečny čelenky se závojem na večerní slavnost. Odpoledne nás čekal opravdový rytířský turnaj. Soutěžili jsme v soubojích s dřevcem, ve špalkované, v chůzi na chůdách, v hodu šipkami, ve střelbě z luku a hlavně v kyblíkované. Bojovali jsme s nasazením, až nás to všechny zmohlo. Večeře tentokrát probíhala ve slavnostním duchu. Velké i malé dámy se na to oblékly, tety z kuchyně nám připravily slavnostní pohoštění a dokonce jsme si i zatancovali! Ale ani to ještě nebyl konec programu. Ještě nás čekala cesta Dračím údolím, kam jsme si mohli dojít pro kamínek odvahy. Vedla nás světélka a všichni jsme cestu nakonec zvládli. Vítek a Honzík Klimeš dokonce sami, Zuzanka jen za velké podpory Martinky. Ostatní šli také ve dvojicích, ale nikdo už se nebál. Proto si všichni kamínek odvahy opravdu zasloužili. Čtvrtek byl horký den, a tak jsme se vrhli do akce hned ráno, ještě za chládku. Král Vladan nám opět poslal dopis, a tak jsme se podle návodu v dopisu vydali na cestu vyznačenou purpurovou barvou a balónky, ve kterých byly části vzkazu. Tak jsme se dostali na hrad Gutštejn, kde jsme sice objevili poklad ( a spravedlivě si ho rozdělili), ale po Černém rytíři nám zbyla jen vlajka. Asi prchal ve spěchu... Sice před námi utekl, ale černé růže posílat nepřestal. V truhle s pokladem jsem objevili ještě dopis s návodem, jak Černého rytíře zničit. Ale otevřít jsme ho směli až v pátek. Tak snad zítra! Jinak po návratu z Gutštějna nás čekal vynikající guláš a koupání, no a nakonec i velkáči, kteří se ke své velké radosti vrátili z dalekého putování. Po celodenním vedru nás zchladila bouřka, naštěstí bez většího větru. Zato ale stoupla voda v Hadovce a některé chlazené pochutiny a potraviny poponesla o kus dál. V pátek jsme se věnovali vyrábění mečů (a velkáči i štítů) a samozřejmě nezbytné práci. Po svačině jsme konečně rozpečetili pergamen z Gutštejna a začali pátrat po tom, jak zničit Černého rytíře. Za pomoci alchymisty jsme zviditelnili nápis a zjistili, že máme získat meč, ve kterém je ukryta rytířova moc, řetěz, ve kterém je jeho síla a srdce, ve kterém je jeho život. A tak jsme se po skupinách vydali je hledat. Trochu problém byl, že je hlídali draci. Naštěstí se ukázalo, že je hravě zlikvidujeme. A zatímco my jsme bojovali s draky, velkáči se vydali po stopách Černého rytíře, aby ho zajali. Meč i řetěz byl záhy získán a zničen, čímž jsme pomohli, aby přemáhání rytířovo bylo snazší. A právě, když Dračí jezdci a Ostrý meče dorazili se srdcem, byl za velkého pokřiku rovněž přiveden rytíř. Zákeřný Pepa se sice pokusil mu nenápadně dopomoci k útěku, ale rytíř neměl šanci. A tak byl přemožen a jeho moc nad Stříbrným královstvím byla zlomena. Trochu jsme se báli, co Vladan, protože nám o něm ratíř nic neřekl. Ale již večer měla královna list, ve kterém nám král děkoval za vysvobození a sliboval, že nás druhého dne v táboře navštíví... V sobotu jsme si po velkém boji zaslouženě přispali, bohatě posnídali a nasytili i duchovní stravou. Pěkně jsme si zazpívali a Ivan přidal něco z Božího slova. No a odpoledne to přišlo! Návrat krále! Přišel pěšky, protože ve vězení s sebou koně neměl, ale oděv již měl královský. Poděkoval nám za záchranu a poslechl si, jak náš boj s rytířem probíhal. Dokonce se rozhodl nás všechny (!) pasovat na rytíře!!! A tak jsme z jeho rukou obdrželi medaili, glejt rytíře a ještě odměny. Následovala hostina i s tancem a bohatým pohoštěním, a večer jsme zakončili kolem ohně v bratrském kruhu. Nastala neděle, balení a loučení. Tak nám ten týden utekl, ani jsme nevěděli jak. Ale odjížděli jsme s pocitem dobře vykonané práce. Vladan je svobodný, Stříbrné království je také volné a my můžeme v klidu zamířit k domovu. Tak zase za rok! A pokud budete chtít zavzpomínat nad fotkami, najdete je tady...

