neděle 12. července 2009

Minitábor Velbloudů

Hadovka 7. až 12. 7. 2009

7.7. je sice pěkné datum, ale nám tábor moc příjemně nazačal. Lilo jako z konve, došel plyn, voda i dřevo a řady Velbloudů díky úrazům a nemocem byly užší, než jsme plánovali. Naštěstí druhý den už bylo líp, ráno vyšlo sluníčko a tak nás kytara vytáhla ze spacáků docela snadno. Dali jsme si rozcvičku a tábor mohl konečně naplno začít.

Tématem tábora byla cesta apoštola Pavla do Říma. Ve středu jsme si vyprávěli o tom, jak byl Saul zastaven na cestě do Damašku a jak se z něj posléze dramaticky dostával ven. Kromě řady her jsme si vyzkoušeli pletení košíků (no, spíš košíčků) a po obědě nás čekalo spouštění na laně. Nikoli z městských hradeb, ale ze svahu za táborem. „Lanování“ se nejvíc líbilo Martince a Honzíkovi, ostatní vypadali, že jsou rádi, že to mají za sebou.

Ve čtvrtek jsme se proměnili v římskou hlídku, která zajala apoštola Pavla hlavně proto, aby ho obyvatelé Jeruzaléma neukamenovali. Abychom se stali správnými římskými vojáky, vyrobili jsme si štíty a cvičili s nimi bojové a obranné pozice. Jak jsme to zvládli, jsme si nakonec ověřili v boji. Nebojte, nedošlo na kopí, ani na meče, ale na kyblíky. Každé družstvo mělo za úkol pětkrát trefit papírovou nebo látkovou koulí některý ze kbelíků soupeře. No a skutečně, všichni Velbloudi skvěle zvládli pozici želva, takže jsme jako vedoucí byli v boji téměř bezmocní…

Odpoledne jsme vyrazili na stopovačku, která měla téma „Cesta do Cesareje“. Naše římská jednotka celou cestu hlídala „zajatce“ ale samozřejmě plnila i jiní úkoly. Musíme tedy přiznat, že v zápalu plnění jiných úkolů jsme na zajatce trochu pozapomněli, ale naštěstí nám ho nikdo neunesl J

V pátek nás čekala poslední část Pavlovy cesty do Říma. Ta se odehrála na lodi a byla doprovázena bouřkou a ztroskotáním. Proto byl celý pátek ve znamení moře. Vyrobili jsme si lodičky, naučili se uvázat liščí smyčku no a po obědě nás čekal „námořnický desetiboj“. Museli jsme prokázat, že dokážeme naložit náklad, najít správný směr lodi, řídit loď i v mlze nebo potmě, spustit kotvu, měřit hloubku moře a další věci. Když jsme všichni úspěšně dopluli až do cílového přístavu, konečně jsme spustili na moře (tedy na Hadovku) své lodičky. Jako nejlepší konstruktér se projevil Honzík, kterému jedinému loď doplula do cíle i s plachtou.

Sobotní den jsme věnovali výletu na hrad Gutštejn. Cestou jsme si povídali o tom, co vlastně Pavel v Římě dělal a o čem učil. Plnili jsme úkoly a seznámili se s knížkou beze slov. Po návratu jsme se dobře nabaštili a protože na nás vykouklo sluníčko, taky jsme se vyfotili,abychom měli památku. Protože konec tábora se nezadržitelně blížil. Při slavnostním nástupu obdrželi diplomy nejen Velbloudi (za skvělé zvládnutí všech nástrah tábora), ale i vedoucí a hlavně posádka kuchyně, která se o nás celý tábor vzorně starala. Mňam! Po nástupu jsme zapálili táborový oheň, něco zazpívali a samozřejmě taky opekli.

V neděli ráno nás sice probudilo sluníčko, ale na žádné velké radovánky už to nebylo. Zabalili jsme své věci, uklidili tábor, naposledy si zahráli „kyblíkovku“, zamávali na lokálku a vydali se směrem na Plzeň. Náš letošní minitábor skončil. Tak tomu příštímu třikrát zdar, zdar, zdar!