12. výprava Na hrad Buben

Zdroj 12. výprava

V neděli 27. června jsme vyrazili na poslední letošní výpravu. Nejdřív jsem se projeli vlakem do Plešnic. Bylo tam hezky. Měli tam, a snad stále mají, pěkné hřiště s prolejzačkami. Pak jsme šli Žabím žlebem na Hrad. Přes cestu skákaly pidi miďi žabički. Hrad se jmenoval Buben. Příjemně jsme tam posvačili. Pak jsme šli do přístavu. Snědli jsme nanuka a odjeli parníkem do lesa. V lese jsme hledali místo na opékání buřtíků. Našli jsme ho. Pak jsme hledali nádraží Pňovany. Také jsme ho našli. Hned prvním vlakem jsme odfrčeli do Plzně. Koneckonců to nebyla zas tak špatná výprava.

Rychlá kola 2010

Byli jsme na Rychlých kolech. Nejdřív jsem jezdil na malé autodráze, pak jsem jezdil venku s autíčkama na ovládání. Nakonec jsme dostali ceny. Já jsem si vybral ježečka a Zuzka samolepky.

Zdroj Rychlá kola_1

podpis:Vítek Breuer

Robinzonáda 2010

Byli jsme na Robinzonádě. Moc se mi tam líbilo. Byla legrace, jak jsme jeli vlakem. Pak jsme šli po silnici a já (Vítek) jsem upad. Ráno jsme místo rozcvičky sosali papírky a kdo jich nasosal nejvíc, šel první na snídani. Samozřejmě vyhráli Včeláci, protože mají sosání v popisu práce. Byl tam stolní fotbálek, ale hráli jsme i opravdický fotbal. Ve skupině, kterou jsme pojmenovali Divočáci, s námi byli i Jeník a Dominik z Turnova. Byli fajn. Ze všeho nejvíc se mi líbila sobotní hra. Na té jsme lezli do vody, šplhali po laně, hádali 25 hádanek, pak jsme běhali mezi lahvemi a tak. Na odhadu vzdálenosti jsem trefil akorát tři metry. Pak bylo to stanoviště hádání předmětů. Poznali jsme montážní klíč, ladičku a pak už nevím. Večer jsme se na raftech přeplavili "do Ameriky", tam jsme si opekli buřty. V neděli jsme si dali k snídani kakajíčko a vánočku a vyrazili na nedělní hru. Nejdřív jsme podle fotek hledali kuličky a pak se vydali za Indiány po stopách Davida Zeisbergera. Největší práci nám dalo přeložit zprávu do indiánské řeči. Potom jsme ji museli nést a ukrývat se před zlými Brity a Francouzi. Nakonec nás chytili, ale zprávu nenašli. Poprvé ji měl Vítek a oni ji hledali u Honzíka. Podruhé ji měl Honza a hledali ji u Matěje. Taky jsme se namalovali jako Indiáni, no koukněte se sami, na fotky. Pak už nás čekalo jen vyhodnocení, oběd a cesta domů. Robinzonáda se nám moc líbila a těšíme se na příští, že si zase užijeme spoustu legrace. Vítek, Zuzka, Katka

Plzeňská pečeť

V: Byli jsme na Plzeňské pečeti a víte, co se mi nejvíc líbilo? že jsme byli na věži. A taky, jak jsme tam přespávali. Z: A taky bylo dobrý, jak jsme s kamarádkou a s klukama hráli volejbal. Mně se taky líbilo, jak nám máma četla před spaním. K: Hlavní náplní byla soutěž. Rozdělili jsme se na družstva. Každý tým měl jméno podle jedné z částí plzeňského znaku. To nám dělalo trochu problém, protože označení "Velbloud" bylo nejednoznačné :-) Soutěž byla pěkná a dozvěděli jsme se při ní ledacos nového o plzeňské historii. Večer nás čekala zoologická zahrada. Průvodce sice nakonec nedorazil, ale i tak to byl moc pěkný zážitek. No a v neděli nás čekal výstup na věž. Ten byl pro mě osobně nejnáročnější částí programu a pokládám za úspěch, že jsem přežila :-) P:Na tom, že jsme museli jít hrozně daleko PĚŠKY a bez JÍDLA bylo nejlepší to, jak jsme si potom sedli a pořádně se nadlábli!

Giganti

Zdroj Giganti

V úterý 23. března jsme byli v muzeu. Tam jsme viděli zvířata z doby ledové. Byly opravdu gigantický. Největší byl mamut, ale nevyšší byl pštros - Dinornis Giganteum. Byl tam i medvěd jeskynní, velký nosorožec (fakt velký, až 6 metrů dlouhý) - ten jedl trávu stejně jako velký los (ten tam taky byl). Představte si, že jeho paroží vážilo asi 40 kilo. To se docela nadřel. Ještě tam byl velebobr, pásovec a lenochod a dokonce tygr šavlozubý, co prý vůbec není tygr. Všichni se mi moc líbili. A hodně z nich žilo i u nás. Dokonce i ten nosorožec. A pak nás také bavilo plnit úkoly. Měli jsme vyhledat, co jedli, jak byli veliký, kolik vážili a kde žili. Jestli chcete, jděte se na ně také podívat. Ale pozor, sahat se na ně nesmí! Protože jsou chemicky ošetření. A také si můžete koupit pohledy a vzít si je domů. My je taky máme. Vítek

Návštěva v Techmánii

Když nadešel čas na naši další výpravu, leželi venku haldy sněhu a proto jsme vyrazili místo do lesů do Techmánie. Sraz byl v 10:45 hod.u 5.brány do Škodovky. Když jsme se svlékli, ujala se nás jedna hodná čarodějnice, která pro nás měla připravený program plný kouzel. Nejprve jsme začali hledáním klíče, kterým jsme odemkli komnatu plnou hezkých básniček a říkanek. Pokračovali jsme vysvobozením světelného panáčka a dalšími kouzly se světlem a s elektřinou.Čarodějnice nás postupně provedla všemi částmi Techmánie. Po skončení programu jsme se posilnili svačinkou a po ní jsme vyrazili na samostatný průzkum všech zbývajících atrakcí. Obzvláště se nám líbily pokusy s elektřinou u Van de Graaffova generátoru. Zuzance vstávali vlasy obzvláště dobře. Nakonec se nám podařilo postavit iglů, jeden srub a spoustu staveb z dřevěných kostek. V Techmánii se nám moc líbilo a doufáme, že se sem zase brzy podíváme. Martinka a Pavlík

Velbloudí sáňkování - jak ho viděl Pepa

Zdroj Velbloudí sáňkování 10.1.10

Když napadl sníh, potkali jsme se na severozápadní konečné tramvaje číslo 16. V neděli. Protože jsme měli s sebou sáně a boby a včely a velbloudy, museli jsme jít sáňkovat a bobovat. První svah, který za něco stál, byl prudký a v cestě stály stromy. Když jsme jeli dolů kolem těch stromů, zákonní zástupci a jiní dozoři ječeli hrůzou a ti, co jim odešly hlasivky, sledovali dění se zavřenýma očima a zatajeným dechem. Když se delší dobu nikomu nic nestalo, změnili jsme lokál. Prostě jsme šli jinam. Krátký, prudký kopec U Jiřího nehyzdily žádné stromy. Ani nevadilo, že dojezdová rovinka končí v řece, protože se tam stejně nikomu nepodařilo dojet. Po louce chodili psi, v řece se cachtaly kachny a kachnami a kačery. Po břehu chodily slípky zelenonohé a dívaly se na kachny. Kachny. Pak jsme šli domů. Byl to hezký den..